Sanjuro

Na tomto filmu, který diváka co minutu poutavě usvědčuje o tom, že titulní hrdina je ten nejúžasnější bojovník a má pod čepicí, mě nejvíce zaujala práce s kamerou. Konkrétně mám na mysli využití vlastností širokoúhlého formátu, kdy je ve většině záběrů užito komponování do více plánů. Naopak mě lehce iritovala přepjatá hudba, která v některých momentech možná až moc tzv. „tlačila na pilu“. Velkým překvapením pak pro mě bylo konečné zúčtování s Murotem – tolik krve jsem v Kurosawově filmu opravdu nečekal. (20.06.2011)

Je škoda, že většina z nás asi nejprve viděla mnohé pozdější filmy z podobnou zápletkou, které snad možná i vycházeli právě z tohoto filmu. Mě při sledování napadly asi tři. Což snad trošku ubírá na dojmu. Ale jen trochu, neboť kamera, atmosféra, výrazné humorné prvky, akce i kulisy (ty japonské zahrady s různými jezírky a potůčky jsou fakt nádhera, i v černobílé verzi) jsou parádní. Zajímavá je hudba, která jako by k filmu, jeho ději, atmosféře a povaze daných scén, vůbec neseděla. Strašně mě bavila stará správcová. Výborně napsaná i zahraná postava. A ten závěrečný souboj je naprosto geniální. (31.07.2012)

Toširó Mifune v roli samozvaného zachránce bandy neschopných samurajů. :-) Občas to s tou jejich hloupostí bylo až extrémně přehnané. Naopak Toširó má všechno na háku a i zapeklité situace řeší s přirozeným nadhledem. Tacuja Nakadai v pro mě nezvyklé roli záporáka. Není to podle mě nejlepší samurajský film, ale má to dobré tempo a nechybí odlehčení humorem. Spoiler: Celý film jsem se těšil na závěrečný souboj dvou odvážných mužů, ale na můj vkus tento moment Akira Kurosawa dost odflákl. (14.10.2014)

Další výborný Kurosawův film s bezejmenným samurajem v sobě nese hned několik zajímavých postupů v otázkách důvěryhodnosti postav a jejich konání, spojuje aspekty etiky (a etikety) v očekávání budoucího chování hrdinů a zajímavě modeluje aktivnost i pasivitu protagonistů. A bezmála každý, i sotva znatelný čin (a někdy i absence činu), má v celém korpusu příběhu své místo a je později využit, či je na něj nějakým způsobem navázáno. Když například Mifune několikrát vytkne devíti mladým rebelantům přílišnou horlivost, oni se nakonec (navzdory očekávání) poučí. Avšak jejich těžce nabytá trpělivost se projeví právě v ten nejhorší možný moment, v kterém by naopak měli být spontánní a akční. Nebo když Mifune řekne, že je úplně jedno, zda pošle jako znamení svým druhům bílé, či červené kamélie. Tato zdánlivě nedůležitá replika je nakonec použita ke konečnému rozuzlení situace (ne-li celého příběhu). Krom nebývalé komplexnosti a vnitřní spjatosti, tím snímek získává také na skutečném napětí – divák totiž nikdy netuší, co kdo udělá a jakým překvapivým způsobem to ovlivní celé další dění. (21.04.2017)

Samurajské filmy jsou pro mě velká neznámá, ale tenhle se mi překvapivě celkem líbil. Hodně mě překvapilo, že je to vlastně i celkem vtipné a myslím si, že to ten film i celkem oživilo. Příběh to mělo celkem zajímavý, zaznělo tu pár mouder včetně závěru a i když jsem se místy nudil, tak je to jako celek dost zajímavý film. Navíc toho bezejmenného samuraje jsem si dost oblíbil a s těmi 9 mladíky byla aspoň sranda, hlavně když někde v půlce filmu začali tancovat. Poselství ten film má strašně jednoduché (nesmyslnost válek a zabíjení), avšak pořád aktuální. Celkově se mi Sanjuro fakt líbil, jenom mi vadí, že se místy poněkud vleče. 4* (01.11.2019)