poster

Legenda o lásce

  • Bulharsko

    Legenda za lyubovta

  • Bulharsko

    Легенда за любовта

Pohádka / Romantický

Československo / Bulharsko, 1956, 92 min

  • Ainy
    ***

    Chvíli mi to připomínalo pracovní morálku některých našich pracantů kopající za Telecom ... jeden pracuje, dalších x lidí ne že by mu pomohlo, ale jen se dívá a řve "do toho, kopej, bij !" Jako pohádku bych to nehodnotila ... myslím, že i jako dítě bych to v téhle formě nepobrala, spíš bych se trápila nad tou vyloženě dramatickou láskou vykoupenou deseti lety odloučení. Každý tam jen trpí ... ta žárlivostí, ten dřinou, ta steskem. Samozřejmě, že děj beru s velikou rezervou. Patrně větší pohádkovost se z jednoho z dramatických děl tureckého básníka, vytvořit v té době nedala.(20.12.2013)

  • tomtomtoma
    ****

    Pro filmového tvůrce bude vždy výzvou zpracování poezie a poetického díla. V tomto případě vznikla další orientální pohádka, kde postavy jsou vykresleny až do hlubin svých skrytých tužeb a nahoty vlastní existence. Díky natáčení exteriérů v Bulharsku má krajina azurové lemování a závan exotiky. Kulisy jsou dokonalým a výstižným doplňkem k vyjádření pohádkové atmosféry. Poetiku se v gestech a obrazech podařilo zachytit a uchovat. Postavy padají do skrytého zákoutí vlastní duše a hluboké upřímnosti. Jde o lásku. O lásku na různé způsoby. O lásku upřímnou a obětavou. V obrazech, v gestech, ve slovech, v očích i ve slunci. Jednu z podob lásky nalezneme u vládkyně orientálního Arzenu Mechmene Banu (šarmantní Vlasta Fialová). Obětuje to nejcennější, miluje a chrání, žárlí a trestá, odpouští a nedůvěřivě přihlíží. Druhá z podob lásky zdobí vyléčenou sestru vládkyně, Širín (půvabná Jana Rybářová). Oddaně miluje, vytrvale čeká a miluje a čeká na vytouženou náruč a příval očekávaných polibků. Třetí podoba lásky je osudem talentovaného malíře Ferchada (zajímavý Apostol Karamitev s hlasem Václav Voska). Maluje, miluje, unáší a rube, věří a rube a miluje. Z dalších rolí: nestandardní osoba s nadpřirozenou schopností a zásahem do osudů lidí a hlas pravdy Neznámý (sympatický František Smolík), stará palácová chůva a Ferchadova obětavá matka (Otylie Beníšková), žárlivá a závistivá pravá ruka vládkyně a mocný vezír (zajímavý Přemysl Kočí), Ferchadův starostlivý otec a výborný malíř Bechzad (příjemný František Kovářík), bezradný a ustrašený sultánský nejvyšší lékař (Josef Kotapiš), úzkostlivý sultánský hvězdopravec (Gustav Nezval), konkurent, pokušitel a mladý malíř Ešref (Zdeněk Kampf), či houževnatá Železná hora (hlas Zdeněk Štěpánek). Cynik by mohl poznamenat, že pokud by Arzen neměl jen lenošivé obyvatelstvo, tak by vodu měli již dávno. Ale to by nebyla ani poetická legenda o lásce. Každý přináší oběti, každý rozdává a přijímá svůj díl lásky. Pohádka si vznešeně a filozoficky pohrává a pokládá otázku za otázkou. Místo odpovědi odhaluje hlubinu niter hlavních postav. Bez předsudků, s emocí, s láskou i s žárlivostí. Optimistické, lehké, vzletné.(29.9.2016)

  • Marthos
    ***

    Hovořil-li jsem v komentáři u filmu Labakan o jisté tvůrčí bezradnosti, pak tento fakt platí dvojnásobně u druhé pohádky Václava Kršky natočené v koprodukci s bulharskou kinematografií. Klasický motiv nenaplněné lásky a povinné zkoušky charakteru je rozehrán zcela nedostačujícími prostředky pro metráž dlouhého celovečerního filmu. Jediným uspokojivým kladem tak zůstávají vedle vděčných bulharských exteriérů pouze výkony Jany Rybářové a Vlasty Fialové v rolích dvou sester. Obě zmíněné umělkyně v tomto filmu docházejí na rozcestí svých kariér i životů. Rybářová nedlouho po dokončení spáchá sebevraždu z nenaplněné lásky ke kolegovi Přemyslu Kočímu (ve filmu hraje postavu vezíra), Fialová v příštích letech zasvětí své umění především divadelní Thálii. I takové bývaly konce nadějných osobností českého filmu. Můžeme jen litovat, jak nesmyslně a trestně bývalý režim zacházel s podobnými talenty.(12.2.2009)

  • Jezinka.Jezinka
    ****

    Dětskýma očima je to příběh přes šťastný konec příliš smutný, než aby se mi mohl líbit. Dospělýma očima je to smutně krásný příběh se smutným i šťastným koncem. Dvě sestry, jeden muž, milostný trojúhelník a sourozenecká láska proti partnerské tam, kde na začátku je nezištná oběť; mateřská láska chůvy k synovi a její láska k panovnici a její sestře Širín, otcovská láska měnící se v prokletí, když Farad pro svou lásku zahodí své umění a jde do skal vydobýt vodu, aby mohl být se svou milovanou. Je mnoho druhů lásky a kromě lásky k čokoládě se tady objeví všechny.(21.7.2013)

  • belldandy
    ***

    Přiznám se, že já váhám nad hodnocením. něco se ve mně zpěčuje udělit onen průměr, který z toho nakonec vyšel. Tento film je jedním z nejpatetičtějších v rámci české kinematografie. Je natočen podle poměrně slavné literární předlohy. Přemýšlím, zda je výdledek spíše dílem Václava Kršky nebo už původního autora. Pravda je, že už i předloha jistou patetičnost obsahuje. Pravda je však i to, že krška se nechal strhnout svým basnickým naturelem a vůbec příběh nezcivilnil, ale naopak "přitlačil na pilu". Výsledek je svým expresivním výrazem velmi rozpoluplný. Věřím, že pokud si divák zvolí jiná estetická měřítka než ta právě převažující může toto dílo považovat i za geniální. Při jeho sledování vždy váhám mezi zhnusením a fascinací. Protože v sobě neustále někde skrývám romantického ducha, který je jen pro potřeby života v racionálním světě byl zatlačen do pozadí a překrat cynickým šklebem, zbývá mi i dostatek sympatií k tomutu filmu.(11.6.2004)

  • - Ve stejných dekoracích byla zároveň natočena pohádka Labakan (1956). (lausik)

  • - Jedná se o první česko-bulharskou koprodukce. Se stejným štábem a stejným obsazením v menších rolích byla souběžně natočena i bulharská verze. Přeobsazeny byly role Širína (Emilija Radeva), Mechmena Banu (Ženi Božinova) a vezíra (Andrej Čaprazov). (lausik)

  • - Natáčení probíhalo v Bulharsku. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace