Noční zvířata

Jestli měl úvodní útok na pohled (zejména ten mužský) vystihnout hrdinčin nedostatek vkusu a soudnosti (protože se nacházíme v její galerii), dalo by se pochopit její následné nadšení z Edwardova brakového románu, postaveného na těch nejdebilnějších dějových zvratech a zalidněného karikaturami jižanských vidláků, hysterických manželů a nezlomných šerifů. Kdyby od nás ale film doopravdy vyžadoval kritický (a cynický) odstup od protagonistky natolik nepřipravené na reálný svět, že si sama nedokáže ani rozbalit obdrženou zásilku (poté, co se pořeže, přenechává práci asistentovi), postrádal by smysl melodramatický závěr, spoléhající naopak na naši identifikaci se Susan. Nejsem si sice jist, jak vážně Ford chce, abychom Noční zvířata brali. Moc vážně je každopádně brát nelze. Co postava, to jednorozměrná figurka. Namísto opravdově působících vět otřepané fráze, s jejich pomocí nám postavy odhalují své citové rozpoložení (namísto toho, aby je zahrály). Ve světě Susan musí všichni a všechno především dobře vypadat, což někdy platí a někdy neplatí ve světě knihy, kterou Susan čte. Zřejmě tedy není pravda (nebo alespoň ne po celou dobu), že by si do románu, tak jak se jeho děj zhmotňuje před našima očima, projektovala to, co v něm chce mít. Nebo snad mezi fetiše žen z lepší společnosti patří Aaron Taylor-Johnson ostentativně si utírající zadek? Podezřívám režiséra, že sám neměl ujasněno, jak moc (sebe)ironický a úmyslně campový na jedné straně a romantický, duchovní hodnoty materiálním nadřazující na straně druhé chce být. Výsledkem je trojice filmů, jižanský thriller, melodrama o třídních rozdílech a satira ze světa snobů posuzujících druhé podle toho, zda vlastní nejnovější model iPhonu, které jsou místy vcelku zábavné, ale po většinu času se tváří mnohem vážněji a důležitěji, než by se vzhledem k jejich vyprázdněnosti slušelo. 65% (23.11.2016)

Opravdu zvláštní film, který sice vypráví příběh značně gulášovitě, ale jednoduše na porozumění. Všechny tři dějové linky se prolínají v těch správných chvílích a všechno ve výsledku docvakne dohromady. Po herecké stránce je to naprostá pecka a jsem rád, že se Jake poslední dobou objevuje ve snímcích tohohle typu a mimo mainstream, protože takové filmy mají hned o dalšího áčkového herce více. Mimo jiné, úvodní titulky jsou asi nejvíc WTF, co jsem kdy viděl. (25.11.2016)

“MĚL JSEM TOMU ZABRÁNIT…“ /// Po „uměleckým“ úvodě přichází psychoušskej příběh. Na střídačku se ocitám v realitě, minulosti a fiktivním světě, kterýmu vládne Gyllenhaalův zkurvenej slaboch. V přítomnosti zase Amy rozjímá o svým životě a snobská uhlazenost kontrastuje s násilnou (a smutnou) fikcí. Všechno dohromady mně to má něco říct… hele, tohle je na mě moc náročný… Nedokážu posoudit, kterej příběh měl hrát prim, páč i to drámo postupně ubírá na vobrátkách – asi aby se vyrovnalo ty druhý nudě. Gradovat to má pohledem do restaurace na osamělou a čekající ženu, což ve mně může za jistejch okolností vzbudit nějaký asociace, ale tady se to chlubí svojí filmovou „náročností“. Tož to maj kurva napsat, že nechtěj, aby jim tam lezli vobyčejní čumilové. Já bych zůstal doma! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Tony a Susan“, kterou v roce 1993 napsal Austin Wright, neznám. 2.) Jsem polda s rakem. 3.) Mám rád takový ty filmy, vo tom, že prachy jsou krásná věc, ale štěstí… 4.) Thx za titule „Dado“ a „veronika.indruchova“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (24.02.2017)

Nocturnal Animals toho mají hodně a cokoliv z příběhu, který se zdá být díky paralelní výpravě mnohem složitější, než ve skutečnosti opravdu je, by bylo škoda prozrazovat. Pořád o tom přemýšlím a jak by řekl poet, tento velmi tradiční způsob podávání pomsty za studena mi přijde velmi netradiční. Na závěr zmíním bez jmenování herce, kteří tvoří nejsilnější partu za několik posledních měsíců. Perfektní film, doporučuju! 90% (07.02.2017)

Nocturnal animals jsou filmem o jedné oběti vlastní nejistoty a o vlivu okolí, které (de)formuje, překresluje a přehlušuje její vlastní názory a pohled na svět. Tom Ford si natočil tak trochu vztahový Atlas mraků – hutnou skládačku, kde se áčkové drama prolíná s béčkově podvratnou parafrází příběhů od McCarthyho a společně tvoří perfektně naaranžované místo činu o jedné “vraždě”, která se vlastně asi ani nestala. Krásně nabubřelé a uhrančivé nic, které ale pod povrchem hodně zraje. (24.11.2016)