Tátova volha

Jiří Vejdělek vcelku umí. Zklamání jsem zažil jen jednou a tak ač trailer vyloženě nelákal tak jiskřička naděje tam nějaká byla. Ono vsadit na Elišku Balzerovou a Tatianu Vilhelmovou tak divácky už máte vlastně skoro vyhráno. A jaký byl samotný film? Určitě není špatný, ale ubrat na humoru a přidat na dramatičnosti tak bych šel určitě o * více. Za druhou půli, která se mi líbila o dost více má tahle fajn road movie 7/10. (08.03.2018)

Tak takhle si čeští tvůrci představují „ženskou“ road movie? Pátrání hrdinek je iniciováno (nepřítomným) mužem a za mužem také směřují, devadesát procent jejich dialogů se týká mužů (zbylých deset rakoviny), když se octnou ve svízelné situaci, pomůže jim muž. Vyprávění je organizováno kolem zesnulého otce - k němu se sbíhají všechny motivy, jeho odkaz motivuje rozhodnutí Terezy udělat něco se svým vztahem, okolo něj se točí většina konverzací (neustále přemítání nad tím, jaký otec byl, co by jak udělal, co po něm Tereza podědila), díky němu se matka s dcerou někam posunou (doslova, protože jedou jeho autem). Ženy se zkrátka starají zejména o muže (nejnázorněji v případě Polívkova senilního Jindřicha, odkázaného na péči své partnerky), ne o sebe. Tereza záleží především na tom, aby byl Petr šťastný a svobodný, proto se s ním chce rozvést (ne kvůli vlastnímu štěstí). Matčino závěrečné odhalení je sice v rozporu s tím, jak byl film strukturován, k jakému závěru nás vedl, ale stejně nevede k přehodnocení názoru na otce a nijak neovlivní vývoj vyprávění (cestu je třeba dokončit tak jako tak). Nedomyšlený koncept (resp. nedomyšlení toho, k čemu by měl sloužit) je odhalen až v závěru, návodná hudba, která hraje prakticky bez přestání a pomáhá vyplnit všudypřítomnou prázdnotu (námět by vydal na povídku, ne na celovečerák), mě iritovala od začátku. V pojetí Jiřího Vejdělka je vážný takový film, k němuž hraje vážná hudba. Nemůže se stát, že byste nevěděli, co máte cítit. Stačí poslouchat. Ideální, pokud se chcete nechat dojmout, ne přemýšlet. Přidejte malebné záběry české krajiny každých dvacet minut a dostanete bezzubý urážlivý kýč. Takových Vejdělek už pár natočil (a nejede v tom sám), sledování Tátovy volhy je ale o to bolestivější, že stojí na (mužském) předpokladu, že ženy jsou na světě kvůli mužům a ještě jsou za to rády. Nejhorší na tom je, že něco takového tvrdí film, který se tváří mile a neškodné a je natočený vcelku profesionálně (což u nás bohužel rozhodně není standard - viz amatérské pseudofilmy Jána Nováka, Tomáše Magnuska a dalších). 35% Zajímavé komentáře: Coliseum, Kokska, Oktavianus (13.12.2018)

Nemaje jiného čtiva po ruce, listoval jsem na penziónu v Jeseníkách časopisem Žena a život. Byl tam společný rozhovor s Vejdělkem a Balzerovou. Paní Balzerová se tam rozplývala, že film má být především obraz a bez balastu zbytečných slov. Ano, Tátova volha je hodně o obrazu, což s dronem a úchvatnou českou krajinou není problém zařídit (vypíchnul bych scénu s řízkama v Tetíně nad Berounkou). Ale jinak je škoda těžce nevyužitýho potenciálu, výchozí nápad není špatnej. Nevím proč, ale čekal jsem komedii, což jsem po půlhodině pochopil, že nebude, další hodinu jsem čekal aspoň dobrej film, což se taky nekonalo. Něco málo fakt podařených momentů (vysávání kaktusů, sběr jablek) mě nepřesvědčilo. S nostalgií a úsměvem vzpomínám na první spolupráci Vejdělek-Balzerová (Ženy v pokušení). Tátova volha je nuda. (03.04.2018)

Začátek byl tragický a depresivní, a kdo mě zná, ví, že mi depresivní nálada nevadí, jenže tohle všechno na mě působilo převelice uměle, navíc, co by to bylo za český film, kdyby v něm nebyla rakovina, že? Jsem velmi šťastný, že se Jiří Vejdělek nerozhodl pro dvouhodinovou stopáž, devadesát minut nudy a občasných trapných momentů mi bohatě stačilo. Hvězdičku jsem udělil za hvězdné obsazení (ač nevyužité) a druhou si vysloužil ten krásný veterán. (09.09.2018)

Nebýt nádherné Volhy a pojetí v rytmu road movie, tak bych hodně trpěl. Jedná se totiž o snímek zacílený výhradně na ženské publikum, dokonce jen na jeho část.  Tatiana Dyková i ve svém pokročilém věku mnohdy předvedla, že stále dokáže zahrát ženu, o které se v bídě dá opřít to pověstné kolo. Zde ovšem ztvárnila antisexuální symbol a osobně nemám pocit, že tohle by byla herecká poloha, do které by jakkoli zapadala a její nominace na Lva nemůže být v mých očích zapříčiněna ničím jiným než jistě kvalitními kuřáckými dovednostmi. Celkový děj prostě není zajímavý a jeho vcelku obstojný spád je zapříčiněn pouze puncem road movie. Na žádném místě hrdinky nezkejsnou tak dlouho, aby divák stihl začít trpět nějakou nesnesitelnou nudou. Pokusy o humor v tomhle případě bohužel prosvištěly hodně kolem mě. [40 %] (07.06.2021)