Anna

Kdyby byl pod "Annou" podepsaný nějaký nováček, bylo by na místě velké uznání za vychytaně napsaný scénář a solidní režijní zpracování. Jenže na Luca Bessona to je zatraceně málo. Film působí spíše jak jedna z jeho žánrovek, které doposud přihrával mladším spolupracovníkům. Možná, že jí dokonce měla být, než na jeho společnost Europa Corp. dolehly dluhy a Besson byl s kolegy nucen propouštět lidi a prodávat dceřiné společnosti. V kontextu té části Bessonovy filmografie, kde figuruje jako autor námětu, spoluautor scénáře a producent, má "Anna" zaslouženě vysoké místo coby řemeslně precizně zvládnutá variace na mistrovu "Nikitu" aktualizovaná do pozlátkově povrchnější podoby a ozvláštněná výtečným scénářem. Ten vždy po nějaké době stopáže pootočí zorné pole a promění tak divákům nejen pohled na události, které před chvílí viděli, ale také na titulní hrdinku. Ta se z původně apatického objektu stává nejprve chytrým nástrojem, až se po několika pootočeních vyjeví jako důmyslný manipulátor a především šachový génius plánující o mnoho kroků napřed před divákem i jinými postavami. Navíc tu máme akční scény, které nezapřou inspiraci v "Atomic Blonde", a i když se tamní ambiciózní a kauzálně promyšlené choreografii zdaleka nemůžou rovnat, nabízejí pořád osvěžující hyperkinetickou fyzickou podívanou. Jenže pak si člověk vzpomene, že tohle je autorský počin stejného člověka, jenž s postavami žen, které se ocitnou v nechtěné pozici akčních hrdinek, dokázal udělat mnohem úchvatnější věci. V "Nikitě" ukázal svět špiónů jako nelítostné a špinavé místo, kde hrdinka zoufale čelí bezmoci a jako dravá šelma musí bojovat nejen o svůj život, ale v prvé řadě o svou příčetnost a zbytky nevinnosti. V "Lucy" naopak Besson celý žánr odpoutal od okovů zbytečné racionality a nechal svou hrdinku přetvářet samotné pojivo reality/filmu a skrze tuto destrukci pravidel vytvářet kyberpunkový novotvar, který nám ukazoval, jak zbytečně omezené jsou filmy, když obětují fantazii na úkor uvěřitelnosti. Besson byl tvůrce, který diváky okouzloval, spřádal moderní pohádky a zjitřené fantazie, hledal poetičnost ve špinavých zákoutích všedních prostředí, otevíral nám srdce nájemných zabijáků i mimozemských bytostí, a zval nás do nových světů za hranicí naší vlastní představivosti. Pokud se naplní prognózy publicistů, na Europa Corp. dolehne bankrot a na Bessona mnohá obvinění, může "Anna" nakonec paradoxně být jeho poslední bitvou o diváky. Možná, že Besson je reliktem jiné doby a jeho vize už dnes těžko nalézají adekvátně naladěné diváky. Možná, že pro dnešní publikum může být "Anna" vítaným osvěžením a dobrou žánrovou jednohubkou. Pro pamětníky, jejichž lásku ke kinematografii spoluutvářely Bessonovy rané filmy, je to nicméně spíše smutná bilance. (01.09.2019)

