Svatba jako řemen

Svatba jako řemen má ožehavý příběh, skvělé provedení a satirické podání. Téma s pokusem o znásilnění jistě není vhodné k veselí a smíchu. Ovšem jako hravě neposedná satira společnosti to celé funguje s nevšedním půvabem pobavení i uvědomění si mrazivého stavu skutečností. Již jen jednání nádražního pokladníka je výstižné. O co působivější je potom chování i charakter stranického funkcionáře, či policejního sboru, vůči jejichž jakémukoliv jednání není možné protestovat. Ale i chování ostatních lidí v průběhu celého příběhu je příhodným ironickým políčkem společnosti. Pro mne jsou hlavními hrdiny příběhu představitelé příslušníků policejního sboru Veřejné bezpečnosti (skvělý Vladimír Pucholt a neméně dobrý Jan Vostrčil). Ti předvádějí nekompromisní hru na udržování pořádku, vyšetřování závažných i nezávažných trestných činů, netrpění ani náznaku odporu, poslušnosti i toho lidského liberalismu v rámci celé té složité komplexní hry spravedlnosti a pořádku a moci. Další v pořadí je zneuctěná prodavačka potravin Hana (dobrá Iva Janžurová) s rozporuplnou pověstí, s diskutabilním důvodem, s nechtěným zážitkem, s nátlakem z vnějšku a nakonec i s odevzdaností a kapitulací. Další v pořadí jsou nadržení vyděděnci z běžnosti a násilníci z popudu s dotěrným iniciátorem (dobrý Pavel Landovský), sebevědomým svůdcem (dobrý Jan Schánilec) a ostýchavcem v pohnutí divokosti i zlomyslnosti náhody osudu (dobrý Jiří Hrzán). je tu uražená nevěsta (Alena Hesová), která si bere velmi osobně veškerý stav věcí. Jsou tu rodiče nevěsty: matka (dobrá Stella Zázvorková), která se snaží vše zachránit a urovnat, a otec (dobrý František Filipovský), který by nejraději ode všeho utekl. Z dalších rolí: mocný a nadržený tajemník (skvělý Jan Libíček), bodrý ženichův strýc a voják (Ilja Prachař), bezstarostný a zadržený hudebník (příjemný Josef Hlinomaz), zneužívající vedoucí obchodu potravin (Jiří Lír), svérázný pokladní vlakového nádraží (Václav Kotva), zvědavá a škodolibá teta Růža (Anna Kratochvílová), či velice rozhořčený ženich (Jiří Hálek). Svatba má býti místem nestřídmého obžerství. Policejní orgán se většinou dožaduje naprosté poslušnosti prostého lidu. A toto je velice adresná a kousavá satira společnosti. (06.06.2016)

No takhle zesměšnit policejní příslušníky, to by i dneska bylo docela silný kafe, natož v sedmašedesátym. Na to, že má film slabou hoďku a půl, to bylo na můj vkus trošku překombinované, ale možná to byl režisérův záměr. Vladimír Pucholt opravdu nemá chybu, jeho "No co co co?!" je jednoznačně jedna z top hlášek české kinematografie a i za to dám 4 hvězdičky. (01.04.2011)

Mladý policajt byl dobrý „kolík“ a alespoň s ním byla prdel…No co co co…Úsměvná komedie na (ne)úsměvné téma znásilnění a další následky z toho plynoucí. Herecké obsazení bylo velmi dobré, stejně jako výkony většiny zúčastněných. Janžurová coby koketa, trojice ochlastů + ti dva najebaní hudebníci, no a ani svatebčani neměli chybu. Spousta dobrých hlášek a dokonce i trocha té dramatičnosti. Já byl spokojený, takže nadprůměrné ohodnocení je zde na místě! (04.10.2020)

Ačkoliv se tento film odehrává v Poděbradech, které mám rád (snad se nezmění teď po vlivem pražského developreského vlivu), přesto mne tento film moc nezaujal, humor mi přijde zbytečně prvoplánový (na rok 1967 ani moc odvážný v karikování policistů) a příběh nezajímavý, neb by vyšel maximálně tak na bakalářskou povídku na dvacet minut. Vlastně mi přijde, že herci ani nemají moc co hrát. (26.12.2023)

Velmi slušná komedie se spoustou vtipných scén a zároveň s množstvím poměrně odvážných narážek na komunistický režim. Zároveň se ovšem režisér Jiří Krejčík evidentně velmi snažil napodobit filmy Miloše Formana, což se mu však rozhodně nepodařilo natolik, aby mohl být označen za pouhého Formanova Epigona. Mj. také proto, že Krejčík zkrátka není Forman. Přesný popis nahrazuje zběsilou akcí, prokreslený povahopis postav se mění v nepřesně naznačené schéma a absurdita v bláznivou komedii. Krejčík však přitom zjevně není jen zcela jiným typem režiséra, ale žel je také režisérem o dvě třídy horším. Na mnoha místech jednoduše nudí. Zatímco formanův klid je klidem před bouří, krejčíkův klid je mrtvolně sterilní... Přesto jde nepochybně o jeden z nejlepších Krejčíkových filmových počinů... 7/10 (14.06.2008)