Režie:
Ruben ÖstlundScénář:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHrají:
Claes Bang, Elisabeth Moss, Dominic West, Terry Notary, Sofie Hamilton, Christopher Læssø, John Nordling, Linda Anborg, Jan Lindwall, Iman Mirbioki (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Cristian je kurátor prestižního muzea moderního umění, které právě chystá odvážnou konceptuální výstavu. Její ústřední myšlenkou je čtverec o rozměrech 4 x 4 metry. Uvnitř něj platí pravidlo naprosté rovnosti a tolerance. Společně s PR agenturou hledá muzeum ideální strategii, jak v roztržitém a událostmi zavaleném mediálním prostoru celou akci zviditelnit. Jenže pak Cristian při bizarní formě kapesní krádeže přijde o peněženku a mobil a jeden z jeho podřízených vymyslí geniální způsob, jak je získat zpět. Cristian se jako obvykle nedokáže soustředit na nic jiného než sám na sebe. A podobně jako celá švédská společnost se i konceptuální výstava začíná utápět v bizarním zmatku, který definuje napětí mezi liberálními hodnotami, egoismem a sobectvím. Vítejte ve čtverci jménem současná Evropa. (Film Europe)
(více)Videa (5)
Recenze (154)
Znepokojivý film, akási sonda do multikultúrneho sveta plná pokrytectva, prehnanej korektnosti a posunutej umeleckej tvorivosti. Tieto aspekty zastrešuje postava kurátora múzea. Režisér Ruben Östlund vytvoril dielo plné silných momentov, ale v prepálenej stopáži dokázal silu vlastného filmu aj eliminovať. ()
Škandinávsky snímok, ktorý si zobral na paškál samotnú škandinávsku ( európsku ) spoločnosť, v neuveriteľných, i trochu zbytočných 2 a pol hodinách ide o prebytočne natiahnutý filmový čas, kde sú k dispozícii maximálne bizarné scény, najmä týkajúce sa Američanky s lingvistickým Dánom Christianom, a ten je i hlavnou postavou, egoistom aj narcistom, ktorého v jednom z úvodných záberov okradnú na akomsi, asi švédskom námestí, na ktorom istá žena vrieska, ako zmyslov zbavená, neznámy chlapík, akurát prechádzajúci sa medzi tými všetkými ľuďmi ponúkne svoju pomoc tej osobe, a taktiež osloví i Christiana, ktorý z toho množstva ignorantských jedincov, čo sú tam, sa podujme rýchlo a rázne zakročiť, a tým pádom čoskoro oľutuje tento moment, že chcel niekomu iba pomôcť... Onedlho sa zbadá, že nemá ani mobil, ba ani peňaženku, a keď prosí o to, aby si mohol z mobilu zavolať, zase panuje veľká neochota, nezáujem zo strany okolia. Mobil síce vypátra spolu s kolegom cez G.P.S. , vymyslia, že napíšu leták, vytlačia jeho kópie a roznesú ho v tej budove každému z jeho obyvateľov do schránok, aby sa ten dotyčný zľakol, pokakal sa, a vrátil, čo mu nepatrí... A to je prvotný reťazec udalostí, od ktorého je odvodený scenár. Inak, Christian je kurátorom múzea, ktoré pripravuje jednu netradičnú výstavu... / Hádam aj akýkoľvek človek z doby kamennej by pochopil, čo chcel svojim autorským filmom jeho režisér i scenárista vypovedať, pričom nerobí to úspornejším spôsobom, ale často tlačí na pílu, čo má až pomerne rušivý element, s príchodom emigrantského chalana sa táto myšlienka ešte viac prehĺbi, a samotný koniec vchádza do prázdna, je zvláštny, t. j. takéto nálady len tak neopadnú zo dňa na deň. / Postrehol som viacero „úsmevných scén” , ktoré prídu len tak z ničoho nič, sa