Na konci Bessonovy Nikity s úsměškem oznámí Tchéky Kario jejímu příteli, že jim ta dívka bude chybět a on na to jen nešťastně potáhne z cigarety, kývne hlavou a podívá se z okna. A já si tak nějak myslím, že i přes to všechno budeme takhle mluvit o Lucu Bessonovi až to všechno prdne, Europa Corp půjde do likvidace a on sám do obrazů minulosti. Protože jakkoli můžeme vyvádět nad absencí logiky, koherentního děje, snahy zamaskovat ten strašný digitální obraz, úplně nepochopitelnými anarchronismy (minimálně podruhé mám u Bessona pocit, že o období, ve kterém se film bude odehrávat, se rozhodl až v postprodukci) či dramaturgickou absenci, pořád si musíme uvědomit, že to je dneska cena kterou platíme za to, že sledujeme jedny z posledních západních autorských akčních filmů. Navíc v tomto případě Besson dotahuje o stupeň dále svoji pochodeň hnutí Cinéma du look, která pracovala mimo jiné s výraznou reklamní estetikou. Vše zde je totiž naprosto podružné produktu, který Bessona zajímá - třímetrová, třicetikilová a v akčních scénách naprosto dechberoucí Sasha Luss. Proto ve filmu fungují akorát věci, kterých se ona dotkne a navíc až od doby, kdy se jich dotkne. Výsledná gaussova křivka, kdy jsme přesouváni od iritujících civilních scén do nejlepších akčních sekvencí roku se pak asi nejlépe dá vyjádřit slovy Milana Vébra, režiséra Osady Havranů 2: "Bylo to bezvadný! Bylo to strašný." (19.11.2019)

Anna je taková evropská vykrádačka (či variace, chcete-li) na několik filmů s hlavní ženskou hrdinkou z nedávné doby, jimž se v pokladnách poměrně dařilo. Pochopitelně Lucy, jež pro, již opět častěji režírujícího, Luca Bessona znamenala mega úspěch, či tématicky Atomic Blonde, ale vzpomněl jsem si i na Man from Uncle. A býval bych byl ještě spokojenější dostat více akce (jak naznačoval trailer s mimořádnou akční scénou v restauraci) na úkor špionážních praktik a všemožných odboček, a možná také méně prolínání časových rovin. V akčních scénách Besson neztratil nic ze svého štýla a člověk si pouze posteskne, že ty větší přestřelkové sekvence jsou bohužel jen dvě. Poslední, co bych zmínil, je překvapení v angažmá tří hollywoodských herců, z nichž mě, k mému překvapení, nejvíce bavil Cillian Murphy, který mě v posledních letech příliš nebavil. S odřenýma ušima 7/10. (16.09.2019)

„Viděla jsem váš obličej. Což znamená, že odejdu s vámi, nebo vůbec.“ - „Vidíte? Říkal jsem vám, že jste inteligentní.“ Má očekávání nebyla přehnaně vysoko, v podstatě jsem čekal druhou Lucy bez té sci-fi složky. Čímž netvrdím, že by Anna byla nějak extra realistická. Ostatně, říkat postavě Helen Mirren „baby“ je asi tak přirozené jako sundávat dvoumetrové a stokilové zabijáky, když jste křehounká blondýnka vážící 40 kilo i s postelí. Ale i o tomhle Anna je. Takže berte…anebo nechte být. Já se snažil čistě jen bavit, hlavně solidní akcí, propracovanou choreografií soubojů a špionážními hrátkami. Herecky to nebyla úplně hitparáda (hlavní představitelce jsem věřil to zabíjení spíš, než snahu o nějakou psychologii postavy), ale třeba taková Helen Mirren nezklame, ať už svým úsměvným přízvukem, granátovým zapalovačem či neurvalostí. A když překousnete občasnou naivitu (nachytávání protřelých mazáků, podivné motivace postav, celý závěr) a přistoupíte na pravidla hry, můžete si užít docela povedenou žánrovku, kterou já hodnotím lepšími 3*. (27.09.2020)

Besson se vrací ke své silné stránce, a to jsou akční hrdinky. Člověk sice může namítat, jestli se to Sashe Luss dá věřit, ale to už je další věc. Pořádné akční scény tu jsou jen dvě, ale obě stojí za to. Anna se dostává do KGB, aby takzvaně sloužila vlasti. Zabíjí různé lidi a jde jí to. Časem ale zjistí, že není úniku a že to bude muset dělat pořád. Dostane se do křížku se CIA a dostane nabídku, jak z toho ven. Ve filmu je mnoho zvratů a postavy střídají strany. Většinou se ale dá odhadnout, co bude dál. Nabízí se srovnání s Atomic Blonde, která mi přišla o něco uvěřitelnější. Taky mi tu místy nesedělo časové zasazení filmu. Obsazení je ale slušné a Sashi to neskutečně sluší. "Pracujete pro Mosad?" (05.11.2021)