Cesta do Indie

27. 09. 2012 (258.); pan Lean má veškeré snímky (co jsem zatím zhlédl) na úrovni (27.09.2012)

Jsou tu sice idealizované postavy, ale naštěstí to není až taková limonáda, jak jsem se obávala, že bude. (09.11.2020)

Mistrovské dílo a určitě jedno z těch nejlepších dobrodružných dramat. Slavný režisér si opět pohlídal bezchybnou formální stránku, tahle pečlivost dnes už není samozřejmostí, a doplněna je silným obsahem a poselstvím. Podobně jako třeba Gándhí, je to velký film, ale po většinu stopáže zůstává komorní. 11 nominací na Oscara na místě, film je divácky vděčný i dnes a za těch 36 let vůbec nezestárl. Jednoznačně doporučit lze milovníkům starých poctivých dobrodružných filmů a především soudních dramat. 95 % (09.06.2020)

[3,5*]     Historická dráma z 20. rokov 20. storočia, ktorej témou je najmä triedny a kultúrny konflikt v Britskej Indii. Britských kolonizátorov pritom film ani trochu nešetrí, ukazuje ich povýšenectvo a pohŕdavosť voči miestnym v plnej nahote. Pútavý príbeh sa odohráva v exotickom prostredí Indie s výborne vystihnutou atmosférou, má v sebe nádych dobrodružstva, trochu spirituality a aj tajuplnosti, danej hlavne nejasnou motiváciou postáv (najmä bezkrvnej hlavnej ženskej postavy, výborne zahranej Judy Davis). Oceňujem ešte zaujímavo vykreslenú psychológiu postav, podporenú výbornými hereckými výkonmi (napr. oscarovej Peggy Ashcroft). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (21.11.2021)

Krásný film, takhle by mělo vypadat filmové vyprávění, nejen dialogy a děj, ale i krajinou a prostředím se dá toho hodně říci. Zápletka filmu je opravdu silná, nutící k zamyšlení a jen pozbuzuje v divákovi toleranci. Stopáž je naopak přijatelná, a svou roli si doslova vychutnal Guinness, jehož role je naprosto kouzelná. (23.06.2012)

Přes otřesnou délku je na co se koukat. Střídavě si dávám tenhle film a střídavě čtu Forstera, je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek, takže už znám po popaměti děj, který film věrně a podrobně zachycuje. Filmy s exotickým prostředím a nádechem dobrodružna mám rád; tento film je obžalobou způsobu, jakým Britové vládli nad Indií a jak se jí snažili vnutit britský životní styl, třebaže se vlastně domorodého obyvatelstva stranili a pokud i s jeho vyššími vrstvami přicházeli do styku, ukazovali svoji zpupnou nadřazenost, které se přizpůsobil i mladý soudní úředník, jehož matka je jeho protikladem krásným a sympatickým vztahem s místním lékařem. Vidíme zde však řadu různých typů jako mezi Angličany tak mezi Indy, což dokresluje pestrý obraz celého prostředí. Leanovi se povedlo mistrovské dílo s výbornými hereckými výkony i překrásným zobrazením barevné indické přírody i lidí. Nelze jinak než pět hvězdiček. (03.02.2016)

Cesta do Indie má nepopsatelný půvab. Plyne jako Ganga, na jejíž březích proti sobě stojí britská hrdá noblesa a indická emotivní umírněnost. Zdánlivé protiklady se spojují (alespoň ve filmu když ne ve skutečnosti) a Ganga postupně vydává svá tajemství. Děj plyne a rozvíjí se velmi nečekaným způsobem. Boří se všechny hráze a vynořují cnosti tam, kde je vůbec nečekáte. Klid. Síla. Harmonie. Pokora. (06.11.2014)

