Devadesátky

Skvělý návrat do nezaměnitelný doby "Tony Hawků", nadávání do buzíků, punk rocku, discmanů a 4:3 videí -- Jonah režijně hned na poprvé s bezchybnou, filmařsky citlivou sérií zásahů do emocí, navíc posílenou o soundtrack Reznora & Rosse. A myslím, že je to dostatečně rozměrný a poutavý příběh i v případě, že vás to nechytne nostalgicky, nevyrůstali jste tou dobou náhodou v Kalifornii, ba nejste ani sami generací y. Za mě mnohem lépe fungující "rekonstrukce dětství", než s čím teď přišla cinefily oslintaná ROMA. P.S. A teď šup na LORDS OF CHAOS :) (02.01.2019)

Formální propad časem do období, kdy ráz dospívání ještě určovaly pubertální party, skateboardy a hudební kultura. A kdy frčel autentický, byť dnes už obtížně koukatelný video formát. Příběh s profláklým konceptem a očekávatelnými zvraty, ovšem natočený vtipně a se srdíčkem kluka, který v oné éře pobíhal po ulicích s videokamerou a snil o budoucnosti, v níž se nebude muset krčit pod nátlakem depresivního chudinského prostředí. Výborně zvolení představitelé, suprový soundtrack a Fuckshit - jasná (nejen) undergroundová kultovka.. (22.01.2019)

Malý Stevie (tedy ne až tak malý, ale do teenagera mu ještě trochu chybí) nemá úplně ideální rodinné vazby a porozumění tak hledá u nové party starších kamarádů. Z na první pohled nepřístupných a vulgárních skejťáků se ke Stevieho štěstí vyklubou přátelé na život a na smrt. Jednoduchá zápletka, ale hrozně moc příjemné zpracování. Přirozené herecké výkony všech mladíků, atmosféra 90. let na vás dýchne každou maličkostí. Jonah Hill, kterého všichni známe z přisprostlých komedií, se se svým režijním debutem zkrátka neskutečně vytáhl. (03.07.2019)

Tak to se Jonahovi hodně povedlo! Mám velkou radost, a to zvlášť proto, že se teď nějak hodně dívám na nové/novější filmy a většina mi připadá tak špatná, až si občas kladu otázku, jestli filmaři zapomněli, jak se dělají (pořádné) filmy a nebo jestli je chyba na mém přijímači. Zvlášť obdivuhodné mi připadá, jak velmi jistě pan debutující autor ví, co ukázat, co neukázat, kde přesně střihnout, co vyslovit, co nevyslovit. Fantastickou oporu má v perfektně zvolených hercích. Sunny Suljic mi připadal skvělý už v Zabití posvátného jelena, a tady jenom potvrzuje, že to nebyla náhoda, že dokáže utáhnout i hlavní roli a že dokáže přirozeně ztvárnit i tak komplikované emoce, jaké by u některých "dospělých herců" člověk stěží pohledal. Lucas Hedges navzdory minimálnímu prostoru jede jako drak, u něj se opravdu těším, v co se vyvine v budoucnosti, protože si vybírá samé zajímavé a vyzývavé projekty, a řekla bych, že on a asi Timothée Chalamet potáhnou nastupující generaci na svých bedrech, pokud se někde něco nepokazí. U Katherine Waterston mám poprvé pocit, že do své role přesně patří a je v ní skvělá, což je super, protože v každém jiném projektu, který jsem s ní viděla, mi byla extrémně nesympatická. Kluci z "gangu" byli taky skvělí, zvlášť Na-kel Smith, ale to souvisí hlavně s tím, že jejich role byly přesně a civilně napsané. Zároveň mi přišlo super, že film se nijak neutápí v té aktuálně tak populární nostalgii po osmdesátkách a devadesátkách. Využívá dobu jako zasazení příběhu, ale nedělá z toho samoúčelnou fetiš. V tom nejvíc pomáhá hudba tím, že kombinuje rapery a Nirvanu na pozadí s atmosferickou hudbou, která to celé aktualizuje a "znadčasovává". Zkrátka a dobře, velká radost. (21.11.2019)

Není to netypické, že herci zkouší režírovat. Prostě si chtějí zkusit, jaké je to být na opačné straně kamery. A občas z toho vylezou dobré filmy, a občas z toho vylezou filmy o kterých už nikdy neslyšíme. Jonah Hill se svým debutem rozhodně patří do první kategorie, a to co se svou prvotinou předvedl je opravdu velmi dobrá práce. Hill je jako režisér velmi přesný a krásně prodává postavy a dobu. Každá postava doslova dýchá a během pár minut chápeme, proč jedná tak jak jedná. Může za to, velmi přesný scénář, kterým mě Hill dokazuje, že má do budoucna co nabídnout. Film hodně stojí na postavách a jejich hercích, kteří jsou správně přirozený a uvolněný. Sunny Suljic hraje parádně a během pár minut si mě získal. Na-kel Smith má velmi vděčnou roli a zahrál jí moc dobře. Olan Prenatt si krade spoustu okamžiků pro sebe a jeho výkon se mi líbil. V menších rolích mě dost potěšil Lucas Hedges a Katherine Waterston. Celkově se mě líbila přirozenost, upřímnost a opravdovost, která z filmu sálala. Navíc ke konci je to dost dojemný, což jsou další plusové body. Devadesátky jsou hodně dobrý film, a byla by škoda ho minout. (03.09.2019)