vykryštalizujú, a vďaka tomu pôsobia uveriteľným dojmom. Claes Bang je ozaj výborný, pár prekvapení si tvorcovia prichystali takým tzv. lišiackym spôsobom, keď to vskutku od neho vôbec neočakávate. / Bohaté severské krajiny Európy sú v našich očiach nadmieru idealizované, keď skutočnosť nezodpovedá vsugerovanej predstavivosti, a o tom je aj Östlundov snímok. / K oscarom. Pozorujem to, čo som už postrehol na Erdmannovi, že sa taktiež jedná o dlhý film, s povestnými, absurdnými scénami, ale najmä s obsahom angličtiny, ktorá sa sem síce hodí, ale pre konečný dôsledok to bude pre ŠTVOREC znamenať neúspech na 90. udeľovaní zlatých plešivcov, pretože si na seba prilepil nálepku, ktorú má na čele i Toni... ()
Na môj vkus je "The Square" veľmi divným filmom. A okrem toho veľmi dlhým. Má podľa mňa dobré momentky a myšlienky, ktoré z neho vedia pretrvať, no reálne je tu aj kopec scénok a divných momentiek, ktoré som absolútne nepochopil. Nebudem zachádzať do spoilerov, no poviem, že občas som jednotlivým metaforám vôbec nerozumel a to si myslím, že viem sledovať aj artové filmy. Je tu vidno skvelú prácu s kamerou, hlavný hrdina je podľa mňa celkom okey. Ostatné postavy už si také pozitívum neodnesú, lebo sú buď divné, alebo otravné, alebo o nich absolútne nič nevieme, čo by im dokázalo dať nejaký kredit. Film miestami skutočne tápa, lebo absolútne neviem, čo vlastne chce povedať a akosi hľadá, čo za myšlienky by do jednotlivých scénok dali. No reálne nemám pocit, že sa to nejako výrazne so spomínaným štvorcom prepája a takisto nemám pocit, že by všetky časti nejako výrazne pomáhali k tomu, aby nám podali myšlienku filmu. Myslím si, že ústrednou hlavnou líniou je realita, že sme veľmi ignorantskí voči ľuďom, ktorí nás prosia o pomoc, alebo skončili na ulici alebo podobne. A mali by sme si ich viac všímať a byť ochotnejší pomôcť. Pekná myšlienka, ale nevykreslená podľa mňa dostatočne realisticky. Koľkokrát sme boli takýmito ľuďmi doslova obťažovaní? Doslova sa nám vnucovali a nedali pokoj. Alebo nás boli schopní prenasledovať až domov a podobne. Máte také skúsenosti? Ja áno. A človek potom už radšej zámerne od nich bočí, lebo nechce byť otravovaný a súčasne nechce zase niekomu naletieť. Problém je, že potom na to vedia doplatiť ľudia, ktorí skutočne môžu potrebovať pomoc, no film to nevykresľuje dobre na to, aby som to dokázal prijať za fungujúcu myšlienku. Lebo dokážem voči tomu oponovať. Ako som povedal, je tu dobrá práca s kamerou, vizuálne to má pár momentov a snaží sa to niečo priniesť, no reálne nemám pocit, že by to bol výrazný film, ktorý by ma zasiahol. A takisto sa niektoré veci dali spraviť kratšie. Hodnotenie: C+ ()
ze tří filmů, které sem zatím od Ostlunda viděl je pro mě Čtverec nejtěžší a dalo mi docela dost práce abych si v něm zvládal nacházet všechny ty náznaky a u některých se mi to úplně nepovedlo. I přesto, že jsem ale ne všechno úplně pobral mě Čtverec dostával v maličkostech a některé scény jsou opravdu hutné a hodné zapamatování (např.slavnostní večeře). Stále tak platí, že Ostlund se po zásluze přesunul mezi tvůrce, které rozhodně chci a budu sledovat...70% ()
Galerie (38)
Photo © Magnolia Pictures
Zajímavosti (1)
