Heidi, děvčátko z hor

S Heidi jsem vyrůstala od mala, dýchala vůni alpských luk, slyšela cinkání kozích zvonečků. Až v Německu jsem si přečetla původní verzi, v té naší ohoblované asi soudruhům vadila postava babičky, zcela jí vypustili. Od filmového zpracování jsem mnoho nečekala, postavy trochu okleštěné, záběry Alp nádherné, (31.01.2022)

Dobrý úvod a dobrý záver a to len hlavne pret, že je to v krásnom prostredí lúk a hôr niekde vo švajčiarských Alpách. Ten mestský stred bol čistá, nezaujímavá vata. Týchto horských detí a ich príbehov je viac a vždy majú to špecifické čaro. Chceme dvojku viac z hôr a s dramatickejším príbehom. A samozrejme s Ganzom. 2 z 5 (27.12.2016)

Tak nějak to, co od "Heidi" očekáváte. Nepřináší to nic extra nového, ale musím říct, že se mi nesmírně líbily záběry na krajinu. Ty překonaly, celkem snadno, i celý příběh, který je sice hezký, ale prostě ho nejspíš budete znát, a pokud ne, tak vám stejně přijde docela povědomý. Na pokoukání s dětmi je to prima. (17.06.2016)

Ani ryba, ani rak. Heidi je dievča, ktoré sa správa a aj vyzerá ako chlapec. Mohol z toho byť gýč, to sa nestalo, ale myslím, že medzi staršími verziami, ktoré sú emotívnejšie, táto upadne do zabudnutia. Je tu kladený väčší dôraz na zábery prírody (sú naozaj krásne) a každodenné situácie, než na príbeh samotný. Ten mohol byť za 110 minút určite trochu viac prepracovaný. (21.08.2016)

Jako kluk jsem chtěl být nejdřív lovec mamutů, později severoamerický prérijní Indoš a ještě později cestovatel časem anebo vesmírem, to podle toho, jaký druh knížek jsem momentálně četl. A být holkou, chtěl bych býval určitě být (aspoň nějaký čas) Heidi, děvčátkem z hor. Prostý a nadčasový příběh (z roku 1880!) plus nádherné alpské scenérie a světe div se, fungovalo to na mě ještě i teď. Naivní romantika, sentiment, nasládlá úsměvnost, infantilita i patos na naprosto snesitelných hodnotách. A údajně i vcelku věrné zpracování knižní předlohy, což ovšem nemůžu posoudit. Ale prohlašuju, že to byl jeden z nejlepších realistických dětských příběhů, jaký jsem kdy viděl (i když já tedy měl v dětství přece jenom radši tu fantastiku). Zásluhu na působivosti filmu mají i dobří a uvěřitelní herci. Misantropický dědek Bruno Ganz fajn, i malá Heidi, ale ještě víc než ona se mi líbila křehká Klara. Isabelle Ottmann mi celou dobu někoho strašně připomínala, snad nějakou herečku, ale zaboha si nevzpomenu kterou. / Po nesouhlasném přečtení některých zdejších canců zvyšuju na pět. +90%. (28.07.2019)