Důvěrný nepřítel

Tak sme si u nás doma námet, ktorý sa na západe bezpečne vopchá do hodinovej epizódy ľubovoľného sci-fi seriálu, natiahli na celovečerák a urobili okolo toho mediálny humbuk. Ale prečo nie, v kine ma nechytali žiadne trápne pocity z toho, že chceme byť svetoví tým, že sa púšťame do žánru, nášmu naturelu vzdialenejšiemu. Výsledok, dá sa povedať, stojí na prekvapivej pointe, ale teda ani zďaleka nie šokujúcej. K tématike bolo snáď už napísané/nakrútené všetko a my v podstate iba recyklujeme. Ale celkom obstojne. Niekoľko lacnejších kvázi zavádzajúcich odbočiek nesmelo chýbať, ony boli v podstate tým prostriedkom, ako to celé natiahnuť na celovečernú stopáž. (17.08.2018)

Ono nalepit k vážně míněnému technologickému thrilleru na plakáty slogan „od tvůrců filmů Snowboarďáci a Rafťáci“ svědčí buď o velmi svérázném smyslu pro humor distributora, nebo o jeho naprosté ignoraci diváckých očekávání, protože tohle by opravdu nalákalo do kin snad jedině masochisty. Ale pár slov k filmu: Rád ocením každou relevantní snahu přinést do československé kinematografie nějaký temnější žánrový film, ale tohle fakt ne. Postavy zažívají hodně podivné a znepokojivé události, ale z nějakého důvodu je úplně přecházejí a dále se o nich nebaví. Ony celkově postavy v tomto filmu jsou jen tak na oko, aby tam prostě někdo byl a mohl jakkoliv posouvat děj nějak kupředu, charakteristiku mají ale tak mělkou, až je to směšné - zvlášť v souvislosti s finálním zvratem, který staví na psychologii hlavní hrdinky Zuzany, ale tím pádem vůbec nefunguje. Postava její kamarádky je absolutně na pěst, Dyk je tam jen jako lákadlo pro holky a Ondřej Malý rekapituluje roli zlověstného podivína, kterého hraje ve všech filmech. A že scénář je fakt laciný a při troše zamyšlení nedává smysl? Nevadí, vyřešíme to tak, že se hlavní hrdinka bude neustále svlékat a koketovat s mluvícím domem. Námět se snaží být strašně moderní, přesto dává pocit, jako by zamrzl v minulém století (při sledování jsem si vybavil v principu hodně podobné Ďábelské sémě, přes čtyřicet let starý a mnohem, mnohem lepší film). On je Důvěrný nepřítel sám o sobě úplně zapomenutelný, ale co zřejmě nezapomenu, je ten neskutečně přestřelený product placement. Čeští filmaři jsou v tomhle ohledu unikát, protože product placement pod jejich rukama tak strašně bije do očí, až to z mnoha českých filmů dělá jednu dlouze rozbředlou reklamu. Z Důvěrného nepřítele jsem si tedy odnesl dvě věci: Vojta Dyk nosí oblek od Bandiho a v nejvyhrocenějších životních situacích surfuje po stránkách mall.cz. Směšné, opravdu směšné. (12.09.2019)

Ty voe, tady někdo viděl Oko dravce, Síť a Nepřítele státu, jo, a taky jednu reklamu s chytrým domem a vražednými křesly a celé se to pokusil nějak násilím napasovat na slovensko-česko reálie. Marcinková mi tedy jako zrovna extra herečka nepřijde, podle mě hraje furt stejně, jestli v Martinovi, Topinkovi nebo tady, a tak to holt musí dohánět nahotou co dvacet minut filmu. Jinak fakt vidím, jak nějaký super comp hackne semafory u železnice - třeba u tchyně ve Zboží to spíná samotný vlak, když najede na koleje buď u Babína, nebo u Poděbrad, tam by do toho nějaký internet fakt zasáhnout nemohl. Z tohoto úhlu pohledu mi přišel velmi k smíchu poslední záběr, kde mají na karavanu solární panel - to se nebojí, že jim solární panel ten barák taky hackne? Nejlíp tady hraje Ondřej Malý, žel dostane hodně málo prostoru. Slušná kamera, naprosto skvělé lokace, co chvíli nahá Marcinková (i když...), ok, dvě hvězdy tomu nakonec dám. Ale žel je to celkově natolik stupidní a chybí tomu přesně dané mantinely, že těžko mě ten film může držet v napětí. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že ten super dům comp snad hackne i žehličku nebo knoflíčky u košile. A hádejte, co mi to připomnělo? Ano, to směšné, rádoby kybernetické CSI: Cyber, kde virus v nabíječce mobilu dokázal sundat letadlo. No a tady comp přes vanu o.š.uká Marcinkovou. ;-) Skvělý komentář od Sten2 (19.04.2019)

