Accused
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vlado Müller, Zora Jiráková, Martin Štěpánek, Jaroslav Blažek, Pavel Bártl, Milan Jedlička, Miroslav Macháček, Jiří Menzel, Kamil Bešťák, Jiří Schulz (více)Obsahy(1)
Ján Kadár a Elmar Klos spolu natočili celkem osm filmů. Trojice těch nejoceňovanějších vznikla v šedesátých letech. Po dramatizaci románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen (1963), ohlížejícím se bez idealizace za činností slovenských partyzánů za druhé světové války, se vrátili do přítomnosti se soudním dramatem Obžalovaný. Adaptace novely spisovatelky Lenky Haškové se odehrává v soudní síni a vyprávění je z velké části tvořeno svědeckými výpověďmi. Titulním obžalovaným je ředitel elektrárny Kudrna, obviněný na základě pomluv ze zpronevěry. Svou vinu zpočátku odmítá. Postupně mu ale dochází, že ne všechny jeho kroky byly tak čestné, jak si namlouval. Příběh o vině, trestu, osobní zodpovědnosti a varovném propojení vládnoucí strany se soudní mocí na více úrovních odkazoval k politickým procesům z padesátých let. To byl také jeden z důvodů, proč film v roce 1969 skončil v trezoru. V hlavní roli se objevil tehdy nepříliš známý slovenský herec Vlado Müller, Kudrnova obhájce si zahrál režisér Jiří Menzel. Již Obžalovaný sklidil převážně pochvalné ohlasy a obdržel řadu ocenění (mj. cenu Trilobit), vrcholem spolupráce Kadára a Klose se nicméně o rok později stane oscarové drama Obchod na korze (1965). (NFA)
(více)Videa (1)
Recenze (96)
Na svou dobu velmi otevřený film - a vlastně jedinečný, protože soudních dramat v ČSSR moc nevzniklo, který je precizně natočený a dává ty správné otázky - ostatně, mnohé úvahy a postřehy by se daly použít i dnes. Např. jestli je lepší ukrást patnáct tisíc, nebo několik milionů (případně v dnešní době miliard), nakolik platí sliby lidí z ministerstva, nakolik má člověk na výběr, když mu buď hrozí sankce na jedné, nebo kriminál na druhé straně apod. Miroslav Macháček pojal svého žalujícího opět po svém, ale sem se to velmi hodí, líbilo se mi také, jak civilně pojal svou postavu Jiří Menzel. Zajímavé a silné jsou scény před vynesením rozsudku, scéna spuštění elektrárny, a ve druhém plánu mne zaujala uklízečka u soudu, která jednou dokonce mění žárovku u lustru na chodbě. Někdy jsem z toho měl pocit kopírování 12 rozhněvaných mužů. Ale celkově mi přece jen přijde, že ne všechno je dotaženo, z něčeho čouhá kalkul (zvlášť ten druhý, blonďatý soudce z lidu a jeho proklamace, nakolik přesné), a dokonce i Müllerova postava je nejednoznačná, ale nikoliv chtěně - samozřejmě je podán jako osobnost, má zajímavou minulost, ale jeho vzteklé výlevy mi k němu vlastně moc neseděly, i ta jeho naivita, jako že o ničem nevěděl ani nikdy nic nezaslechl. Nebere mne pak tolik jeho "prozření", že vlastně chce být potrestán, protože by stejně neměl klid. A i když jakoby rozladěný klavír coby hudební motiv není špatný nápad, žel z té doby existuje víc filmů (třeba A pátý jezdec je strach), které tuhle vnější hudební disharmonii v podobenství k vnitřní disharmonii příběhu používají. ()