První polovina se mi líbila, splnila moje očekávání. V polovině filmu ale přišel zlom a mě se zdálo jako bych se dívala na něco úplně jiného. I když byla druhá půlka byla taky dobrá, prostě mi nepasovala k té první. Navíc mi vadila skutečnost, že postavy jednaly často nelogicky. Možná by tudíž nebylo od věci trochu propracovat jejich charaktery a líp postřehnout jejich motivace. Film je ostatně dost dlouhý na to, aby se to tam všechno vešlo. Nejhorší byla ale postava doktora Azíze, který i přesto, že Angličany pohrdal a skutečně je neměl v lásce, se mohl přetrhnout, aby se zavděčil dvěma Angličankám. Vím, že lidé od Evropy na východ jsou velmi pohostiní a hrdní na svou kulturu. Rádi ji ukážou cizinci, který o ni projeví zájem, ale servilnost doktora Azíze byla přehnaná a spíš mi připadal jako laciná karikatura. (09.01.2014)

Pro filmový přepis byla tato románová předloha E. M. Forstera určitě mnohem tvrdším oříškem, než například autorovy romány Kam se bojí vkročit i andělé, Okno s vyhlídkou či Howards End (Rodinné sídlo). V tomto smyslu se Lean a ostatní tvůrci zhostili svého úkolu více než dobře. Román sám se typicky forsterovským způsobem, tj. velké následky z malých příčin, láme až zhruba v polovině poklidně plynoucího vyprávění. Film si naopak drží slušné tempo od počátku (velkolepý příjezd). Konflikt dvou kultur - zde především coby konflikt dvou konformit - zůstává jak v románu, tak ve filmu nakonec otevřený. Lean už ho nemusel řešit, jelikož ho zatím vyřešila historie, Forster, dobře obeznámený s Indií a s naturelem Indů, v závěru románu (v roce 1924!) nepochyboval o odchodu britského koloniálního panstva. Přičemž stejně dobře pochopil, že nejde o vítězství toho "lepšího" nad "horším" - ani Azíz a ostatní Indové, ani koloniální úředníci nejsou žádnými vzorovými hrdiny, spíše právě naopak. Co se Leanovi povedlo mnohem lépe ve srovnání s Forsterem, to byla doslova hlubinná psychologie slečny Questedové, symbolicky dokonale vyjádřená ve scéně s opicemi v džungli. (28.12.2012)

Pomalejší tempo vyprávění, jakoby přizpůsobené asijské mentalitě, mi v tomto případě ani trochu nevadilo. Cesta do Indie patří k těm filmům, které preferuji před knihou, i když se jí  až na malé odchylky (vývoj vztahu Adéla - paní Moorová, který se v knize propadne do negace, a ztvárnění postavy dr. Azíze, který mi naopak v knize byl sympatičtější) věrně drží. Castingu taky není co vytknout. A že jsem až při opětném uvědomila, jaký význam pro příští události měla Adélina cesta k rozbořenému chrámu, svědčí o tom, že je někdy lépe znát konec, aby divák mohl ocenit začátek. (09.07.2010)

Vďaka mojej profesorke literatúry budem mať z tohto filmu asi doživotnú traumu:D Film sám o sebe nie je zlý ale je strašne dlhý a miestami dosť nudný, odporúčala by som skôr prečítať si knihu.. (24.07.2011)

viděno znovu po dlouhé době, po téměř třiceti letech. malinko to vyčpělo (anebo že by to tenkrát už malinko vyčpělé bylo?), ale velikán filmu se nezapře s odstupem a novou zkušeností překvapeně zjišťuji, že filmem se nenápadně inspiroval Indiana Jones a chrám zkázy, včetně doktora Chattara Lala, absolventa Oxfordu - anebo to bylo naopak? možná v roce 1984 herci plynule přebíhali ze studia MGM do PP a zase zpět ... ? předlohu neznám, ale troufám si tvrdit, že neobsahovala filmařskou perličku klíčové archimédovské scény: slon se noří do jezírka, které následně bělavým šplouchnutím přeteče (04.11.2014)

Přes několik pokusů jsem se nedostala dál jak za prvních 30 minut. (30.08.2016)