- Natáčení se konalo od června do října 2016 v Göteborgu, ve Stockholmu a Berlíně. (griph)
Kdepak, nevěřte rozmělňovačům a mlžičům, tohle je velice přesně natočený, přímočarý a vyybroušený film, nepříjemně a sžíravě ostře a mrazivě ironicky, až cynicky komunikující velice jednoduché sdělení - leží mu v žaludku konkrétní rys naprosté většiny lidí v dnešní společnosti: ztráta lidských instinktů, intuice, orientace, vlastního smyslu, sebeúcty. Předvádí zamlženost, mřenkovitost dezorientovaných, spících panen, každodenní roztěkanost, absenci sebereflexe a jistoty vědomí lidí o základních hodnotách, o tom, kým jsou a co mají správně a včas v každé své situaci udělat - komunikuje základní ztrátu orientace lidí pohybujících se "postmoderní" dobou od úkolu k úkolu, od směrnice k směrnici, od jedné zdánlivě banální, nalinkované situace do druhé, bez základních instinktů o tom, proč to přesně dělají, co je správné a jak je nutné se zachovat, aby si sami sebe aktivně a jasnozřivě zachovali, namísto toho se ztrácejících v plytkosti, nezřetelnosti, zamlženém povědomí. A zvláště ti, kdo vypadají jako nejúspěšnější profesionálové. Jakmile jsou konfrontováni s otázkou po povaze té či oné situace, důvodů svého chování v ní a smyslu, jaký v tom nalézají, znejistí, zaskočeni, nerozumějí, klopí oči, ošívají se. Film předvádí, že lidé už nechápou svůj svět, že zapomněli pravý smysl svého konání v něm a fungují ze zástupných a mělkých důvodů. A ironicky trefně komunikuje i rozmazanou, individuální hranici, za níž lze chování takto neporozumivých lidí považovat za amorální, ubližující, patologické, neúnosné, zlé - a takto fim ohledává i okoralost a ztrátu citlivosti a dobrých instinktů i u diváků - co jim ještě bude na chování postav k sobě navzájem připadat normální, co běžně omluvitelné, blízké, co je bude iritovat, co odmítnou jako nepřípustné? Diváci galerie i diváci filmu. Kolik pohledu na nelidskosti snesou, než se v nich probudí lidskost a oni zasáhnou, zachovají se správně, změní situaci? Zachrání špinavou plačící holčičku, obdarují bezdomovce, odpoví na zoufalé volání HELP!? Protože to tak cítí? Nebo - film je místy zcela cynický, protože se to hodí sobecky jim, aby se zbavili jiného pálení? Kámen úrazu je ale především v tom, že stejně jako postavy filmu ani diváci nejsou zhusta schopni přesně určit, co je tak pálí na scénách, na chování postav, na filmu samotném. Protože se s postavami - dlouho zdánlivě poměrně sympatickými a přitažlivými - jsou hezcí, pracují v oblasti umění, mají moc - a jejich situacemi dovedou ztotožnit. A potom znejistí, když přituhuje, a ošívají se spolu s hrdiny, a spolu s nimi vlastně tak úplně nechápou proč, jen se z té tísnivosti chtějí vymanit. A jak vidno z četných reakcí i tu - mnozí budou vinit i sám film, že není dotažený, že je nejasný, "interpretačně otevřený" - ale ne, je to film, který ve všech ohledech nedotaženost předvádí - pasivní odevzdanost lidí, kteří ztratili přirozený instinkt k lidskosti - skoro všech dnešních lidí kolem nás. ***** Bonus: film má výbornou (vtipnou) kameru (např. nedůležitost novinářky, která přišla dělat rozhovor s uměleckým šéfem galerie, je jemně naznačena uříznutou hlavou, která není v první chvíli ani v záběru) a naprosto skvělý zvuk. () (méně) (více)