Pásky z Nagana

Myslel jsem si, že hokejový turnaj v Naganu je po těch dvaceti letech naprosto vytěžené téma. A vida, Ondřej Hudeček nám v americky rychlém stylu naservíroval množství materiálu na toto téma, které jsem nikdy neviděl, a přidal čerstvě natočené vzpomínky (nejen) účastníků. Ke sportovním zážitkům je chytře přimícháno i dost politických kontextů, aby vypjatost duelů s ruským týmem pochopili i diváci z Ameriky. Výborné (90%). (28.03.2018)

Zajímalo by mě, jak by tento dokument hodnotili lidé ze zemí, které jsme v Naganu vyřadili, případně ze zemí, které tam ani nehrály. Nemá smysl skrývat zaujatost a hrdost na naganskou partu, která se určitě podepsala na tomto textu i na hvězdičkovém hodnocení. Dokument má světový formát, nejedná se jen o strohý sled událostí protkaný příběhy některých z klíčových účastníků, ale Ondřej Hudeček zapracovává i to, co se mi dějepisáři a dějepisářky snažili celý život vtloukat do hlavy - historické souvislosti. Určitě to není dokument pro každého. Pamětníci si moc dobře pamatují jak to všechno tehdy bylo. Myslím si ale, že každý fanoušek hokeje si to užije tak jako tak. Nebo by alespoň měl. Vždyť tropa David vs Goliáš je populární už kdovíkolik let. A celkově téma radosti není u lidí nepopulární. A jestli to tu čteš, Ondřeji - Dobrá práce. (03.03.2018)

Svoboda (který z ovládané země utekl za snem hrát NHL) je Freedom. Tak se v překladu jmenuje střelec zlatého gólu na turnaji století a po odhalení žasne nejen novinář Tal Pinchevsky. Je to další střípek k dokonalosti někdejšího českého hokejového zázraku. Turnaj o otloukáncích z východního bloku, o národní hrdosti, pospolitosti, na který se nezapomíná. Úspěchu party okolo kapitána Vladimíra Růžičky se je tak něco nevyrovná, napadá mě památný výkon české fotbalové reprezentace z Eura 2004 s Nizozemskem, které vedlo už 2:0, ale Nedvěd, Koller, Rosický, Poborský a další výsledek otočili. A samozřejmě dvě zlaté medaile Ester Ledecké z roku 2018. Hudečkův dokument je velmi svižný, myšlenkově bohatý a pestrý, navrch s dosud nepublikovanými záběry. Nostalgie je mocná. (28.03.2018)

Jeden z těch filmů, na který se prostě žádný Čech nemůže dívat objektivně. Pro mě neskutečný nával emocí. V dokumentu, zaznělo, že každý si pamatuje, co ten den dělal, mi bylo 8 a dodnes si pamatuji, s kým a kde jsem se na finálový zápas dívala a jak moc jsme to všichni prožívali. Výborný dokument, navíc naprosto bravurně vypointovaný, kdy vám je na začátku zobrazen osobní příběh někoho, aby to pak na konci do sebe zapadlo a diváka dokázalo dostat do kolen, aneb u bonusové kazety jsem měla husinu, něco, co by nenapsal ani Hollywood. (04.03.2018)

Sledování hokeje je zbytečná a nudná činnost, které mě bavila akorát tak když mi bylo dvanáct. Co čert ale nechtěl, zrovna tou dobou jsme vyhráli v Naganu, a já si dodnes vzpomínám jak jsem jako malý capart u dědy na vesnici nadšeně sledoval přímý přenos. Takový zážitek rozhodně při sledování Nagano Tapes pomáhá - ale kupodivu, ten na něm ani náhodou nestojí. Nehraje na vlnu nostalgie, kterou nepochybně cítí každý kdo tu olympiádu zažil, ale rozumně dokumentárním, a zároveň velmi dramaticky uchvacujícím stylem pro nezúčastněného člověka zkoumá veškeré pozadí, které kolem tehdejšího vyvrcholení hokejového klání rozhodně nebylo jednoduché. Včetně věcí, které jsem tehdy jako dítě ani nedokázal pořádně vnímat, a současní cizinci je vůbec neznají, tedy hlavně "osudovost" setkání čechů s rusy, s backgroundem dlouhé okupace a revoluce. A ještě důležitěji včetně pohledů, které se značně vymykají běžným sportovním dokumentům - pohledy opačných stran, vzpomínání poražených soupeřů tu má víc prostoru než čeští hráči. A že mnohdy ty jejich emoce nejsou slabé ani po těch dvaceti letech. Je vidět že film vznikl v americké produkci, a že Ondřej Hudeček svými kvalitami český filmařský rybníček daleko převyšuje - doufám že za mořem už zůstane, protože u nás by se jeho talent jen dusil rigidním producentským prostředím a nedostatkem jak prostředků, tak i dostatečně nekonzervativních diváků. 9/10 (23.06.2018)