Věčně tvá nevěrná

Mám jednoduchou otázku. Kam až může klesnout české filmařské dno? Jak někoho může bavit točit něco tak trapného, nesofistikovaného a doslova ubohého? Vždyť tohle se dalo pojmou úplně jinak, lidštěji a hlavně s větším důvtipem. Jen těžko chápat, proč si někdo myslí, že v roce 2018 bude hrozně cool, když postavám nasadíme velké kulaté brýle nebo přiděláme neupravené kotlety? Jednotlivé postavy ze sebe dělají takovou šaškárnu, že to není vtipné, ale smutné. (22.07.2018)

Manželská nevěra a finanční krach. Jedno směřuje k (opatrnému) rozvodu, druhé k radikálně probíhající exekuci. Toť hlavní dějová náplň plodného režiséra Milana Cieslara a zkušeného scenáristy Jiřího Míky, který o sobě dal scenáristicky vědět po osmi letech. Jeho scénář ale vůbec nepůsobí, že by jej vytvořil tak zkušený matador. Působí bizarně, málo celistvě a v celém filmu v podstatě není nic moc věrohodného. Ovšem kecal bych, kdybych tvrdil, že film nemá žádné dobré komediální úseky. Má je, jen ne každý je ocení salvou smíchu. Dejme tomu, že tvůrci nepřišli s úplně ohranou story. Manželský pár je vztahově neokoukaný, manžel (Saša Rašilov) už delší čas neshledává svoji manželku (Lenka Vlasáková) atraktivní a na udičce má jednoznačně dvě lepé a mládím se svěže mrskající rybičky, s nimiž se rád tře. Pak je zde onen finanční krach jeho nakladatelství a s ním záludný exekutor (Filip Blažek), zahradník-experimentátor (Jiří Lábus), co má spisovatelské vlohy, ale z nějakého důvodu se mu už do psaní nechce a údajně zámožná tetička (Vilma Cibulková), co má geniální plán, jak manželství zachránit. Manželé se vzájemně musí nachytat in flagranti. A v tom hlavním film selhává. To, co mělo být na filmu nejkomediálnějším pilířem, je jen jakási nezajímavě až absurdně podaná nesouvislá etuda, v rámci ní vycestujeme alespoň na exotický pobyt za sluncem, která je celkem k přehlédnutí. Mnohem výraznější prostor ve finální fázi příběhu dostala část o tom, jak vyzrát na exekutora. A ve filmu se tak nějak bije i šance tomu celému uvěřit. Vše mně přišlo až moc přestřelené, občas až bizarní, nadsázka mně zde moc nerezonovala. Některé důležité vedlejší postavy, jako třeba milenky, z příběhu zmizí, už o nich nepadne slovo a už se o jejich dalším osudu nedozvíme vůbec nic(!). Kříž, Lábus i Blažek jsou debilně nalíčení a prvním dvou jmenovaným přistála na hlavách prapodivná vlasová kreace, Blažek (soudě podle namaskování) je jakousi současnou verzí Mefistofela. I tak se film opírá o místy celkem vtipné herecké představení, které vlivem scénáře i režie má zřetelný nádech amatérské podřadnosti. Vše umocňuje i hudební složka pana Xindla X, jehož stejnojmenná píseň se během filmu lacině procpe i do úseků, kde zní nadbytečně. Celkově má film komediální roztomilost, jenže do opravdu kvalitních komediálních intencí se dostane jen sporadicky. Průměr je pro tenhle film výstižné hodnocení. 5/10 (05.07.2018)

Jan Míka kdysi byl zárukou nadprůměrného řemesla a lehce dietlovských chvilek u televize (se svými klady i zápory), ale tohle? Nepravděpodobný paskvil a herecky i režijně šmíra, za který by se nemusel stydět diletant Magnusek ani čím dál horší Troška. Saša Rašilov už dávno vymetá každou srágoru, ale kam dala soudnost například Lenka Vlasáková? A fakt tohle natočil režisér Lebensbornu? Jako fakt!? (03.11.2020)

filmový ekvivalent klystýru... v podstatě jde o zastřený postapokalyptický snímek, v němž místo vody / zdravého ovzduší / surovin / občanské vybavenosti apod. absentuje morálka a jakékoli distinktivní rysy, které by nám umožňovaly domnívat se, že jsme účastni vyprávění o lidských bytostech, nikoli o opicích v říji... Cieslara a Míku ale podobné starosti pouze brzdí v rozletu, proto je hned po startu odhazují jako nepotřebnou zátěž a s elegancí vrchních z Café de Paris nám servírují vybrané menu, na němž jedna krmě je lepší než druhá, od premisy v jádru vyprávění, přes herecké výkony a “vývoj” postav, až po eponymní píseň, která je třešničkou na vrchním patře několikaposchoďového dortu___kopii této “věci” bychom po sobě měli zanechat v černé skříňce, aby budoucí objevitelé naší padlé civilizace lépe pochopili, proč lidstvo vlastně vyhynulo (17.04.2018)

Zasloužilý hovnař Cieslar se zase rozjel. Postupně si vyřídil účty s exekutory, nevěrníky i filmovou kritikou. Spolupráci na scénáři s dalším senilním dementem Míkou nezapomněl zmínit ani v titulcích, aby bylo všem jasné, odkud vítr vane. Dějový guláš absolutně nedává smysl. Celý ten bordel měla zamaskovat účast božské Natálky, ale ani to nestačilo. Co tam dělá Vlasáková a proč Kříž v poslední době skáče z jedné sračky do druhé, se snad dozvíme časem. (02.01.2019)