Skleněný

Mr. Shy si s tím hodně vyhrál. Důsledně pracuje s dramatickým potenciálem všech tří hlavních postav a jejich prohlubující/blížící se interakce uvnitř jednoho baráku, graduje a baví skoumáním a rozkrýváním podstaty brilantního námětu, který stvořil před 19 lety a před 3 na něj navázal (magická myšlenka přítomnosti komiksových hrdinů v realitě), a dělá to pro něj typickou vychutnávkou vizuální kreativity, tematických odkazů a ve finálne i dvěmi pointami. Ale přesto, že to při první pointě do sebe všechno zapadá a stává se správně konspiračním a vůči divákově očekáváním originálním a odvážným, nejsem si úplně jistej, že jsem to tak chtěl. Nemluvě o druhé pointě, která tam prostě neměla být vůbec, protože na ni film absolutně není stavěný. (20.01.2019)

Stručně řečeno, SKLENĚNÝ v řadě ohledů pokračuje v tom, v čem před dvaceti lety začal VYVOLENÝ. Nabízí se reinterpretace komiksových mýtů v souvislostech norem skutečného světa, která je na jedné straně stylisticky excentrická a na druhé strasně nepřináší očekávaná vyústění a potěšení, ba naopak staví na zklamávání a dekonstrukci. Tato zklamání jsou o to palčivější, že nejde o zklamání čtenářů komiksových sešitů jako v roce 2000, nýbrž o zklamání filmových diváků, kteří již mají superhrdinská schémata dokonale zažitá, aniž by kdy museli nějaký komiksový sešit otevřít. K filmu SKLENĚNÝ jsem se s bezmála ročním odstupem rozsáhleji rozepsal v poslední části své cinefilní bilance za uplynulým rokem. Dobře rozumím tomu, proč SKLENĚNÝ tolik lidí naštval, ale jsem M. Night Shyamalanovi hluboce vděčen za to, že měl tu odvahu (či si zachoval stabilní míru narcistní zaslepenosti), aby jej v této podobě realizoval, notabene v roce premiéry AVENGERS: ENDGAME. :) (01.01.2020)

Největší problém třetího filmu je v tom, že hodně připomíná ten první, variuje jej a dokonce přijdou na řadu nepoužité scény z něj. A přílišná délka. Vše se zde, včetně hodnocení, pohybuje ode zdi ke zdi. Já osobně absolutně netuším, kdy tenhle snímek vstřebám, ale rozhodně to nebude jednoduché a budu potřebovat druhé zhlédnutí. Mě, člověka nefascinovaného komiksem, narážky na něj bavily, různé připomínky (záběrování, téměř hodina řečí o poslání superhrdinů), jsem si užíval, ne, že bych film žral, ale docela obyčejně jsem byl zvědavý, jak to celé dopadne. Dočkal jsem se dvou konců a skloubení prvního a třetího snímku do sebe, samozřejmě, ne vždy se to povede (Nolanovi s Batmanem ano, třeba takový Matrix II a III na tom je o dost průserověji, než Skleněný). Předpokládám, že Shyamalan to natočil záměrně částečně jako brak, vše je přehnané schválně, akční film to není, takže na "akční" scény několika soubojů se, prosím vás, nesoustřeďte a to, jestli je režisér velikášský, tyhle amatérské psychosondy, si taky nechte od cesty, to pode snímku nepoznáte. Taky je možný, že celý ten film je prdel, opravdu je možností spousta. Omluvte tenhle můj překotný komentář, chápejte, jsem velký Shyamalanův fanda a připadá mi, že když on natočí něco nepovedeného, dávají mu to diváci sežrat víc, než jiným tvůrcům. Chvíli jsem přemýšlel, že dám i čtyři, ale bylo by to nefér vůči mě i ostatním, abych nevypadal, že si dělám prdel já. Zatím tedy dávám prvotních vykulených 70%. (21.01.2019)

