Hádej, kdo přijde na večeři

Klenot. Tenhle snímek je pro mě filmový klenot a to nejen pro úžasný scénář, zajímavé téma, svižné tempo, ale i to, jakým způsobem své role ztvárnili hlavní představitelé. Všichni býváme tzv. chytří, když udílíme rady druhým nebo když hodnotíme činy jiných. A jak nám bývá ouvej, pokud se v takové situaci ocitneme my sami. Ono je to zvenčí setsakramentsky jiný než zevnitř. Takže – voilà – pět hvězd! (20.07.2014)

Po prvních 20 minutách jsem si říkal, jak je Hádej skvěle rozehraná situační komedie, kde Spencera Tracyho, byť ve svých ostatních rolích vždy převyšuje svým výkonem ostatní herce, vytlačují z pole hlavní osobnosti filmu Sidney Poitier a Katharine Hepburn. Spletl jsem se v obou bodech. Když je totiž záhy zdánlivě vyplýtván hlavní situační vtip filmu, tak Hádej lehounce a nenápadně přejde k řešení problému - budoucího soužití dvou "jiných" lidí, čímž se elegantně přesune do roviny romantického dramatu. Jistě není náhoda, že režisér Stanley Kramer měl v době natáčení za sebou již dva vynikající filmy ze soudního prostředí. Zde totiž také rozehrál soudní při. A nechybí nikdo - obžalovaní, obhájci, svědkové, porota a samozřejmě i soudce tu je. A tak se dostávám k poslednímu bodu, k mé druhé mýlce. Závěrečný verdikt v podání Spencera Tracyho je patrně tím nejkrásnějším monologem, který jsem kdy na filmovém plátně viděl. Snad právě pro něj se pan Tracy celý film trochu šetřil a hrál na první pohled druhé housle. Hádej, kdo přijde na večeři je věčný film, jehož závěrečná řeč bude navždy pravdivá, byť bude i v naší toleretní době často ignorována. (27.03.2007)

Ačkoli na mě dýchla moje milovaná atmosféra klasických hollywoodských dramat, nakonec jsem se neubránil zklamání. Nechybí obvyklé krásné rozhovory, ale chybí dobrý příběh. Zcela chápu hrdiny v tom, co cítí, ale ačkoli zastávám názor, že milovat se musí naplno a bez přemýšlení, nechápu, proč se za každou cenu chtějí brát už po deseti dnech a důrazně odmítají jakýkoli náznak odkladu. Joey je pak i přes svou roztomilost a půvab neskutečně protivná svým přístupem "rychle nám to schvalte, my odlétáme za tolik a tolik hodin". Závěrečné rozřešení je sice milé, ale v rámci pochopitelného zachování nekonfliktnosti je celý problém příliš zjednodušen. Rasismus a etnicita nejde s romantickou komedií dohromady, zůstávají tak jen bravurní herecké výkony. (05.07.2007)

Rozhodně nemám nic proti humanistickém poselství tohoto filmu, přestože víc po lopatě to snad ani nešlo, a už vůbec nic proti herecké kanonádě Hepburnové a Tracyho. Jenže "Hádej, kdo přijde na večeři" je až příliš divadelně upjatý a po celou dobu se film plácá na mělčině naprostých banalit, čímž opravdu nechci zlehčovat rasovou situaci ve Spojených státech. Dnes už je to jenom bezzubým reliktem bouřlivé doby, což je poněkud málo. (16.01.2009)

"Nemyslím si, že by na všechny mé námitky stačily čtyři hodiny." Nechci vypadat jako rasista, ale když si bílá holka přivede domů opáleného mladíka, jehož jedinou předností je velikost přirození, tak k tomu mám jisté výhrady. Pokud si však přivede vzdělaného a slušně vychovaného doktora, tak je mi úplně jedno, jestli je černý, žlutý nebo zelený s růžovými puntíky. Tady se však bílým rodičům nelíbí černoch, černým rodičům zase běloška a všichni se bojí budoucích problémů svých dětí. A já jsem se bavil zejména tím, jak byla slečna bez předsudků vychována a najednou rodiče odmítali nést následky své výchovy. To bylo velmi poučné. A taky jsem byl nečekaně zasažen myšlenkou o tom, že mám dětem dávat a nic od nich nečekat. Já už jsem totiž dostal od svých rodičů a oni budou dávat zase svým dětem. To má logiku, takže jsem si z této konverzačky odnesl i něco do života. (13.11.2018)