Režie:
Jiří KrejčíkKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Marie Vášová, Luděk Munzar, Jana Brejchová, Jiří Pleskot, Jiřina Bohdalová, František Smolík, Karol Machata, Bedřich Prokoš, Věra Tichánková (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1955 a vláda v Československu vyhlásila amnestii pro poválečné emigranty. Řada se jich vrátila ke svým rodinám, jen na mladého Pavla Kociána čeká jeho osamělá matka marně. Navzdory jejím protestům je v jejím bytě jako podnájemník ubytován montér Tomáš Stach. Na Pavlův návrat donedávna čekala i jeho snoubenka Jana, avšak ta již přestala doufat a navštěvuje paní Kociánovou jen ze soucitu. Jednou večer navštíví Kociánovou neznámý muž, který se představí jako Jonáš a tvrdí, že Pavla zná. Mladík se prý brzy vrátí. Ve skutečnosti však Pavel tragicky zahynul v uprchlickém táboře a Jonáš je tajný agent. Jako první se o Pavlově smrti dozví Tomáš Stach, který převezme poštovní zásilku s Pavlovými osobními věcmi… Působivé psychologické drama režiséra Jiřího Krejčíka s vynikajícími herci v čele s Marií Vášovou vzniklo podle divadelní hry Františka Pavlíčka. Ta byla původně uváděna pod názvem "Černá vlajka", autor ji však přepracoval a přejmenoval na Labyrint srdce. Vzhledem k době vzniku je třeba brát s odstupem pozadí příběhu, které se liší od skutečnosti. Emigranty, kteří se spolehli na komunistickou amnestii, po návratu čekalo vězení. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
"Co to tam z vás udělali?" Ano, herecky v pořádku, ale když mi došlo, jaká to byla propaganda... ()
Pokud dávám "čtyři", tak to určitě není kvůli námětu téhle komunistické agitky, poplatné době vzniku i fabulaci, kterou režim potřeboval vytvořit... Ale kvůli příběhu silné a věřící matky, kvůli herectví paní Vášové, Brejchové i Bohdalové, pana Smolíka i hudbě Zdeňka Lišky. ()
Škoda umu režiséra a herců pro takovouto politickou agitku. ()
Děkuji České televizi za uvedení, naštěstí moc nedám na zdejší hodnocení a udělal jsem dobře. Jedná se totiž o velmi dobrý film, pan Krejčík zde prokázal svoje kvality. Přiznávám, že v politickém pozadí jsem se moc neorientoval, ale to nakonec tolik nevadí. Sledujte ty pohyblivé obrazy, ty herecké výkony a snad uznáte, že tohle JE kvalitní snímek. Navíc zde můžete vidět mladou Janu Brejchovou s černými vlasy (ale jako plavovlásku ji mám raději). ()
Nebylo ta zase tak špatné, jak jsem předpokládal. Ale také jsem se bůhvíjak nebavil. Takový lehounce podprůměrný snímek. ()
Česká televize píše v úvodním textu, že vzhledem k době vzniku je třeba brát s odstupem pozadí příběhu. Jenže právě v tom je kámen úrazu. Příběh brát s odstupem nelze. Už jen proto, že nepravd a lží je v něm uvedeno mnoho a ne tedy ta jediná, že navrátilcům vězení nehrozí. Film cílí na západ jako na ty špatné. Jonáš říká, že podmínky v táborech se prakticky dají srovnat s těmi v koncentrácích. Také se dozvídáme, že zahraniční agenti varují navrátilce před hrozícím vězením a lákají je do řad cizích armád. Prý proto, že mají informace a po nich západ jde. Zrovna ta druhá informace je nejspíše pravdivá, protože jsem viděl mnoho dokumentů a například USA by hodně zajímalo, jak to v komunismu chodí, ale též komunisté utečence hodně vyslýchali. Slyšíme také například: "Kolik lidí udělali nešťastnejch." Ale také naopak: "Teď, abych se bála promluvit ve vlastním domě." Propaganda z filmu doslova stříká na všechny strany a je zaznamenána ještě v mnoha dialozích. Je na ní postaven základní kámen celého filmu, syn - utečenek/emigrant, se má vrátit, protože amnestie, a nehrozí mu vězení, takže ji opravdu nelze brát s odstupem. Bez ní by z toho bylo docela zajímavé drama s dobrými hereckými výkony, jenže kdyby nebyl komunismus, tak by zase nebylo drama, protože by neměli emigranti důvod emigrovat ani problém se vrátit. Závěrem dodám, že je hodně zajímavé zapojení Vladimíra Menšíka, který se ve filmu objevil na pár sekund a měl jen jednu větu. ()
Jeden z Krejčíkových nejslabších filmů. Ne že by byl špatně natočený, ale příběh je v podstatě pouze černobílou (v obou smyslech toho slova) schematickou politickou agitkou o tom, že všichni emigranti jsou zrádci a zločinci. V roce 1961 se mi takové pojetí zdá už trochu zpozdilé. ()