Nejdřív jsem čekal další ztřeštěnou cestovní taškařici, pak to vypadalo na slibnou chytrou a kritckou britskou komedii o fungování Britů v kolonii, jenže pak se to zvrtlo v rádoby drama kvůli absolutně pitomé spíš nijaké zápletcece. No a pak už to bylo plonkový až do konce. Škoda moh to bejt fakt pěknej biják, výprava, hromady komparzistů, přenádherné exteriéry, sociální napětí, zajímavé charaktery a psychologie postav. Místo toho to všechno pokazila nanicovatá nána, která nevěděla co se s ní děje. Scénař i rejža z toho vytěžili dost málo. / Tý brďo, vono to obdrželo i oskary? To teda nevím za co, nejspíš ze setrvačnosti, že to byl film od pana režiséra Davida Leana. (14.04.2020)

Opulentní - slovo, které popisuje Leanovy snímky nejčastěji, a také výstižně, vzhledem k nádherným kompozicím obrazů některých scén, ale i velkorysé výpravě. Mistr se vrátil po téměř 15 letech z důchodu, aby si natočil tento svůj poslední opus, ale já u toho zrovna být nemusel. Pryč jsou košaté příběhy Živaga nebo Lawrence, které dokážou zasáhnout po emocionální stránce, tohle je celkem prázdná nuda v Indii. Chybí tu totiž zejména skutečně zajímavé a nosné postavy. Alespoň je zde pěkně vidět tu britskou arogantní imperiální nadřazenost nad domácími Indy, kteří jsou prakticky pouze v pozici koloniálních otroků, a tak jakékoliv vzájemné kamaradíčkování není možné. Ale to není nijak objevné, a přijde mi to trochu málo na jeden velkofilm, který je přes dané prostředí a všudypřítomné vedro studený a bezkrevný. (13.03.2022)

Poslední velkolepý filmový epos prestižní režisérské kariéry Leana. Humanistická cesta za poznáním v prostředí Britské Indie, které je ve fyzickém měřítku nastaveno, především v první polovině, jako bouřlivé pozadí příběhu, které je vzájemným střetnutím povýšeně dominantní Británie s kulturně bohatou a exotickou Indií nádherně provokativním filmem, ve kterém Lean s naprostou harmonií své geniality vykresluje své živě naplňující kontrastní charaktery postav, které nechává mezi sebou korelovat až do obávajícího se povstání indické veřejnosti. Svými parametry a velikostí obrazu nedosahuje film těch nejvyšších kvalit samotného režiséra, ale i přesto se jedná o velmi brilantní exotický obraz koloniálně skrytého rasismu, předsudků a sebevědomí indického lidu, které Lean opětovně vypráví s naprostou dojemnou lehkostí jakožto největší režisér světové kinematografie. (23.06.2021)

Být lépe vykreslené a zdůrazněné odlišnosti v mentalitě a myšlení lidí z východní Asie, které mám rád bylo by to za 4*, ale to by byl pak asi úplně jiný film. Takhle mi to přišlo trochu "ploché" spíš jako reálný pohled Evropana / žijícího pod tlakem zdejší propagandy / na asijský svět. A na tuto myšlenku je potřeba 163 minut? Film na odpoledne. Škoda. (11.04.2010)

Na můj vkus až příliš zdlouhavé a místy nudné. Ale ten závěr je famozní. Jak pohled na Himaláje tak výsledek zápletky a opět "návrat na začátek k dešti". Perfektní hudba. "One cannot tell anyone anything unless they are ready to hear it" (10.12.2017)

Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1988/89 a byla jsem do děje vtažena a fascinována všechny konvence protrpěla. (18.06.2014)

Určitě to nebylo lepší než Vzpomínky na Afriku a ani než Indočína, ačkoliv to oba filmy připomínalo. Film měl momenty, začal celkem slibně, ale od hlavní zápletky s jeskyněmi to pro mě jaksi ztratilo kouzlo. Cesta do Indie stojí za shlédnutí kvůli záběrům krajiny a některým zajímavým úsekům, ale jako celek moc nefunguje. Rozporuplně na mě působil indický představitel Azíze, naopak Judy Davis hrála přesvědčivě. Lepší tři hvězdy zejména za cestopisné momenty. (17.09.2015)