Kde řeky mají slunce

Marii Majerovou mám jako spisovatelku rád, i když jsem tento román nečetl. Po ideologické stránce mu nemám co vytknout, Václav Krška to však značně přehnal s touhou natočit umělecky náročné dílo, do něhož se pokusil včlenit formy, které ve světě do první poloviny 60. let frčely. Jednak je zcela nezvyklá práce s kamerou, ale především snaha pokusit se o Film Noire mu nevyšel, protože chvílemi není na obrazovce vidět vůbec nic, jen stíny, ale když něco vidět je, pak to jsou dosti nerozeznatelné tváře. Navíc těch jednajících postav ve dvou hlavních rodinách je tolik, že člověku chvíli trvá, než se vyzná, kdo je pán, kdo je kmán, kdo patří k sedlákům a kdo k mlynáři... To jsou hlavní důvody, pro které dávám pouze dvě hvězdičky. (30.11.2020)

70% Nenechte se zmást zde uvedeným obsahem (beztak obsaným z Březinova Lexikonu), o socialismus zde jde až v poslední řadě. Kde řeky mají slunce je působivým psychologickým dramatem, které se po většinu času odehrává v příšeří petrolejek. Reflexy v očích (a nezapomenout na zuby, rty a slzy) spolu s propracovanou zvukovou složkou tu hrají velkou roli a dost se divím, že tento film není známější a uznávanější, protože to v sobě má. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jde o Zde jsou lvi zasazené do desátých let dvacátého století... (28.06.2011)

Úžasný film, který mne dostal. V předvečer apokalypsy, kde na každém nároží visí Mým národům, ujíždí hrdinka vlakem plným odvedenců, a jako v horečce se jí promítají scény z jejího života v rodině ovládané tyranským otcem. Není divu, že všechny ty vzpomínky jsou laděny do odstínů tmavé šedi a černi, jako by stále existovaly jen soumrak a noc. Jen některé vzpomínky z dětství září světlem nevinnosti a štěstí. Velice syrové vykreslení vztahů na vsi, kde o půdu a peníze jde až v první řadě, a tomuto je podřízena i všeobecná morálka i osobní život jednotlivce. Naprosto dokonalá kamera a dokonalý střih, skvělé a velmi dobré herecké výkony, působivá hudba. Mnohé scény mají tak tísnivou (skoro horrorovou) atmosféru, až to bolí se na ně dívat. Měl jsem Kršku zařazeného jako lyrika, ale zde je občas téměř naturalista. Zřejmě jeho nejlepší film. (12.10.2014)

Od prvních záběrů jsem si říkala, že ta kamera je tak skvělá, jako kdyby ji dělal Illík. Po chvíli jsem dospěla k závěru, že to musí být Illík, protože v našich luzích a hájích nikdy nebyl lepší kameraman. A asi do poloviny filmu jsem se opájela skvostnými záběry. Ne že by film byl vyloženě nudný, ale Krškova režie je značně unylá. Herecké výkony sice patří k bezchybným, ale rozhodně ne nezapomenutelným. Mladičký Munzar, který jediný předvádí širokou paletu emocí, má bohužel nemnoho prostoru. Většina syžetu je vyprávěna v retrospektivě, což je pro zpestření zajímavé, ale jako prakticky jediný narativní prostředek je to poněkud nudné. Chtělo to více tvůrčí odvahy při psaní scénáře, ale na druhou stranu je potřeba dodat, že nové vlny našeho filmu byly tou dobou teprve v plenkách, tudíž si Krška nemohl být jist, zda je divák dostatečně zralý na experimenty. (23.06.2020)

Život není peříčko a už vůbec ne pro dceru mlynáře-karbaníka-alkoholika, terorizujícího celou rodinu. Ve starém mlýně se s léty rozemílají naděje a sny všech jednotlivých dětí-sourozenců. Otec a matka, sezdaní z rozumu, domácnost bez lásky, chamtivost a vypočítavost. Začarovaný kruh, z něhož není úniku. Okovy zvyku, tradic a gruntu. Mladá Lenka chce víc, chce žít "jen" jako člověk. Ve světě zoufalství má kamaráda z dětsví Borka, jenž je u socialistů a prchá do Prahy. V předvečer první světové války i ona musí učinit rozhodnutí, zda se vdát za nejbohatšího sedláka ve vsi, nebo jít svou vlastní cestou. Mimořádně depresívní drama z vesnice o bezvýznamnosti ženy. Nesmírně cenná reflexe, kterou by už dnes nikdo nenatočil, jelikož už téměř neexistuje publikum, které by ji ocenilo. Skvěle natočená životní situace, v tehdejší době téměř bez východiska, jíž se dá vzepřít jen opuštěním všech jistot, zázemí a skokem do neznáma. I v dnešní době velmi těžké rozhodování, v tehdejší době existenční riziko. 75% (30.05.2012)