Sanjuro

První Kurosawův samurajský film, který jsem viděl. Naivnější a statičtější, než jsem čekal, v celé filmu se střídají prakticky jen 3 prostředí - interiér, ulice a zahrada. Rozhodně nejde o akci, spíše o cynické vystupování Toshira Mifuneho s občasnými bonmoty a snaha přechytračit nepřítele léčkami, které jsou stokrát provařené... Nudě zabraňuje charizma hlavního představitele, jemný humor a stoprocentní využití širokoúhlého obrazu. (26.04.2006)

Na tomto filmu, který diváka co minutu poutavě usvědčuje o tom, že titulní hrdina je ten nejúžasnější bojovník a má pod čepicí, mě nejvíce zaujala práce s kamerou. Konkrétně mám na mysli využití vlastností širokoúhlého formátu, kdy je ve většině záběrů užito komponování do více plánů. Naopak mě lehce iritovala přepjatá hudba, která v některých momentech možná až moc tzv. „tlačila na pilu“. Velkým překvapením pak pro mě bylo konečné zúčtování s Murotem – tolik krve jsem v Kurosawově filmu opravdu nečekal. (20.06.2011)

Tentokrat to nebude odo mna plna palba, lebo jo, niektore sceny su fascinujuce a nadherne, ale pribeh a dej je len z tych priemernejsich - korupciu poznal uz Staroveky Egypt a je stara ako ludtvo samo, takze na tuto temu sa uz toho da len malo vymysliet. Je sice pravda, ze japonski chlapci sposobuju Sanjurovi neskusenostou a naivitou viac problemov nez uzitku, ale tak jaxi je to aj u ostatnych narodov, Japonsko nie je vynimka. Zvysok pribehu je potom uz len vata, ale je tuna pritomna samurajska tematika /to mam rad/ a herci ako Toshiro Mifune a Takasi Simura sa do toho dobre opreli a tahaju film. Ovsem, Kurosawa natocil uz aj lepsie filmy, tento je len nadpriemerny. 85 % (19.04.2016)

V druhém filmu ubylo hudby, která mi značně chyběla. Na druhou stranu přibylo akčních scén, které v prvním filmu prakticky vůbec nebyly. Taky bylo divný, že tam opět Nakadai hraje jinou hlavní zápornou postavu. Jinak to bylo ale dobrý, správcová měla černý zuby a moudrý řeči a bylo to takový správně japonský. (21.10.2016)

Najlepší meč je stále v pošve. Páčilo sa mi to viac ako Sanjurov predchodca Yojimbo (1961). Komediálna a hravá stránka zostala, no pribudlo i pár vážnejších prvkov, pričom hlavný hrdina budí sympatický dojem naoko lenivého a ľahostajného samuraja, ktorý sa navyše snaží preliať čo najmenej krvi. Samozrejme nie vždy sa mu to podarí, potom je zábavné sledovať to jeho bedákanie nad smrťou nepriateľa. Aj samotná kostra príbehu je zaujímavá, ide vlastne o súbor šikovných trikov a úskokov ako potrestať skorumpovaných pánov. Jednoducho Kurosawova lahôdka v odľahčenom šate. Jasný plný zásah. Videné v rámci Season Challenge Tour. (17.09.2015)