Nocturama

Těšil jsem se na velkou stylovku, jak tu někteří tento film označili. Prvních půl hodiny jsem ale pozoroval nezávisle na sobě řadu různých postav, které se nenápadně prochází po Paříži a nevytváří vůbec žádné hodnoty. Po té první půl hodině jsem opravdu měl co dělat, abych se probral z mrákot, protože to, co mělo vytvořit atmosféru, a opravdu to tu řada lidí tak označila, mě v podstatě uvedlo do strašného smutku, protože to nepřineslo nic hodnotného. Následný průběh už byl daleko zajímavější, protože jsem začal chápat to, kam tvůrce vůbec míří a na co v dnešní době naráží. Ono francouzský filmový tvůrce a dnešní imigrační politika trošku jde k sobě a Nocturama na to naráží z jiného, ale opět zajímavého úhlu. Nakonec jsem byl překvapen, kam až tvůrci dokázali zajít, ale že bych z toho musel být vysloveně vydřený, to ani ne. Nezvládli to úvodem, který ve mě měl umocnit lidské pachtění za západním životem, ale přitom mi bylo líto předchozího času, který jsem mohl využít úplně jinak. Nakonec ale OK, jen se připravte na 130 minut, u kterých si nejsem jist, že za tu myšlenku vlastně stojí. Ale když nad tím přemýšlím, tak možná trošku i jo. (26.06.2017)

Od úvodu veľmi zvláštny počin, ktorý som vďaka dostatočne "mätúcemu" obsahu nevedel nijak odhadnúť. Priznám sa, že to bola z mojej strany viac menej exkurzia do neznáma, vôbec som netušil do čoho idem, čo v konečnom dôsledku celkom slušne zmiešalo mojimi pocitmi i dojmami. Skutočne podivná atmosféra sprevádza tento film, pričom "Nocturama" zrejme sadne len určitej skupine divákov. Minimum akcie, dialógy spočiatku strohé, neskôr vhodné najmä pre politických intelektuálov. Nakoniec, presne týmto smerom sa samotný dej uberá. Rebelujúca mládež, ako "Nepriatelia štátu". Napriek odlišnému postaveniu v spoločnosti či inteligenčnej úrovni - jeden cieľ, jedna idea. Solídny film .. (17.02.2017)

Nocturama mi od samého začátku nedovolila se ani nadechnout. Vizuál, hudební podmaz i záběry, o kterých netušíte, co znamenají byly opravdu uhrančivé. Parta mladých Francouzů působí opravdu velmi lidsky a v podstatě jejich záměry chápete. Škoda, že ten napínavý rozjezd tak nějak vyšuměl. Projekci jako takovou jsem si užila moc. Bavilo mě, jak lehkomyslně si mladí užívají luxusu v obchodním domě, zatímco venku panuje chaos. Bezprostředně po projekci jsem ale věděla, že musím dát tři, protože to zkrátka nevybublalo tolik, jak bych asi očekávala. Postupem času jsem ale na Nocturamu vzpomínala pořád častěji. Je lepší nečekat od tohoto artového snímku myšlenky, hloubání, pointu nebo filozofii. Zkrátka se nechte uhranout záběry na výrazy a pocity zdejších postav. Je možné, že názor na tento snímek se vám několikrát změní jako mě, protože vzpomínky na pocity při projekci byly silnější než otázky: Proč pořádně nevysvětlili, proč to udělali? Nic nečekejte a dostanete víc. (Weird Europe 2017) (01.05.2017)

Zajímavý film, který od samotného začátku udržuje diváka v jistém napětí, co se z dění kolem nesourodých mladých jedinců vlastně vyvrbí. Střední pasáž v obchodním domě se sice poněkud vleče, ale asi je to nutné k tomu, aby závěrečná dvacetiminutovka měla za přispění patřičně tíživé atmosféry tu správnou razanci. Snímek je celkem jasnou reflexí na žhavé téma současnosti, jež staví proti sobě blahobyt západního světa a imigrační problematiku. Sice klouže lehce po povrchu, nedává téměř žádná vysvětlení, ale kupodivu to bohatě stačí. Ať si každý udělá názor sám. (26.04.2020)

Na úvod je třeba říct, že v Cannes jsou pěkný moče a nyní můžeme k filmu. Dlouhé kamerové jízdy, mlčenlivé postavy, nevyřčené motivace a jen nárazově definované postavy napovídají, že Bonello pracuje se záměrnou odtažitostí, aby vytvořil neuchopitelnou a obecněji aplikovatelnou, bezútěšnou společenskou reflexi. A v určitých aspektech mu to vychází, protože ono odhadování motivací, nemilosrdné chování postav, hermetická klaustrofobie figurínového obchodního centra i problematický policejní zákrok v závěru nepříjemně provokuje a vzbuzuje otázky. Problém však není primárně v tom, že na ně není ochotný odpovídat, a to ani mimo rámec filmu, ale to, že nepochopil, že natáčí čistý thriller a ten, chtě nechtě, má svá pravidla, aby dokázal mít patřičný náraz. Zatímco v mnoha úsecích Nocturama může připomínat Van Santova Elephanta (který je však ve své kategorii "film prostor" někde jinde), tak spíše dojíždí na to samé, co loňská jednozáběrová manýra Victoria, a tedy to, že není schopný nebo ochotný využívat formálních zkratek. Victoria měla ten problém, že prostě musela být jednozáběrová, takže se s tím nedalo moc co dělat, Nocturama se takto rozhodla dobrovolně a proto jakkoli film má veškeré thrillerové propozice (film se odehrává během několika hodin, postavy jsou vytrženy ze svého světa, jednají extrémně a zejména lidsky chybují a nechovají se racionálně, což je vzhledem k situaci ale pochopitelné), odmítá tento žánr přijmout, asi, aby se ve svých očích nedevalvoval. Tím se z něj však často stává nabubřelá nuda s iritujícími protagonisty, kde se není koho a čeho zachytit. (01.08.2017)