Tátova volha

Je to vlastně fascinující střet vejdělkovsky vykořeněného světa bez hmatatelných problémů, kde jsou přitom přítomny traumata jako rakovina relativně mladého člověka a bezprostřední smrt v rodině. Problémy jsou všudypřítomné, ale postrádají jakoukoliv hmotnost a všichni trpí smutkem nonšalantní otrávenosti. Postavy řeší, jak co nejpohodlněji katalogizovat svůj život bez nutnosti užití morálky, citu a zájmu o cokoliv krom bezprostřední pohodlí. Hrdinky jsou tentokrát méně amorální, než je v českých filmech běžné, protože je odstraněno vše, vůči němu by šlo takový vztah vůbec vyjádřit (a když se to odnikud objeví, zachovají se postavy samozřejmě nejhůř, jak jde vůbec vymyslet). Celá jejich cesta je především o stvrzení toho, že jejich život je dokonalý právě takový, jaký je, a lidé jsou tím divnější, čím víc se jejich povaha a situace odlišují od těch našich dam. Je to uklidnění, ale také varování před jakoukoliv myšlenkou se mít nějaký zájem a definovat se jakoukoliv konkrétní vlastností. Snaha vší silou zabránit změně je je nejsilnější motivace nejvýraznějších činů - a rámovaná je jednoznačně kladně. Je to něco mezi splněným snem a noční můrou. (06.02.2019)

SPOILER! Velmi slušný příklad kvalitního zpracování tématu, kdy "cesta je cílem". První polovinu až dvě třetiny průměrná záležitost, více smutná, než veselá (v podstatě jen při návštěvách bývalých milenek v podání našich prvotřídních hereček). Ale moc se mi líbil závěr, hlavní rozuzlení se ztraceným synem a otevřený konec, kdy vlastně není vůbec důležité, jak onen Tomáš vypadá, ale že matka s dcerou si spolu na cestě všechno vysvětlily a ujasnily a na divákovi rovněž zůstalo, jak to dopadne mezi Terezou a jejím manželem. Za mě palec nahoru, myslím, že kápne nějaká nominace či cena, nejvíce favorizuji Martina Myšičku ve vedlejší roli. (17.09.2018)

Trochu méně jednoznačný Vejdělek (klad), plagiát Zlomených květin (zápor) a celkově méně kontroverzní (méně šukání), než byste u pana režiséra čekali. Ovšem taky klasické atributy se najdou - smrt, nemoc, návštěvy u milenek jsou (logicky) krátké a téměř nikdo se nediví, že druhého vidí po dvaceti letech a všichni se spolu v pohodě baví. 50%. (21.12.2018)

Začátek byl tragický a depresivní, a kdo mě zná, ví, že mi depresivní nálada nevadí, jenže tohle všechno na mě působilo převelice uměle, navíc, co by to bylo za český film, kdyby v něm nebyla rakovina, že? Jsem velmi šťastný, že se Jiří Vejdělek nerozhodl pro dvouhodinovou stopáž, devadesát minut nudy a občasných trapných momentů mi bohatě stačilo. Hvězdičku jsem udělil za hvězdné obsazení (ač nevyužité) a druhou si vysloužil ten krásný veterán. (09.09.2018)

Přesně tak to dopadne, když zastydlého puberťáka donutíte natočit vážnější film. Jakmile zjistí, že existují vážně nemocní a také staří lidé, kteří navíc podezřele často umírají, má vyhráno a scénář je z poloviny hotový. Naštěstí nejde o úplnou zbytečnost, protože přebytek záběrů na malebnou krajinu se v budoucnu ještě využije na reklamy pro tradiční české brambůrky nebo jeden německý obchoďák. (24.03.2019)