Svědomí

Je to možná příliš Dušínovské, ale čím méně máme Dušínů v reálném životě, tím více jich potřebujeme alespoň na plátně, abychom mohli bláhově doufat, že někoho inspirují. Pro mě je tento film krásnou baladou z doby, kdy lidé uznávali hodnoty jako čest, odvaha, schopnost přijmout zodpovědnost, pravda a spoustu dalších dávno zapomenutých dříve nesmírně důležitých atributů lidského života. Dnes, když společnost zaměnila morálku za výši konta, může jednání Jirky a jeho táty někomu připadat směšné, nás staromilce však zahřeje na duši. (25.10.2019)

Veľmi dobre spracovaný psychologický motív, navyše dodnes až mrazivo aktuálny. To, akým smerom sa bude jeho spracovanie uberať, je síce zrejmé už od navzájom nesúvisiacich incidentov, ktorých priamymi účastníkmi sú otec a syn, no tento fakt nijako zásadne neuberá na ťaživosti celej atmosféry príbehu, rovnako ako ani na sile jeho samotného posolstva. (90%) (12.08.2018)

Jiří Krejčík byl jeden z našich nejlepších českých režisérů a je to sakra vidět! Svoje herce si dokáže ukočírovat na jedničku a herecké výkony Miloše Nedbala, Marie Vášové nebo nádherné Ireny Kačírkové jsou obdivuhodné. Svědomí je perfektní psychologické drama a v době svého vzniku odvážně natočené. Snímek od začátku nevěští žádnou pohodovku a během děje atmosféra houstne jako řádně temnoucí mlha. Film se z velké části natáčel v Brně a z dnešního pohledu je zajímavé, jak dříve vypadaly tehdejší brněnské ulice a obchody. Pro mě ještě jedna zajímavost - v tomto filmu debutoval před kamerou můj prastrýc Václav Kyzlink v roli muže z davu lidí na ulici. (21.12.2015)

Vyborne psychologicke drama Jiriho Krejcika, ktere radim jeste vyse nez Vyssi princip. Velmi civilni projev Milose Nedbala. Sice pro nekoho prvoplanovana zapletka, o to vsak vice zamerena na charaktery postav. Pro me jeden z nejlepsich ceskoslovenskych filmu teto ery. Samozrejme me potesila i Ostrava a okoli, ktera hraje ve filmu jednu z hlavnich roli. Skvela hudba i kamera. Nemam co vytknout. (25.03.2012)

V rozmezí let 1946 až 1948 natočili domácí tvůrci několik pozoruhodných psychologických dramat na téma chování člověka ve vypjatých životních situacích. Vynikala profesionalitou, závažností myšlenky a srozumitelností pro nejširší divácké vrstvy. Nezávislost příběhů na době vzniku z nich činila díla nadčasová a to se jim v poúnorovém kvasu stalo osudným: doba naopak žádala náměty ryze současné. Film režiséra Jiřího Krejčíka Svědomí je studií nitra muže, který při jízdě automobilem se svou milenkou zavinil tragickou nehodu a z místa činu zbaběle ujel. Dlouho bojuje se strachem i svědomím. Rozhodujícím motivem pro dobrovolné přiznání je až pohrdání vlastního syna. Velkou hereckou příležitost zde získali především dva interpreti, na něž film později neprávem zapomínal. Postavu slabošského úředníka ztvárnil Miloš Nedbal, pro něhož to byla výjimečná (a svým způsobem i životní) role. Milenku, která nepřímo zavinila jeho trpké morální váhání představovala třiadvacetiletá Irena Kačírková. Ta se na filmovém plátně znovu objevila až za dlouhých šest let, kdy se zcela změnila koncepce české kinematografie. Podobný osud potkal i režiséra Krejčíka, který další celovečerní film vytvořil teprve o čtyři roky později (ideologicky vykupitelské budovatelské drama Nad námi svítá). Navzdory vyřčeným komplikacím a následkům vzniklo tehdy ojedinělé dílo, jehož nesporné kvality spočívají v jednoduchosti a syrovosti zobrazovaného tématu. (02.11.2008)