Po veľmi dlhej dobe som si opätovne pozrel film, ktorý ma zaujal už pri jeho premiére v plodných šesťdesiatych rokoch. Dobre nakrútený film podľa útlej knižočky Lenky Haškovej ukazoval smerovanie k roku 1968 s jeho naivnou nádejou v možnosť reformovania socializmu. Aj v tomto diele sú ešte všetci prísne oddelení. Dobrí, čestní, charakterní, samozrejme vrátane predsedu strany a odborov a na druhej strane zlodejské, bezcharakterné, opovrhnutiahodné typy ženúce sa za každou korunou. Hráčsku zostavu dopĺňa prokurátor, ktorý nemal až tak ďaleko od Urválka a Menzelom stvárnený obhajca, pokúšajúci sa dosiahnuť v daných podmienkach paritu. Beriem síce jednu hviezdičku, ale naďalej považujem tento film za povšimnutiahodné dielko signalizujúce budúci vývoj. ()
"Hloupost by měla být stejně trestná jako darebáctví!" (prosím vytesat do kamene!) //// Dobrý scénář, dech beroucí průběh a trefný závěr. Vlado Müllera netřeba rozebírat, jeho výkon již superlativy ohodnotili uživatelé přede mnou. Výstižný a přesvědčivý Miroslav Macháček v roli prokurátora, dobrým tahem na bránu obsazení skutečného soudce Jaroslava Blažka, nesmělý Jiří Menzel v roli obhájce. Soudní síň, prostřihy do minulosti, trio reportérů a magická hudba Zdeňka Lišky. Skvěle vyladěná forma se znepokojujícím obsahem. Jakou hrozbou byl pro soudruhy ukazuje skutečnost, že byl včasně zatrezorován. "TADY NEJDE O KUDRNU, TADY JDE O ZÁSADU!!" Zásadoví soudruzi! Poctivý (naivní?) řadový komunistá přijme stranický úkol a dře do úmoru. Nepočítá s tím, že soudruzi kolem něj nejsou tak uvědomnělí ... Vzbudí sympatie u soudce i prokurátora, z jeho kolegů se ho nikdo nezastane. Poctivý až na kožu! Sehraná dvojice Kadár/Klos vsadila na tehdy ne moc známého herce, sázka jim naplno vyšla! /// Malé opáčko na závěr: "Které jsou dvě etapy vývoje socialismu? Nejdříve jsou potíže růstu a pak je růst potíží!" ()
Plnokrvná súdna dráma. Kdeže zastaralá, kdeže tézovitá! Ponúka aktuálne úvahy o zodpovednosti vládcov. Riadiacich fabriky, školy, obce štáty. Kam siaha ich zodpovednosť? Do akých konkrétností? A čo otázka o trestaní hlúposti, ktorí tu viacerí vyzdvihujú? Kto bude arbiter múdrosti? Veď to je cesta do pekiel totality! Veľmi zaujímavá bola úloha prokurátora a sudcu, nie nevyhnutne zaujatých, ale skôr neschopných vziať do úvahy motivácie, ciele, prospech a nebezpečnosť činu pre spoločnosť. Na druhej strane stojí trtko komunistický cholerik v osobe komunistu: riaditeľa, čo sa bil za červenú vec. Až zabudol, že nebuduje vysnený sociálny raj, ale ne-demokraciu iného typu. Dobrovoľne prijal od odporného tlstého námestníka ministra výzvu na porušenie zákonov, len aby budovanie išlo fofrom. Poslúchne, ale akú chce potom spravodlivosť? Aké polovičaté riešenia odmieta, keď ich sám prijal (dostavať fabriku i za cenu porušovania iných zákonov). Stelesňuje presvedčenie všetkých odsúdených - sedíme nevinne, tam hore sa páchajú oveľa väčšie svinstvá. Podnetné, inšpiratívne hutné. Pripájam sa k chvále hereckých výkonov. Ku komentárom ostatných: užívateľ spotczek trafil klinec po hlavičke. Dnes, v čase rozdrobenej zodpovednosti a presúvania jej častí od zadávateľa na investora a od toho na subdodávateľov a od nich na sprostredkovateľov a od nich na zahraničné dodávky komponentov a od nich na výrobcov jednotlivých súčastí a to všetko na niekoľkokrát preprané sa nedá zodpovednosť vyvodiť voči nikomu. V guláši nazývanom demokraciou, má byť podľa politologických