K smíchu

1. série - 70% - Dlouho jsem žil v přesvědčení, že půlhodinové dramedy od stanice Showtime zůstaly nenávratně zamčené nějakých deset let zpátky. Dave Holstein (ne náhodou jeden ze scenáristů skvělého kousku Weeds ze stejné televizní stáje) se rozhodl, že tuhle díru na kabelovém trhu zaplní, ale vzal to snad až moc velkou silou. Hořkých chvilek je totiž daleko víc, než těch sladkých, hranice mezi zvláštním a divným se celou sezónu povážlivě třese a několikrát i zlomí. Tak jako se několikrát odehraje scéna, o které jsem nikdy netušil, jak moc jsem ji potřeboval vidět, mnohem častěji se objeví nějaká, kterou jsem rozhodně vidět nepotřeboval a nechtěl. S hodnocením si moc nevím rady, protože i přes výtečného Carreyho a moje oblíbence Judy Greer a Justina Kirka ve vedlejších rolích je to se sympatiemi k ústřednímu chlapíkovi slušně na štíru. Stoupající intenzita jeho epizod a zmatků zneklidňuje, čekání na pořádný zlom slušně napíná, ale po posledním díle (jakkoli perfektně vypointovanému) nějaká moje část proti všem seriálovým zvyklostem ani nechce pokračovat dál.  2. série - 85% - Odstup od neuchopitelných výjevů směrem k dramatu. Občas poťouchlému, častěji pak překvapivě smutnému, ale hlavně dobrému. Carrey se navíc v téhle roli definitivně našel a právě Jeffova zranitelnost mi opakovaně vháněla slzy do očí. Krásný úkaz, kdy seriál odchází (byť nedobrovolně) po své nejlepší epizodě. (25.08.2020)

Divak se musi na tenhle serial naladit, ja jsem zkouknul prvni dil v ocekavani klasickyho Carreyho humoru, kterej se tady nekona a byl jsem rozhodnutej, ze na takovou sracku fakt nemam chut koukat. Jenze nejak nebylo casem do ceho stournout, tak jsem zkouknul druhej a treti dil a u tretiho jsem si zacal rikat, ze to tak spatny vlastne neni. No a pak jsem to s chuti dokoukal az do konce. Nicmene je pravda, ze humor tu je hodne specifickej, navic je to spis smutny/dojemny drama, nez vylozene komedie a vsechny postavy jsou krapet mimo, samozrejme v cele s Carreym, kterej to ale hraje skvele. Takze nakonec docela fajn serial, ale musi se mu dat cas, jsem zvedavej na druhou serii. (26.12.2018)

Jako oukej, na jednu sezónu asi dobrý (koukal jsem čistě ze zvědavosti, bo starší gondroviny já tuze rád), ale že bych s tím chtěl utloukat čas i za rok, to fakt ne. Pravidelná instantní dávka maňáskové deprese s tu a tam dobře mířeným fórem, většinou však spíše jen papundeklová tvůrčí křeč bez hmatatelného pulzu. (12.12.2018)

Jednotlivé dějové linie se utápějí v klišovitě znázorněné životní mizérii a měl jsem pocit, že jsem to mnohokrát viděl. Připomíná to tragikomické ságy o disfunkčních rodinách. V dialozích se objevují se přechytralé nepřirozené hlášky. Postava Jeffa je napsána jako přecitlivělý umělec s přebujelou imaginací, s ambivalentní unikavou povahou. (24.12.2018)

Pozorujeme hroucení hlavního hrdiny v přímém přenosu. Jim Carrey musel být rád, že má roli, kde předvádí víc než jenom škleby, a tak HRAJE. No, a podle mě přehrává. ____ Postupně vysvítá, že všechny postavy jsou vlastně nesympatické, zlé, sobecké a nepříjemné. Mě takový svět nebaví a ani nevěřím, že takový skutečně je (aspoň ne kolem mě). Dala jsem jen první řadu, další už nepotřebuji. A ani ten dětský pořad, ve kterém se to odehrávalo, nebyl sympatický (snad až na komikoně a možností, jak toho kostýmu využít). SHRNUTÍ: Deprese a deziluze. (26.05.2020)