Zrodila se Astrid

Než se zrodila Astrid Lindgrenová žila, byla ve švédském městečku Vimmerby jedna mladá zprvu copatá dívka Astrid Ericssonová. Osud, jak se z tohoto životopisného snímku  dozvídáme,  ji nachystal dosti nelehký start do dospělosti v podobě těhotenství s ženatým kolegou z místních novin a následného odloučení od porozeného synka, kterého musela nechat u pěstounky v Kodani. To, jak to celé nakonec zvládla, je jistě hodno ocenění a obdivu. Samotný film lze též v zásadě ocenit, protože ten prvopočátek spisovatelské dráhy autorky knih jako Děti z Bullerbynu či Pipi dlouhá punčocha jistě stojí za to vyprávět. Způsob vyprávění je přitom v zásadě klasický: Stará Astrid Lindgrenová si čte různé gratulace od dětských čtenářů svých knih a u toho vzpomíná na své mládí. Různé citace z těchto dopisů pak oživují i další průběh filmu, patrně asi proto, aby divák blíže seznámený s její četbou chápal, jak tyto některé příběhy z jejích knih souvisí s jejím těžkým osobním životem. Mě osobně v tomto směru zaujalo to, že svému synkovi říkala Lase, tedy stejně, jak se jmenuje jedna z klučičích postav již zmiňovaných Dětí z Bullerbynu. Každopádně se mi snímek celkově poměrně líbil a díky němu mi je tato věhlasná autorka dětských knih hned bližší. (05.11.2022)

Všednodenní neznamená nezajímavé. Rozhodující fází při vzestupu feminismu je právě meziválečné období. Tady je tento pohyb sledován na individuálním osudu jakoby nenápadné a tuctově průměrné ženy, ve skutečnosti silné osobnosti švédské i světové literatury - dětské? Cožpak ale děti nejsou lidé? Film nepostrádá skandinávskou nápaditost v uchopení námětu, propracovanosti scénáře a důslednosti v sledování tématu. Je to ta kapička diamantu na dně, oč nenápadnější, o to pozoruhodnější. Dalo by se také českýma očima říci, že čapkovsky nápadité. (27.03.2023)

Zklamání. Na první dobrou bych řekl, že Astrid Lindgrenová je zajímavá postava, která si zaslouží životopisný film a vlastně jsem se tu dozvěděl akorát to, že když se jí narodil syn, tak že to měla v hlavě pomotaný a chvíli trvalo, než si zvykla na to, že je matka. Skoro bych řekl, že to je takový vzorový feministický námět ze života Astrid Lindgrenové, ale prakticky to bylo dost o ničem. (23.06.2021)

film vás zaujme od prvního záběru.Není to typický životopis.Spisovatelka toho určitě prožila víc.Jde spíš o to,ukázat její začátek ,jak se projevila její schopnost oslovit děti.Její život v puritánské společnosti je jakoby upozaděn ale zároveň etapa, kdy se musela na čas vzdát syna ,byla zřejmě nejdůležitější.Malý kluk v roli Larse byl senzační.Málo kdy vidíte tak malé dítě aby zahrál nemocného,trucujícího ..tak opravdově.Seveřané mají spousty zajímavých filmů ale jsou nám dodávany jen sporadicky. (10.11.2020)

„Astrid! Máš víc než hodinu zpoždění. Co sis myslela?!“ - „Přišla jsem domů s Gunnarem.“ - „To přišla.“ - „Gunnar může být venku do 10, ty musíš být doma do 9!“ - „Proč může zůstat venku déle?“ - „Gunnar je kluk a ty jsi holka.“ - „Ale tvrdíš, že před Bohem jsme si všichni rovni!“ Zpočátku mně hlavní hrdinka (o které jsem krom jejího autorství Pipi Dlouhé punčochy nevěděl zhola nic) imponovala stylem, nezávislostí a pracovitostí. Jenže pak film začal narážet na má očekávání. Pořád jsem doufal, že se bude víc věnovat jejím nápadům, příběhům, inspiracím, psaní. Místo toho se ale nemalou část projekce řešilo její dítě, a to až tak, že to začalo být únavné. Navíc přitom nevyznívala jako ta bystrá, nezávislá a svobodomyslná dívka z úvodu, ale mnohem víc jako zhrzená, naivní mladá matka, nad kterou má empatie postupně zlomila hůl. Chápu, že tohle vše ji formovalo jako člověka i tvůrkyni, ale zobrazená část jejího života mi nepřišla šťastně zvolená. Víc než 3* nedám, od své celovečerní prvotiny s názvem Telenovela udělala režisérka krok zpět. (05.08.2023)