Film, který mi zlomil srdce. Ale M. Night Shyamalan to plánoval a jakkoli proti tomu můžu pocitově brojit, ctím jeho autorskou vizi a rozumím tomu, proč se v posledním aktu rozhodl, jak rozhodl. A finální scénou si mě naklonil. Ano, byla naivní, ale takový je celý svět komiksů a film s tím velmi upřímně po celou dobu pracuje. Pravda, v případě postavy Samuela L. Jacksona už na hraně snesitelnosti, ale čím více o tom přemýšlím, tím více si myslím, že mělo jít o podstatu jeho postavy, aby působil už jen jako vyšinutec uvězněný ve svém vlastním světe. Rozhodně mám výhrady. Dialogy nejednou tahají za uši, v akci Shya prostě nemá nápady ani moc vizuálního citu a děj jde hrozně po srsti a často v logice zjednodušuje (například sporná bezpečnost zařízení je vlastně ok vzhledem k pointě i tomu, o co jde postavě Sarah Paulson, ale prostě to vypadá divně). A hlavně, což na Skleněného platí úplně nejvíc, je to film strašně nevstřícný. Na jedné straně je určen v podstatě jen milovníkům původních filmů (nejvíce Vyvoleného), protože jen takový divák zatají dech, když se pan Skleněný konečně objeví ve své fialové kožené bundě a Dunn projde druhým zrozením a znovu si nasadí plášť (v tu chvíli jsem byl zcela bez přehánění hrozně dojatý). Nemluvě o řadě dialogů, které odkazují, ale nevysvětlují a milém bonusu v podobě nevyužitých scén z Vyvoleného. Úplně chápu, že se běžný divák první hodinu pronudí, ale já téměř fascinovaně hltal každou scénu, protože jsem léta chtěl vědět, kam se mé oblíbené postavy posunuly. JENŽE, a nyní přichází ten největší háček, finále pro zmíněné fanoušky není. Nostalgickou dohru vystřídá tvrdá autorská vize. A jak říkám, zlomila mi srdce. Ale ne, vůbec to není špatné zakončení trilogie. Jen je na hony vzdálené tomu, co si většina z nás představovala. 70% (17.01.2019)

Místy to dost prudí. Mnohem méně než naprosto sračkovitá fantasmagorická otrava Vyholený, a o něco více než vcelku snesitelný Rozpolcený. Jako náhle se objevivší samostatný film by to patrně stálo za zevní genitál a já bych teď zhnuseně dštil síru podobně jako zdejší mongoloidní děti, které zjevně šly na Assvendžry, či jejich neméně nadaní spříznění rodiče, kteří sice oba předchozí filmy viděli, avšak jejich maximální kapacita končí u zfotosytézování Venoma. Já se tedy naštěstí u těch pár hemoroidohostilních momentů zabavil tím, že jsem napjatě čekal, kdy se oči Aničky Krejčího-Potěšení konečně přemístí až na její spánky nebo kdy Skřetu MekEvojovi z toho strašlivě urputného přehrávání prdne cévka, a tak jsem nakonec, pruda nepruda, naprosto padnul na prdel z toho, jak to všechno ten jindy povrchně prvoplánový pandžábský kočovník s ustálenou kadencí jeden slušný film na pět unylých sraček tentokrát opravdu naprosto geniálně spojil a brilantně vypointoval. A to prostě musím docenit, a tak mu hned nejen pošlu do Losích Andělic nějaký ten hliník a měď, ale rovněž mu to tu zaslouženě opuchýřuju, a dokonce i jednu navíc přihodím už jen proto, abych tomu zvednul homixovými dyslektiky blahoslaveně pokurvený rejtynk. Ne právě nejzábavnější, ovšem rozhodně nejchytřejší, nejzajímavější a ve všech detailech hodinářsky dotažený vočmensky laděný opus magnum Nočního Šamalajna, kterému se ale bez zhlédnutí výše zmíněných počinů vyhýbejte jako katolická panna felaci, jinak budete za kokoty.. (18.01.2019)