Kde řeky mají slunce

Z technického hlediska je film bez diskuze na světové úrovni. To, co zde předvedla dvojice Krška - Illík, je skutečně nutné ocenit. Naprosto dokonalé přizpůsobení se černobílému obrazu, vytváří silnou atmosféru, vyznívající velmi temně. Marie Majerová. Feministka, anarchistka a později hrdá komunistka. V prvé řadě ovšem prozaička se skvělým citem pro drama. Film obsahuje vše. Jeho poselství je jasné. Až příliš jasné. Do extrému hnaná hra na hodné a zlé, filmu velmi ubírá a ideologický tlak vnáší do snímku dokonce lehkou dávku naivity. Celkově se ovšem jedná o výbornou záležitost, kterou je potřeba znát, považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (13.08.2015)

Od prvních záběrů jsem si říkala, že ta kamera je tak skvělá, jako kdyby ji dělal Illík. Po chvíli jsem dospěla k závěru, že to musí být Illík, protože v našich luzích a hájích nikdy nebyl lepší kameraman. A asi do poloviny filmu jsem se opájela skvostnými záběry. Ne že by film byl vyloženě nudný, ale Krškova režie je značně unylá. Herecké výkony sice patří k bezchybným, ale rozhodně ne nezapomenutelným. Mladičký Munzar, který jediný předvádí širokou paletu emocí, má bohužel nemnoho prostoru. Většina syžetu je vyprávěna v retrospektivě, což je pro zpestření zajímavé, ale jako prakticky jediný narativní prostředek je to poněkud nudné. Chtělo to více tvůrčí odvahy při psaní scénáře, ale na druhou stranu je potřeba dodat, že nové vlny našeho filmu byly tou dobou teprve v plenkách, tudíž si Krška nemohl být jist, zda je divák dostatečně zralý na experimenty. (23.06.2020)

Na tento neznámý film jsem si počkala do pozdních večerních hodin a nelituji. Dávná, hodně dávná doba, kdy ještě muži byli hlavami rodiny, synové dědici a manželka a dcery jen služkami. Moc se mi líbilo vykreslení krutého otce, slabé matky, arogantního syna i tří dcer. Každá byla jiná, nejstarší tichá a pokorná, prostřední dravá a sebevědomá, nejmladší hrdá a odhodlaná jít za svým snem. Že ten sen za moc nestál, nemohla naivní mlynářská dcera vědět a pravděpodobně to nevěděl ani její nadšený přítel. Psal se rok 1914, komunismus byli ještě v plenkách. Proto film i s lehkým agitačním nádechem na konci hodnotím velmi kladně. (16.07.2014)

Marii Majerovou mám jako spisovatelku rád, i když jsem tento román nečetl. Po ideologické stránce mu nemám co vytknout, Václav Krška to však značně přehnal s touhou natočit umělecky náročné dílo, do něhož se pokusil včlenit formy, které ve světě do první poloviny 60. let frčely. Jednak je zcela nezvyklá práce s kamerou, ale především snaha pokusit se o Film Noire mu nevyšel, protože chvílemi není na obrazovce vidět vůbec nic, jen stíny, ale když něco vidět je, pak to jsou dosti nerozeznatelné tváře. Navíc těch jednajících postav ve dvou hlavních rodinách je tolik, že člověku chvíli trvá, než se vyzná, kdo je pán, kdo je kmán, kdo patří k sedlákům a kdo k mlynáři... To jsou hlavní důvody, pro které dávám pouze dvě hvězdičky. (30.11.2020)

Život není peříčko a už vůbec ne pro dceru mlynáře-karbaníka-alkoholika, terorizujícího celou rodinu. Ve starém mlýně se s léty rozemílají naděje a sny všech jednotlivých dětí-sourozenců. Otec a matka, sezdaní z rozumu, domácnost bez lásky, chamtivost a vypočítavost. Začarovaný kruh, z něhož není úniku. Okovy zvyku, tradic a gruntu. Mladá Lenka chce víc, chce žít "jen" jako člověk. Ve světě zoufalství má kamaráda z dětsví Borka, jenž je u socialistů a prchá do Prahy. V předvečer první světové války i ona musí učinit rozhodnutí, zda se vdát za nejbohatšího sedláka ve vsi, nebo jít svou vlastní cestou. Mimořádně depresívní drama z vesnice o bezvýznamnosti ženy. Nesmírně cenná reflexe, kterou by už dnes nikdo nenatočil, jelikož už téměř neexistuje publikum, které by ji ocenilo. Skvěle natočená životní situace, v tehdejší době téměř bez východiska, jíž se dá vzepřít jen opuštěním všech jistot, zázemí a skokem do neznáma. I v dnešní době velmi těžké rozhodování, v tehdejší době existenční riziko. 75% (30.05.2012)