Utøya, 22. července

Snímek Utøya, 22. července byl pro mě mnohem silnější, jelikož mi jsou postavy věkově blízké. Pro mě byl film velice emotivní, celou cestu domů jsem probrečela. Je perfektně zpracovaný, celou dobu víte a zároveň nevíte co se děje... Pro mě je to ukázkou odvahy a síly mladých lidí. Osobně nikdy nepochopím co někoho vede k tomu střilet do nevinných mladých lidí, ale režisér se takto náročného tématu chopil a bravůrně jej zpracoval. Za sebe mu gratuluji, ale budu film ještě dlouho zpracovávat... (05.10.2018)

Pitomci, co dychtili po drsném akčním béčku, jsou zklamaní. Tenhle film je ale silný tak, že se mi, starému cynikovi, dostal až do morku kostí. Zvolená forma vyprávění mi obrovsky pomohla vžít se do situace, až se naprosto výjimečně stalo, že jsem zapomněl, že se dívám na film a bál jsem se s těmi dětmi a pořád jsem je v duchu poposunoval, ať jdou dál od střelby. Hodnocení tohoto filmu samozřejmě bude u části lidí odviset i od toho, že jsou mezi nimi zrůdy, které si dovolí tvrdit, že si za to Norsko může samo kvůli tomu, že je multikulti. Pro pár bláznů je ten psychopat dokonce hrdina. Pak se nedivím nízkému počtu hvězdiček. Buď od trubek, co chtěly masakr a byly zklamány, že tam nelétají roztrhané kousky dětských těl na všechny strany, nebo od hlupáků a extrémistů. (13.10.2018)

Tak už je to 7 let, co Breivik vyšel do ulic... Tento rok vznikli dva filmy o tomhle útoku, druhý co natočil Greengrass, si pustím hned, jak budou titulky. Oba naprosto rozdílně natočeny. Tento kousek, je založen na výpovědích přeživších a snaží se zachytit atmosféru, jaká tam panovala, s vymyšlenými postavami. Začne to zakousnutím lívance a skončí to první lodí, co se dostane k ostrovu. Během toho sledujeme jednu ze sester co hledá tu druhou a snaží se schovat před zbloudilou kulkou Breivika. To celé bez jediného střihu a hudby, protože všude okolo jsou jen slyšet výstřely z pušky. To musím pochválit a říct,že je to, to nej co se mi na filmu líbilo a taky, že vlastně celý film neuvidíme obličej Breivika, jen občas postavu v dáli. Jo atmosféra se kolikrát dala krájet, proto mě mrzí, že jsem se i párkrát nudil u scének/dialogů s hl.hrdinkou a nezobal ji z ruky, jak asi tvůrci chtěli, no a po hodince jsem čekal a doufal na hutné zakončení, kterého jsem se na štěstí i dočkal.. Určitě stojí za vyzkoušení 7/10 (13.10.2018)

Až moc dobrý. Deprese zaručena. (02.11.2018)

Podle skutečných událostí. Moc smutné (14.12.2018)

Primeraná dĺžka, skvelá atmosféra, a to najmä vďaka kamere, ktorá pridáva na pocite reálnosti, ako keby bol divák jedna z obetí, ako aj herecké výkony. Páčilo sa mi, že to bolo natočené na jeden záber a taktiež prekvapivý koniec. 7.6/10. (20.03.2019)

Velká škoda, že se taková tragická událost nepovedla natočit tak, jak by si jistě zasloužila. Zajímavý nápad s točením na jeden zátah vyšel mimořádně nezajímavě, v určitých momentech dost nudně, jelikož snímek toho prakticky moc nenabízí, emoce bohužel moc nepůsobí, snad jen až v úplném závěru. Celkové zpracování mi vůbec nesedlo, ze záběrů nejde nic moc poznat, sází se spíše na zvukovou složku, která sice působí docela autenticky, nicméně to po čase začne nudit, takže děj působí zbytečně zdlouhavě a vůbec se nevryje pod kůži. Čekal jsem toho teda mnohem víc. 5/10. (07.08.2019)

Rekonstrukce známé události na ostrově Utøya očima těch, kteří byli na straně hlavně. Divák se nedozví nic o psychologii útočníka ani o tom, proč si z ostrova úplně v pohodě dělal 72 (!) minut GTA, aniž by jej nakonec zastřelili. Dokonce jej za celý film zahlédne jen na pár sekund, a ještě rozmazaně. Celý film tvoří nekonečné, často statické záběry, které sice dobře navozují reálnou atmosféru, ale není až tak moc zábavné se na to dívat. Trošku to připomíná filmovou adaptaci divadelní hry. (09.08.2019)

Jsem asi špatnej pozorovatel, ale... tam fakt nebyl střih, že jo? (25.07.2018)