neoliberálnych teoretikov zodpovednosť jasne určiteľná. V realite sa ale zodpovednosť vďaka systému delenej správy a množstvu úhybných výnimiek a kľučiek, dokonale rozplýva. Poznámka na záver: Aby som bol konkrétny: 8. augusta 2008 sa zrútil cestný most na rýchlik Comenius pri dedine Studénka. Dodnes trvá súdne konanie, kde sa tromfujú znalci posudkami, pozostalí ôsmych mŕtvych stále trpia, nemôžu si ani uplatniť náhradu škody, nemajú voči komu. Šesť rokov od nešťastia neexistuje zodpovedný. Obžalovaní sú viacerí, ale systém delenej zodpovednosti vytvoril obžalovaných desať a hádam rok konanie stálo len preto, lebo súd mesta Nový Jičín nemal tak veľkú pojednávaciu sieň, kam by sa všetci obžalovaní, ich advokáti a príbuzní pozostalých popratali. Jednoducho kapitalistická súdna paráda. Demokracia jasne určiteľnej zodpovednosti. Rovnaké drísty ako tu už boli za iných režimov, len v inom balení. A navyše: ak aj nejaký rozsudok padne - tak súdny spis má vyše 15 000 strán a budú nasledovať odvolania aj dovolania a kým si to všetci znova všetko naštudujú, tak príbuzní už budú dávno v dôchodcovskom veku alebo im bude všetko totálne jedno. Znechutení sú už dnes. Hlavne, že má každý na všetko právo, aby sa nikomu neublížilo. Že sa tým stráca a zaniká akákoľvek spravodlivosť nikoho netrápi. Z takéhoto systému majú najväčšiu radosť advokáti, ktorým predlžovanie procesu vyhovuje a peniažky sa sypú, no a za správnu takúto spravodlivosť považujú aj banky, na ktorých účty si obhajcovia, sudcovia, znalci a prokurátori peniažky odkladajú, aby mohli byť použité následne na financovanie čojaviem nejakých skvelých cestných mostov a tak. () (méně) (více)
,,Víme my vůbec jak se ten socialismus má správně dělat?'' ---- A vo tom to je. Zuřivá éra budování poválečné republiky, pětiletky, socialistické brigády a závazky, hlad po oceli, uhlí a energii... Tohle soudní drama v podstatě tak trochu nastavovalo zrcadlo své době. Stavět podle norem, dělat vše podle předpisů, užívat jen dostupných materiálů a spoléhat se na sliby ministerstva, že vše zařídí stačí zavolat ? A nebo splnit plán, dokončit stavbu a v rámci možností kličkovat mezi předpisy a hledat skulinky jak zaplatit přesčasové hodiny mimo tabulky a sehnat materiál co prostě k mání není? Připomnělo mi to příběh ze sedmdesátých let, který se odehrál prý v Anglii. Royal post prý fungovala ještě hůře než Česká pošta (a to je co říci), všichni na né nadávali, pošťáci byli uhonění, protože to nebylo o pošťácích, ale o šíleném množství předpisů. Přesto pošta chodila a fungovala. Ale jednoho dne si pošťáci řekli dost a začali fungovat čistě a přesně podle všech platných předpisů. A pošta zkolabovala. Je tedy logické, že tento film musel do trezoru. Kritizoval samotný systém podle kterého se tu jelo, podle kterého se tu vládlo. Bylo jednodušší občas hodit přes palubu někoho jako Kudrna a skrýt tak tím systémové chyby plánovaného hospodářství a budování. Hospodářství, které fungovalo jen na papíře a při projevech an schůzích. Moc se mi to líbilo. Skvělý byl jak Müller, tak prokurátor Macháček, Mihne se tam i mladičký Menzel v roli obhájce obžalovaného. Dávám za 4 měsíce vazby nepodmíněně ! * * * * ()
Galerie (21)
Zajímavosti (8)
