Tvář

Přiznám se, že jsem se na tento film hodně těšil. Polská kinematografie vládne Evropou a z tohoto příběhu jsem cítil přesně ten cynický, černý, ale svým způsobem i jaksi laskavý humor, který je absurdní, ale zároveň ze života. Něco, co mi je z českých komedií dřívějších let vlastní, ale dneska se s tím už prakticky nesetkávám. A tahle atmosféra ve filmu opravdu byla. Jen škoda, že celý ten absurdní nádech byl pojat více vážně, než s humorem. Humor by byl, ale je tak moc suchý, že na něj divák nepřijde okamžitě. Tvář je ale určitě hodně zajímavý film a za shlédnutí rozhodně stojí. (04.12.2018)

Už podruhé ve dvou dnech můžu pochválit soundtrack k filmu, jinak mi ale snímek nepřinesl přesně to, co jsem od něj očekával. Myslel jsem si, že se budu moct častěji zasmát, Poláci to ale vzali více na vážnou notu, díky tomu jsem si mohl na druhou stranu užít negativní stránku lidského myšlení. Příliš mě netěšily ty rozmlžené okraje záběrů, při stavu mých očí jsem si nemohl být jistý, jestli to je umělecký záměr, nebo jestli se mi horší zákal. To byla trochu pruda. Každopádně mi bylo téma filmu svým způsobem blízké a celkem jsem si to užil. Jen se bojím, že jestli se u nás bude na polské filmy dívat hodně lidí, přijde ministerstvo kultury s tím, že se k nám dovážejí polské snímky se salmonelou, zatímco kvalitní česká produkce zůstává ladem. (05.03.2019)

V Riu je velká socha Krista, v Polsku je větší, já bych chtěl ještě větší! - Tohle ale není tvář kristovská ani bergmanovská. Tohle je "prasečí tvář" (vždyť prasečí a lidské embryo není delší dobu rozpoznatelné), tvář toho, kdo ztratil svou tvář, kdo ztatil svoji identitu (do počítače se můžete přihlásil už i svojí tváří), přičemž žádnou z postav nelze přesněji identifikovat, snad až na rodinné vztahy. Přestože filmové obrazy nejsou zcela koherentní ani příliš inspirativní, výsledný dojem je celistvý a nelze jej pominout. Čím je Kristus větší, tím menší jsou lidi, které žijí pod jeho dohledem. A tak nakonec jsem rád, že tam nežiju; zpovědi a věčný život jsou v tomto rámci sotva představitelné. - Kamera tu pracuje se speciální funkcí ostření; zajímavé a (raději) neopakovatelné. (03.11.2023)

Počin bez hlavy a paty, bez nadhledu a tedy bez opravdového vtipu a důvtipu - i ta národní sebeironie, je-li to míněno jako nastavené zrcadlo, je bezzubá a bezvýchodná (byť přesná) - protože nic nikam neposouvá, negeneruje žádné překvapivé prozření, vysvobozující čin nebo originální myšlenku. Všechno se v sobě licoměrně utápí, nikam nevede, jen banální utrpení z omezenosti pokračuje. *** Není to ani drama, ani komedie, snímek myšlenkově i žánrově rozplizlý a rozestřený stejně jako kamera - klíčové slovo bezvýchodnost, které si s polskou uměleckou reflexí spojuji nejčastěji, je plně na místě i tu. *** Jenže dokumentace absurdity, bezvýchodnosti, zbytečnosti, malosti, slabosti, licoměrnosti, ubíjejícnosti - pokud vzdor uměleckým prostředkům zůstává pouhou dokumentací, je zkrátka počinem absurdním, bezvýchodným, malým, slabým, licoměrným a ubíjejícím. Z téhle pasti není cesty ven. Amen. (24.09.2018)

Upřímně, ta touha smát se chybám vlastního národa a zároveň si nad jeho neduhy hořce zabrečet, zanadávat, a pak to všechno spláchnout - dle vkusu - pivem, slivovicí nebo zubrowkou, je něco, co máme s Poláky společné. Malgorzata Szumowska se krutě i laskavě vrhá do polské kotliny, v níž si podává jednu lidskou neřest za druhou. V jedné polské vesnici se při stavbě ještě většího Ježíše, než ční nad Riem, těžce zraní Jacek - místní metalista, jenž se tím pádem stanem prvním Polákem s novým obličejem. Operace se sice zdaří, je však jasné, že už nikdy žádným krasavcem nebudem. Což on nese hrdě a statečně, do té doby, než mu jeho okolí nastaví drsné zrcadlo. Jackův život je tak rázem topen v lidské malosti, omezenosti a povrchnosti. Pan farář přestává zvládat vykládat Bibli a poskytovat uvědomělé rady a Ježíš hledí špatným směrem. Szumowská však nekritizuje, nechává diváky se smát, zoufat a poznávat ve filmu svoje vlastní chyby i životy. Ať už jsme z malé vesnice nebo velkoměsta... Až dokumentární záběry nechávají vyniknout geniálním maličkostem, z nichž je celá zpráva snímku seskládána, a výborné herecké výkony všech představitelů jim dodávají jasnou linii. Nechápu, jak se Malgorzatě povedlo všechno takto skvěle vybalancovat, každopádně si za to zaslouží obrovský obdiv. (23.09.2018)