Skleněný

Ach jo. I po špatných zahraničních ohlasech jsem doufal, věřil. Před pár dny jsem po druhém zhlédnutí docenil řadu narážek i provázanost s dalšími Shyamalanovými tématy v Rozpolceném, ale ani shovívavost mi v tomhle skleněném případě nepomohla. Nadějný úvod zabije ukecaná následná hodina, kde se nic nestane a dojde jen k přehršli nikam nevedoucích dialogů a herecké exhibice Jamese McAvoye, připomínající víc než co jiného WTF kolektiv Jona Lajoie. Zápletka se opět točí kolem zpochybňování superhrdinských schopností a vzájemného přetahování ústřední trojice, což se dalo čekat. Shyamalan se to rozhodl opepřit řadou zvratů, které však z velké části nedávají smysl a zcela nevhodně rozšiřují vesmír, v němž by se komorní příběh hrdinů a záporáků vlastně vyjímal lépe. Je to prostě škoda, poněvadž nuda střídá absurditu a ani snaživý divák se nedočká racionálně uspokojivých vysvětlení či alespoň emočně působivých scén. Spoustu zajímavých nápadů nelze Shyamalanovi odepřít, ale takové zpracování od tvůrce, co má za sebou víc než reklamu na tampony, je opravdu tristní. (08.03.2019)

Stručně řečeno, SKLENĚNÝ v řadě ohledů pokračuje v tom, v čem před dvaceti lety začal VYVOLENÝ. Nabízí se reinterpretace komiksových mýtů v souvislostech norem skutečného světa, která je na jedné straně stylisticky excentrická a na druhé strasně nepřináší očekávaná vyústění a potěšení, ba naopak staví na zklamávání a dekonstrukci. Tato zklamání jsou o to palčivější, že nejde o zklamání čtenářů komiksových sešitů jako v roce 2000, nýbrž o zklamání filmových diváků, kteří již mají superhrdinská schémata dokonale zažitá, aniž by kdy museli nějaký komiksový sešit otevřít. K filmu SKLENĚNÝ jsem se s bezmála ročním odstupem rozsáhleji rozepsal v poslední části své cinefilní bilance za uplynulým rokem. Dobře rozumím tomu, proč SKLENĚNÝ tolik lidí naštval, ale jsem M. Night Shyamalanovi hluboce vděčen za to, že měl tu odvahu (či si zachoval stabilní míru narcistní zaslepenosti), aby jej v této podobě realizoval, notabene v roce premiéry AVENGERS: ENDGAME. :) (01.01.2020)

Brilantní zakončení trilogie o odlišnosti, která se netoleruje, za kterou se platí. Protože dokud zde budeme MY, tak zde žádní bohové nebudou. Na začátku se ponoříte do příběhu - řeky, která vás vezme s sebou a pak někde vyplivne, aniž byste postřehli, jak dlouho to trvalo. Setkání tří postav, které stojí proti sobě, v jisté chvíli spolu a nakonec se jejich osudy protnou v jednom bolestném okamžiku, je vizuálně působivé (i když kamera není nějak přeestetizovaná, ale všechny záběry mají smysl) s vynikající, místy mrazivou hudbou. Nepolevující napětí až do konce a má touha, aby tenhle film nikdy neskončil. Rozumím tomu, že řada diváků jej nepřijme. Ne že by byl vyloženě artový, i když tam má slušně našlápnuto. Je prostě jiný, než mnozí chtěli, a za jinakost se platí. (20.01.2019)

Shyamalanův směšný pokus obléci si tričko s logem hudební kapely, otočit si čepici kšiltem dozadu, nonšalantně uchopit skateboard a pronést: "How do you do, fellow kids?" (Jsem extrémně rozčílená z toho, že si myslí, že takhle vypadají superhrdinové uzemnění neboli zasazení do reality. Reality. Bože, to je blbec.) (20.04.2019)

Hodně se tu povídá, na to se připravte. Přesto nabízí Skleněný víc zajímavých momentů, než jsem čekal a v druhé polovině funguje slušně. Ano, musíte tu občas přehlédnout viditelné podivnosti nebo zjednodušení, ale budiž. Jako třetí kousek do skládačky jednoho příběhu to funguje a je to vcelku i zajímavé díky svému závěru. Nejvíce oceňuji, jak Shyamalan vybudoval příběh pracující se symbolikou z komiksů, ale zde se dokázal v závěru všech těch klišé vzdát a zapracovat zase trochu jiné téma a posunout se dál. Bez spoilerů nemohu být konkrétní, ale rozhodně tenhle krok oceňuji, i když si myslím, že na něj už nedokáže navázat. PS: James McAvoy je opět neskutečný, přehrává všechno a všechny :-). (21.01.2019)