Uf - oni jsou tady

Ota Koval, režisér netradiční Kaňky do pohádky a snad ještě divnějšího Kočičího prince, přišel i s touhle nudnou ... čímsi. Dětský film to nejspíš není, protože mu chybí jakákoliv poetika. Veselohra to taky není, protože zařazení do žánru komedie je jediný vtip, na který se lidé okolo něj zmohli. Pokud se tedy za humor nepovažuje těch pár mimózních scén a doslova úděsné herectví prakticky všech zúčastněných. (03.07.2020)

0% - Marně jsem v tom příběhu hledal něco, co by opravňovalo přidělit aspoň jednu hvězdičku. Ota Koval bývá považován za pojem dětského filmu, ale upřímně řečeno, jeho filmografie není příliš oslnivá. A když jsem zjistil, že autorem námětu a spoluautorem scénáře je ten samý člověk, co zplodil muzikál V peřině, přestal jsem se divit, že příběh nemá hlavu ani patu. Ale i děti si zaslouží smysluplný děj. (21.12.2016)

Klukovská fantazie v tomto naivně dětském filmu nezná mezí. Kluci v každým vidí ufon. Kdo nemá vlasy, je prostě mimozemšťan. Přitom jsou to obyčejní zloději... To je jediné, co je na tomto filmu sci-fi. Maximálně za sci-fi by se dala považovat ta počítačová učebna, která na rok 1988 byla až moderní. Podle mě o takových deset let předběhla čas. [480. hodnocení, 37. komentář, 30%, 786. nejhorší film] (09.12.2020)

Ale jo, asi chápu snahu udělat z toho hezký dětský film. Každý jsme si tehdy na něco hráli, něčemu věřili. tak proč by parta kluků ze Strahova nemohla věřit na ufouny? Bohužel to osmdesátkové zpracování bylo takové nemastné a neslané. A ty pokusy o poetično prostřednictvím té retro babičky s retro dědečkem a retro vnučkou, co se občas ve filmu mihnou... Zkrátka to moc nedrželo pohromadě. Ke všemu tohle je asi film, který ač český má nejvíce předabovaných herců. Při prvním pohledu na fešnou maminku jednoho z kluků, byť v osmdesátkovém outfitu jsem zbystřil. Safra odkud já tuhle krásku znám? A ona je to Jaroslava Schallerová, která v roce 1988 byla ve filmu už raritou, protože branži opustila. Takže v tomhle film docela zaujal.   Velmi mne překvapila ta školní učebna narvaná počítači. To bych tedy chtěl tehdy vidět takovou školu. V naší jeden byl. Didaktik - M. A to bylo vše :-)!  První pořádnou mašinu přinesl až táta z práce někdy v roce 1992. Notebook Halikan 386... A to bylo skutečně něco jak z vesmíru, když jsem se s tím někde ukázal! :-). Ota Koval rozhodně uměl točit lepší kousky, na kTaovou kaňku do pohádky se klidně podívám i dnes. Dávám tedy jen za  1 papírovou pozorovací bednu. * (27.10.2023)

Ve filmech pro děti a mládež byl výskyt tématu mimozemských civilizací zcela ojedinělý. Nikdo si netroufl přijít s odvážnou tezí o postavičkách s anténkami, a tak se nabízelo, aby se některý z filmařů pustil do rodinné komedie, která bude z neprobádaného scifi námětu čerpat, ale přitom si žádný zelený "ufounek" ve filmu ani neškrtne. Zkušený Ota Koval měl všechny předpoklady přejít pomyslnou řeku Stix a šikovně naroubovat ty vesmírné návštěvníky ze vzdálené galaxie do příběhu naivního chlapce posedlého myšlenkou objevit výskyt "ufonů" ve svém městě. Podařilo se to tak napůl, ale vesměs sympaticky. Chlapec naletěl vykutáleným výrostkům, kteří maskují svoji nekalou činnost, jež s ním následně celou dobu hrají habaďůru, že jsou jaksi z jiné planety. Film, i přes svůj neotřelý námět a poměrně filmově vedenou režii, trpí scenáristickou nepropracovaností, kterou navíc strhává podivně nerozhodná a rozpolcená dramaturgie, z níž není přímo patrné, do jaké divácké kategorie film spadá. Nedá se u toho smíchy řvát, ale znuděný jsem taky nebyl. Film se zaštítil hudebním skladatelem Petrem Hapkou a také celou řadou herců, kteří zrovna nešli z role do role, ale to beru jako podstatné plus, protože jsem v zásadě proti protěžování stále stejných herců do filmů, jak v minulosti, tak i v současnosti. Ota Koval byl jedním z těch lepších režisérů za bývalého režimu. A jelikož v té době bolševik oslaboval, už se tolik přísně nehledělo na obsah. Krátce po revoluci zemřel. Nebyl to tak nezajímavý film, jak je mu neprávem přisuzováno. 60% (21.01.2014)