Děvče ze sirkárny

Tento tradične mĺkvy príspevok do Kaurismäkiho Proletárskej trilógie ma dostal asi najmenej (vrcholom je pre mňa Ariel, možno i preto že som ho videl ako prvý), asi najmä pre najmenšie množstvo životného optimizmu medzi riadkami. Ten mám na Kaurismäkiho tvorbe najradšej - vieru že aj keď je život napiču, všetko v závere nejak zapadne na miesto. Naproti tomu dievča zo zápalkárne je esteticky i obsahovo síce rovnako sugestívne, avšak chladnejšie, krutejšie, pripomínajúce skôr antickú tragédiu. 3,5* (18.04.2019)

Děvče ze sirkárny vidím jako přímočaře a bez zbytečných řečí podaný příběh o ošklivém kačátku živořícím v nuzných poměrech, kterému jednoho pochmurného dne bouchnou saze. Jde asi o nejdepresivnější film, co jsem zatím od Akiho Kaurismäkiho měla možnost zkouknout, přesto se v něm najde hned několik černohumorných situací, jež nutí přinejmenším k pousmání, přičemž Kati Outinen v titulní roli je prostě nepřekonatelná. (85%) (16.09.2020)

Neni co resit. Vytecna sestava po vsech strankach, moje oblibena Elina Salo i kralovna mlcenlivych roli, nenahraditelna Kati Outinen. Krasny film, kde prvni slovo zazni az ve 14 minute ("male pivo") a dalsi zase az za mnoho minut...presto od filmu neodtrhnete oci. Nadhera, byť zabalena v dost temnem pribehu. (18.02.2012)

Už úvodní montáž prakticky automatizované výroby sirek je fascinující. Následuje film bez dialogů (postavy spolu nekomunikují a když už promluví, tak nemluví spolu, ale na ostatní) u kterého by se střídavě dalo smát, plakat, a mnohdy obojí zároveň. Ale celé by to bylo "jen" velmi dobré, nebýt hodně překvapivého zvratu, který hlavní hrdince, do té doby jen zmítané rozmary druhých, dá sílu uchopit svůj osud do vlastních rukou. (26.05.2023)

Bože můj, to bylo geniální! A tentokrát tuhle větu nemyslím ironicky, ale zcela upřímně. Děvče ze sirkárny je naprosto dokonalou a ryzí filmařinou. Absolutně zde není zbytečného záběru, protože každý, opravdu každý, zde má své opodstatnění a svoji hloubku, a to i ty, které trvají sotva vteřinu nebo dvě. Jako příklad bych uvedl tu, ve které SPOILER se holka stěhuje pryč od rodičů a když se jí bratr ptá, jestli má všechno, máme zde vteřinovou scénu, ve které řekne jenom "Jo", ale ona ta scéna má hlubší význam, jelikož za ní je knihovna plná knížek, které jí matka kupuje. KONEC SPOILERU. Opravdu je to dokonale promyšlené, navíc to má i příběh, který se posouvá neustále dál a přesto se tam toho zas tolik nestane. A ten příběh samotný je smutný, ale hlavně je silný. Dialogů je tu minimum, protože film skoro všechno vypráví obrazem, a to včetně charakterů a motivací postav. A navíc to má tu Kaurismäkiho typickou atmosféru, která nenudí a baví po celý film, tady navíc má i velmi příjemnou stopáž. Je to prostě dokonalé a nemohu hodnotit jinak, než plným počtem. 5* (13.03.2020)