- Juraj Herz nabízel režisérovi Kadárovi do role státního zástupce Josefa Somra, v jehož herectví viděl velký potenciál. Somr si ovšem tuto velkou příležitost nechal sám ujít, neboť se neozval včas a režisér Kadár již poté trval na Miroslavu Macháčkovi. Somr si nakonec ve filmu přece jen zahrál a to dosti významnou roli. Ve chvíli, kdy režiséři oznámili Herzovi, že potřebují narychlo někoho do role lékaře, který byl odsouzen za vlastizradu, Herz neváhal a pro Somra si osobně zajel. (Zdroj: dokument Zlatá šedesátá). (mchnk)
- Snímek získal v roce 1963 cenu Trilobit za nejlepší scénář a za nejlepší herecký výkon díky Vladovi Müllerovi. Na filmovém festivalu v Karlových varech pak získal Křišťálový glóbus. Na filmovém festivalu pracujících v roce 1964 získal Velkou cenu a Cenu ústřední rady odborů. V roce 1966 získal čstné uznání v hladování a nejlepší zahraniční film uvedený v poslce distribuci a v roce 1965 hlavní cenu za režii v umělecké soutěži pořádané ke 20. výročí osvobození Československa. (Krouťák)
- Pozdější mimořádně úspěšný režisér Jiří Menzel ve svých pamětech "Rozmarná léta" vzpomínal, jak mu tento film svým způsobem založil jeho druhou kariéru - hereckou. Paradoxně za to mohl děkovat své tehdejší ostýchavosti: "Jak jsem tak běhal po Barrandově, padl jsem do oka Jánu Kadárovi. Chystali s Elmarem Klosem film Obžalovaný. Hledali partnera pro hlavního hrdinu, obžalovaného ředitele továrny. Měl to být jeho obhájce ex offo, začínající právník, plachý a neprůbojný typ (...). Kadár s Klosem zkoušeli řadu profesionálních herců a nenašli toho pravého, můj typ jim vyhovoval, a tak mne pozvali k hereckým zkouškám. Byl jsem brýlatý, tehdy ještě hubený a opravdu plachý, stydlivý dorostenec s věčně pootevřenou pusou. Měl jsem před kamerou i před oběma režiséry obrovskou trému, ale Kadárovi, zdá se, jsem se líbil. Nezapomenu na jeho věčně povzbuzující úsměv, se kterým mi před každým záběrem vysvětloval, co mám dělat, a po natočení mne zase pochválil. Ta postava nesmělého advokáta měla povahu téměř totožnou s mojí. Plachost a rozpačitost mi byly vlastní, nemusel jsem nic hrát, jen jsem odříkával dialogy, které předepisoval scénář. (...) Hrozně jsem se bál, že to kazím, že to neumím a že se mi to Kadár jenom z útrpnosti bojí říct. Nejméně dva týdny jsem se vracel každé ráno do atelierů s přesvědčením, že mi konečně řeknou, že moje obsazení byl omyl, že na to nestačím a že se scény se mnou musí přetočit. Kadárovi ale z tváře úsměv nezmizel, film byl dokončený, líbil se, líbil jsem se v něm i já a ostatní si o mně začali myslet, že jsem herec. Nechal jsem je při tom a bez ostychu potom hrál i v jiných filmech, protože každá další role, i ta nejmenší, pro mne představovala malé dobrodružství. Taky jsem se přité, pro mne nezávazné činnosti, mohl koukat kolegům režisérům do jejich kuchyně. Dodnes to rád dělám. Navíc mne to moje hraní u Kadára pomohlo, že mne později při práci na Barrandově už všichni trochu znali a dobře mne přijali." (NIRO)
Související novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (více)
Zemřel herec Martin Štěpánek
Narodil se jako nejstarší syn z druhého manželství herce Zdeňka Štěpánka. V mládí k herectví neinklinoval a v nultém ročníku se připravoval na studium medicíny. Odtud ale nakonec přešel na DAMU. Od… (více)
Reklama