Tak toto je neskutečný paskvil! Začátek celkem dobrý, výbuch hned jak je možné ve vládní čtvrti - devastující, střih a šup jsme na ostrově. Tam je to v pohodě do doby, než začne to, co by mělo být nosné pro celý snímek - řádění Breivika. Bohužel, vůbec se to filmařům nepovedlo, obrovská "nuda", schovávání za stromem, stanem, v jakémsi baráku, pod skalami. Patetické, nadhodnocené, ubohost. Budiž jim země lehká, film ale přímo otřesný svým chabým zpracováním. (17.10.2018)

Tento rok až 2 filmy v krátkom časovom slede o Breivikovi a udalostiach na ostrove Utøya. Úprimne ale musím priznať, že tento snímok ma absolútne nebavil. Uznávam, že tu išlo o trochu iný "typ" filmárčiny a autenticita tam určite bola, ak sa na to pozerám objektívne. No film musí diváka aj zaujať a to sa tu bohužiaľ nestalo. (20.10.2018)

Mládež utíká před šuterem. Jedna scéna u skály zbytečně dlouhá a lehce multikulti. Natočeno na jeden záběr. Příště by to bylo dobré i z pohledu střelce. (28.11.2018)

Nikdy jsem asi u filmu fyzicky necítil to, co tady, když se ozvaly první výstřely. Poppe se rozhodl odvyprávět příběh fiktivní oběti, kterou ani na vteřinu nespustíme ze zřetele. Dělá ale možná chybu v tom, že se zároveň snaží ukázat co nejvíce autentických událostí zrekonstruovaných z výpovědí přeživších, a tak se může zdát, že toho Kaja zažívá až příliš mnoho. Ruku v ruce s tím dramatizuje de facto kvazi-dokumentární dílo, a některé scény tak mohou působit uměle, v některých situacích až kýčovitě. Nesdílím domněle ospravedlňující názor, že by déle trvající polehávání ve skrýších nikdo neukoukal. Tak či tak Poppeho velebím za to, že se v události nijak náramně nevyžívá (mohl by) a dal prostor jen straně obětí (nemusel), zatímco pachatel zde představuje jen jakýsi anonymizovaný univerzální koncept zla (a tak to stačí). Utøya je bolest, hrůza a děs a také důležité memento, které si na nějakou dobu nechci znovu připomínat. (31.12.2018)

Utøya, 22. července je velmi zajímavý snímek. Hlavně respekt kameramanovi, muselo to dát hodně práce. Zárukou jsou hlavně úžasné herecké výkony. Měl jsem strach o postavy, měl jsem strach o to, aby je útočník nenasel. Místy hodně napínavé. Hudba tam žádná neni ne proto, že někdo byl líný ji vytvořit, ale proto, aby to bylo víc realistické. Prostě aby to bylo tak, jak to prožívaly oběti útoku. Někomu můžou připadat některé scény nudné(ě). Např když si tam někdo 15 minut s někým povídá. Ono se to jeví nudně, a nudné to taky pro nás je, ale to patří do toho filmu. Takhle to zažívaly obeti. Prostě úžasné. (06.02.2019)

Nebudu dávat velké hodnocení jen..proto.. že je to dle nedávné skutečnosti..a byla to obrovská tragédie... a celá tahle jednopohledova kamera je jedna velká tragédie...za mě tohle pobíhání po lese a útesech nefunguje... Atmosféra tíživé situace se bohužel nepodařila přenést k divákovi.. 15 % škoda..takovej silnej námět.. (08.02.2019)

Mě by zajímalo jak se to natáčelo, kdybych byl já režisér a dostal takovýto úkol, udělám to jako v divadle, každý svůj scénář, svá role, svůj příběh, jinak si špičkové načasování nestřihaných scén neumím představit. Poté bych udělal takovou okliku ve scénáři, že by byl volnější, respektive by se vědělo, o čem se má v danou chvíli mluvit, ale herci si to mohou ukočírovat podle sebe. Je tedy pravda, že tady moc toho scénáře potřeba nebyly. Pokud mi zrak dobře slouží, tak to bylo natočené na dva záběry, jedem už od začátku campu a druhý při útěku Kaji od stanů, ne? Ale možná to tak jen vypadalo a bylo to na jeden střih. Tenhle film byl velký risk a každý musel přesně vědět, co dělá, opravdu, ani štáb nikde být nemohl. Jediná chyba by se vyskytla a jelo by se znovu nebo by se tam ta chyba nechala jako součást scénáře, hm, zajímavé, jsem mile překvapen, opravdu. Já bych to udělal tak, že když si dopovídá se sestrou ve stanu, rak bych sestře řekl, ať normálně splašená běhá po ostrově a po cca do 40 minutách jde na pláž a nastoupí do lodi, opravdu by měl každý svůj příběh. Mohlo se to udělat tak, že by štáb stál normálně okolo a potom ho v úpravě odstranit, ale to bych nedoporučoval. Dále bych chtěl upozornit na kameramanovo železné rameno, jinak si neumím představit to, že někdo tahá několik kilo na rameni hodinu a půl (a to se to třeba nepovedlo napoprvé). Chtěl jsem vytknout, to za tím prvním zákrytem po čase bylo nudné, ale na druhou stranu... I když je to fikce, tak takhle to prostě probíhalo, film si na nic nehraje a ukazuje skutečnou realitu, o které by se mohlo filmům s Arnoldem jen zdát (ale to je něco jiného, já vím). Povedený film a respekt před všemi, co na tom spolupracovali! (13.02.2019)

