Anna

Většina diváků zastává názor že Luc Besson natočil zhruba 4 filmy, kdy to začlo Magickou hlubinou a přes parádního Leona se prakticky rozloučil v Pátém elementu a tím skončil. Jenže tohle ja naprosto fatálně špatný názor. Besson točí zhruba od roku 2010 docela zajímavé snímky a přestože se nejedná o takové pecky jako v devadesátkách, tak rozhodně stojí za shlédnutí. Anna na někoho může působit jako mladší klon Brutální Nikity, přitom se jedná o dosti zajímavou záležitost, která je sice až neskutečně překombinovaná, což někomu ke konci může dost lézt na nervy, protože vlastně zjistí že to co často sledoval, vlastně bylo k ničemu, protože se vždy ukázalo, že to bylo všechno zcela jinak. Na Annu se díky krásné hlavní hrdince a opět charismatickému Murphymu skvěle kouká, navíc akce, když už na ni dojde je Bessonovsky lahůdková. Rozhodně lepší záležitost než jsem si byl ochotný připustit. 70% (20.09.2019)

Není to překombinovaný, je to jenom úplně blbý. Navíc prostě nedávám tyhle ostrý holky, který mají anorektickou tělesnou konstituci, že by jim ruce ztěžkly i s párátkem v dlani, a přitom si to dávaj na férovku s přesilou namakaných bodyguardů. Besson je už jenom parodií sama na sebe, ale Europa Corp. mu sype, tak proč by to měnil. (29.09.2019)

Tak nám vypelichaný viagrou napajcovaný úchylný Luk, aspirující na evropskou cenu #VykuřMiTu Hárvyho Vajnšvajna, zase přinutil k felaci nějakou rypákovitou, vychrtlou ruskou štětku, a aby předešel dalšímu úsměvnému „protisvévůlijsemmuvášnivěkouřilapéro“ žalování, radši jí hned, jako tenkrát Mile Obludovičové, uplácal filmík. Obskurně odporná (ať se zdejší zoufalí zoofilní panicové tahají za šulínky, jak chtějí) a ochrnutě toporná (dtto) Šáša Lues mu se svým zánětem trojklanného nervu zjevně žaluda příliš nepohryzala jako třeba Skarletka, tudíž si dal záležet a tentokrát si to po všech těch přiblblých kolovrátkových sračkách přiharašil se sice předvídatelným, avšak přeqapivě solidním a učesaným špionážním dramatem s dokonalou bábou Mirenovou v roli Baby Jagy. Ano, Luk sice kapku předběhl dobu a udělal z toho tak trochu „Brutální ruskou držku a město tisíce planet“, když nad Moskvu narouboval 4G sítě do časů, kdy vrcholila éra kouřových signálů, a USB disky měli kam zastrkovat jen ti s hranatým řitním otvorem, nicméně v kontextu jeho straight-to-WC patotvorby poslední dekády je to pořád těžký nadstandard a kulantní zábava. A kluci, nezoufejte, fuckt nejste hloupí!!! Ony „tak mocinky příšerně složité“ časové skoky by zmátly kde koho. Zejména ty, kdo mají problém najít si potmě vlastní prdel, protože v ní mají zaraženou svoji hlavu. (08.09.2019)

Na konci Bessonovy Nikity s úsměškem oznámí Tchéky Kario jejímu příteli, že jim ta dívka bude chybět a on na to jen nešťastně potáhne z cigarety, kývne hlavou a podívá se z okna. A já si tak nějak myslím, že i přes to všechno budeme takhle mluvit o Lucu Bessonovi až to všechno prdne, Europa Corp půjde do likvidace a on sám do obrazů minulosti. Protože jakkoli můžeme vyvádět nad absencí logiky, koherentního děje, snahy zamaskovat ten strašný digitální obraz, úplně nepochopitelnými anarchronismy (minimálně podruhé mám u Bessona pocit, že o období, ve kterém se film bude odehrávat, se rozhodl až v postprodukci) či dramaturgickou absenci, pořád si musíme uvědomit, že to je dneska cena kterou platíme za to, že sledujeme jedny z posledních západních autorských akčních filmů. Navíc v tomto případě Besson dotahuje o stupeň dále svoji pochodeň hnutí Cinéma du look, která pracovala mimo jiné s výraznou reklamní estetikou. Vše zde je totiž naprosto podružné produktu, který Bessona zajímá - třímetrová, třicetikilová a v akčních scénách naprosto dechberoucí Sasha Luss. Proto ve filmu fungují akorát věci, kterých se ona dotkne a navíc až od doby, kdy se jich dotkne. Výsledná gaussova křivka, kdy jsme přesouváni od iritujících civilních scén do nejlepších akčních sekvencí roku se pak asi nejlépe dá vyjádřit slovy Milana Vébra, režiséra Osady Havranů 2: "Bylo to bezvadný! Bylo to strašný." (19.11.2019)