Když chce autor nezávazných teenagerských blbin předvést, jak filmařsky a mentálně dospěl, mohl by nejprve začít s nějakým lehčím žánrem než techno-thrillerem o nebezpečí umělé inteligence. Snímek Důvěrný nepřítel, v němž Vojtěch Dyk marně předstírá, že umí programovat, a Gabriele Marcinkové nezbývá než se neustále svlékat. ___________ Důvěrný nepřítel je primitivně technofobní film, z něhož ani nejde odečíst, čeho a proč bychom se měli bát. Cokoli, co se v domě stane nad rámec běžné chyby, například nepochopení příkazu, je čirý výmysl, který by nemohl nastat nikdy za žádných okolností, bez ohledu na to, jak technologie pokročí. Je to už čistě magické myšlení – cokoli je elektrifikované, je zároveň podle autorů tohoto filmu i digitální a online. Je možné, že někdy vlakové závory a tramvaje budou součástí nějakého počítačového okruhu, ale nikdy se nemůže stát, že jakákoli umělá inteligence, která má digitální podstatu, pronikne do čistě analogových mechanismů. Představa, že jakási nehmotná myšlenka může na dálku ovládat hmotu, patří do pavědeckého arzenálu. _______________ Archetyp nebo topos strašidelného domu, v němž hrdinové a hrdinky můžou nalézt smrt, se v hororech vyskytuje dlouho. Jenomže Důvěrný nepřítel není nadpřirozený horor, je to thriller. Jeho nakládání s technologií je čistě magické, pokleslé a iracionální. _____________ Nepochybuju, že autoři pokládají za svůj majstrštyk a hlubokou myšlenku finále, v němž se zjistí, že dům Alfred celou dobu odečítal podvědomá přání Zuzany. Podstatným a neřešitelným problémem však je, že pokud už přistoupíme na existenci podvědomí, tak k jeho obsahu se i zkušení terapeutové dostávají pouze tehdy, pokud je klient dostatečně upřímný a otevřený. Ze spleti zastřených významů původní obsahy podvědomí dostane až dlouhodobý dialog založený na vzájemné důvěře. Způsob, jakým nedůvěřivá Zuzana komunikuje s Alfredem, nedává žádný prostor k tomu, aby pomalu učící se umělá inteligence získala empatii a vůbec důvod dostávat se k něčemu, co není explicitně vyřčeno jako přání. __________________ Je poměrně značný omyl, že hollywoodské thrillery automaticky obsahují spoustu vědeckých a logických chyb. Ty nejlepší filmy (typu Matrixu, nebo děl Davida Cronenberga či Christophera Nolana) se drží velmi dobře moderních vědeckých poznatků a teprve na jejich základě si dovolují spekulovat. To ale neplatí u Důvěrného nepřítele. Správný brak je na svou brakovost aspoň hrdý. Toto je navoněný brak, který se tváří, že se díky němu vyvíjí i česko-slovenská žánrová kinematografie. (02.09.2018)

Potenciál na solidní komorní psychologický technothriller tu byl, ale je pohřbený pod všeprostupující průměrností a odfláknutostí - od scénáře, přes režii, kameru a hudbu, až po herecké výkony. Pár dílčích nápadů se tu našlo, taky pointa není marná (jen blbě naexponovaná)... Ale jezdit do domu-tajného projektu daleko od civilizace taxíkem a v jednom kuse si tam vodit kamarády? Umělá inteligence schopná se nahackovat snad i do kadibudky? A průmyslové kamery odvracející se od hrdinky to už byla úplná parodie - chybělo jen aby si začaly hvízdat jakože nic. (08.08.2023)