Utoya 22. července, která se tedy na rozdíl od Greengrasova pokusu, liší tím, že se odehrává pouze na ostrově Utoya a nikde jinde, i norští filmaři zvolili hlavní postavu, v tomto případě nesympatickou Kaju, která chce být za socdem premiérkou a na tábor tomuto podobný se dochází hádat. Jenže ejhle náhle se objeví (ve filmu to jméno nepadne) Breivik a v tu ránu jdou srandičky stranou. Film byl natočen pouze na jeden záběr, kdy kamera stále je v patách hlavní hrdince (pozor fiktivní!! hrdince). A hle jsem si jistý, že leckomu to je nějak povědomé. Ano, mě například tento film dost připomenul letošní 1917. Ano je to divné, ale v hlavních momentech rozhodně. Jednak tedy zpracováním a jednak i použitým dejme tomu dějem, protože hlavní hrdinka musí nutně během celého masakru hledat svou mladší sestru a celý film je vlastně o tom. Tato věc tomu u mě srazila body. Nevím, co za emoce tomu chtěli tvůrci ještě dát, když už tak jich tam je dost. Protože jinak se jedná o velmi dobře natočený a mrazivý snímek, ve kterém střelec objeví pouze na pět vteřin, jinak slyšíme pouze výstřely z dálky, a to působí velice nepříjemně samo o sobě. Ždímání emocí pokračuje ještě v několika dalších scénách a bylo to nadmíru zbytečné.Herci to hrají dobře, v mnoha ohledech film funguje, je dost autentický, je mluven norsky, nikoliv anglicky. Bohužel v mnoha ohledech se trochu sráží. Nicméně výsledné hodnocení bude úplně stejné jako u Greengrasse, nicméně Utoya měla trochu větší potenciál, v mých očích. 60% (20.03.2020)

Na tohle je těžké si udělat názor, chápu, že autoři chtěli zachovat autenticitu a to, že to natočili bez střihu, tak to neskutečnej klobouk dolů, ale působí to jako dokument, rekonstrukce, či živé záběry. Jo z pohledu autenticity to je dokonalý, ale autenticita nezaručuje kvalitu a pro diváka zábavnost. Prostě mi tam chybělo více akce, mohli to natočit spíš jako film, než jako rekonstrukci, zohlednit tam více postav, ukázat vraha, jak to střílí, prostě diváka víc vnýst do děje. Takže pokud hledáte film na který se chcete podívat a bavit se, tak na tohle určitě nekoukejte, tohle dejte až budete mít chuť kouknout na zfilmovanou předlohu jednoho masakru před 9 lety, protože tenhle film je o jednom, o autenticitě, a v tom případě je to opravdu povedené drama. (07.06.2020)

71%. Oceňuju především pro mě nečekanou působivost zvoleného minimalistického stylu (zvuk výstřelů + reakce herců), to bych předem nečekal. Divák je deformovaný klasickým bijákem, kde i necvičený hrdina bez speciálních schopností nakonec v tísni ukáže šmejdovi, zač je toho loket, nebo alespoň vynalézavě uprchne. Úplnému emocionálnímu souznění samozřejmě brání skutečnost, že člověk zná o případu fakta - hlavně ten, že střelec byl jen jeden. Pokaždé, když mi iracionální jednání Kaji lezlo na nervy, jsem se musel napomenout, že se jedná o dítě ve stavu psychického šoku. (22.07.2020)

65% - komentář 20ti slovy: Parádní zpracování na jeden záběr, které opravdu vtáhne. Bohužel s tím souvisí hromada "hluchých" míst. Vyklepaná kamera, bez sebemenší stabilizace, "otřesná". +++ SPOILER 20ti slovy: Kaja a ostatní mladiství se ukrývájí před střelcem v lese. Kaja riskantně hledá svou sestru a nakonec je zastřelena...jako jedna z posledních. (05.02.2021)