• Karlos80
    ***

    Slušné psychologické komorně laděné melodrama (jedno z nejlepších po roce 40' viz třeba Štastnou cestu, Turbina, Experiment, Kouzelný dům) z manželského trojuhleníku. Opět vynikající Marie Glázrová, zajímavá mladičká a elegantní Marie Rosůlková (kdo by to řekl že bude jednou hrát všechny ty dobrotivé a roztomile potrhlé stařenky) a charismatický Vladimír Leraus. Zmíňka o Karlu Högerovi už tu padla, kdyby ho člověk neznal z jiných jeho filmů tak by snad řekl že to není ani on! 3*.(12.5.2006)

  • Marthos
    ***

    Filmová tvorba režiséra Krňanského stála vždy tak trochu na okraji divácké pozornosti, snad proto, že se Krňanský kdysi dobrovolně uzavřel do světa žánrových humoresek Ignáta Herrmanna. V období nacistické okupace mu byl návrat za kameru umožněn pouze třikrát, kýženého úspěchu ovšem nedosáhl jen zřídka. Gabriela rozehrává klasický milostný trojúhelník, v němž proti sobě stojí manželská nevěra, odcizení, strach a láska. Ne výjimečný, ale minimálně pozoruhodný herecký výkon náleží Marii Glázrové, která jen výjimečně dokázala před filmovou kamerou shodit svou teatrální masku, uvyklou běžným jevištním manýrám. O poznání lépe dopadla Högerova vděčná kreace muže, klopýtajícího ve vlastních lžích a přetvářkách; u Marie Rosůlkové překvapí spíše její mladistvá podoba, než herecký projev. Určitým vytržením ze stereotypu je alespoň drobná epizodní figurka starého učitele hudby v civilním podání Jindřicha Plachty, vytvářejícího i na malém prostoru další mimořádný lidský portrét. Jistým historickým artefaktem se mohou potom zdát pasáže z koncertní síně, v níž se divákům nabízí ojedinělé setkání s orchestrem České filharmonie.(21.4.2009)

  • lucascus
    ***

    Samotný příběh je víc než nudný a bez jiskry, ovšem to je zde vedlejší. To, co se cení na tomto filmu je zaprvé vynikající herci (už tehdy perfektní začínající Karel Höger a půvabně živelná Marie Glázrová, které čím dál, tím víc přicházím na chuť). No a zadruhé je to pak duši hladící hudba, která narozdíl od ostatních filmů té doby nedrásá uši, ale je jako balzám a zvýrazňuje polohu dané scény, která se zrovna odehrává.(6.1.2014)

  • Skuby47
    ***

    Další z poměrně málo známých pamětnických filmů. Klasický námět manželského odcizení, nevěry a touhy po odpuštění. Velkou roli zde hraje hudba. Krátká stopáž zachraňuje příběh před nudou. Herecké výkony sice nebyly na Oskara, ale roli nevěrníka a defraudanta úspěšně zvládl Karel Höger, stejně jako jeho starostlivou a zanedbávanou ženu věrohodně ztělesnila Marie Glázrová. Z ostatních upoutal Jindřich Plachta a Marie Rosůlková. Zdeňka Baldová jako pomocnice v domácnosti mě dostala výrokem : „ Dva bratři to jsou, a jsou si podobní jako hrábě povříslu.“ Kdo dneska ví, co to bylo povříslo? Na štěstí to lze vygooglovat.(26.2.2016)

  • dr.fish
    ***

    Oficiální text distributura zároveň negativní kritikou? Fuj! No nic.... Standartní příběh o tom jak manžel Hoger není pořád doma, žena Glázrová se trápí. Pak přijede elegantní bratr manžela Leraus, má úspěch, šarm i peníze. Hoger má z toho depku, Glázrová se do něj zamiluje. Dá se manželství zachránit, když má nadto Hoger poměr se šéfovou v práci? Nechte se překvapit. Glázrová hraje jako na divadle, nepřirozeně. Zato Hoger je padouch výborný. Leraus je se svou slizkostí a jednostrannou dobrotou zralý na pěst mezi oči. Prostě se mi tomu nějak nechtělo věřit. Místy zajímavé, místy směšné. Ani tak, ani tak....50%(23.12.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace