Heavy Trip

Tématika metalu je mi snad po všech stránkách velmi blízká. Možná i proto dávám Heavy Tripu tak vysoké hodnocení, ale upřímně si myslím, že u tohoto filmu se bude smát i člověk, který s metalem nic společného nemá. Hlavní aktéři jsou velmi sympatičtí. Dát každému členu kapely úplně jiné charakterové vlastnosti by asi napadlo většinu scénáristů, ovšem tady si s tím pohráli téměř dokonale. Většina vtipů tu funguje na jedničku. V jednom případě je tu dokonce porušeno pravidlo opakovaného vtipu (jistý vtip tu zazní v různých situacích celkem třikrát a pokaždé mi připadal o něco lepší než posledně). Ději toho nemám moc co vytknout. Občas se sice poněkud zasekne, ale jen aby se pak zase rozjel na plnou rychlost. Mnoho situací, především ve druhé polovině, tu mohou vypadat absurdně (i když je to komedie, komu by to vlastně mělo vadit?), nicméně by mě ani moc nepřekvapilo, kdyby byl tento příběh inspirován skutečnými událostmi. Když bych to měl shrnout: Heavy Trip je skvělá komediální jízda s příchutí symfonického post-apokalyptického soby ojíždějícího Krista znásilňujícího extrémního válečného pohanského fennoskandinávského metalu. (06.05.2019)

„Lepší pořádná sračka než věčná zácpa.” - Úvodní citace vystihuje mnohé... Takhle dobrou hudební komedii jsem snad nikdy neviděla. Vzhledem k tomu, že její tvůrci pocházejí z Finska, musela být zákonitě o vlasatých metalistech. Přiznávám se bez mučení, že jsem se fakt nasmála, i když občas to až zavánělo trapností. Pokud se ovšem zaměřím na ty nejlepší vtípky, tak jsem se úplně odrovnala třeba při focení promo fotky pomocí policejního radaru. Nebo kupříkladu zpěvákovo zvracení na pódiu byla taky dobrá vychytávka. Naprostou samozřejmostí pak zůstává hodně výživný soundtrack. (80%) (06.07.2022)

Nemám pravděpodobně k heavymetalovému hudebnímu žánru až tak vřelý vztah, abych dokázal naplno ocenit film narvaný několika povedenými, většinou ale spíš ultra mimózními fóry a přestřelenými hláškami, koketujícími právě s nejkrvavější muzikou současnosti. Vlastně mě dost udivuje, že jsem se tím víceméně pronudil, i přesto, že úvod a finále jsou perfektní. Pro lidi se sklony k tvrdším riffům a pravidelné návštěvníky Brutal Assaultu nicméně jeden z "deseti filmů, které musíte vidět, než skočíte z pódia do kotle a nikdo vás nechytí". [Tento komentář byl napsán uvnitř mrtvé ovce.] (02.11.2019)

I když blití do mikrofonu není můj hudební šálek dobré brazilské, a co se týče grindcore a podobných pecek tak pouze vím, že opravdu existuje album Žužlání klitorisu zdechlé narkomanky, Hevi reissu jsem si docela užil. Není to nabušená řachanda ani jemná komedie s konzistentní kvalitou, ale má jednu neskutečnou kvalitu. Strašně sympatický hlavní protagonisty. Takže mi nakonec vůbec nevadilo, že film na příběh čtveřice heavymetalových vidláků a jejich cesty za slávou, nalepil všechny fóry od blití, židovských teroristů po jemné absurdní vtípky a musím uznat, že mi s Impaled Rektum bylo moc fajn a několikrát jsem se zasmál nahlas, což je u mě vrchol uznání. Nevadí-li vám zvláštní, řekl bych severský, absurdní a někdy fekální humor, asi neuděláte chybu. Silní tři sobi. (14.04.2020)

Řekněme si to na rovinu - na komedii o symphonic post-apocalyptic reindeer grinding christ abusing extreme war pagan Fennoscandian metalové kapele je to sakra vyměklý a potenciál na nějakou kultovnost tu není ani trochu, takže na metalově komediální klasiky jako Metalocalypse, Spinal Tap, Tenacious D a novější Deathgasm to nemá ty pravé koule. Hlavně ze začátku, který se od obyč melodramatické řachandy o outsiderovi co chce sbalit buchtu největšího kokota v okolí liší fakt jen tím že ten outsider hraje metal na jatkách. Buchta se ale pak dál naštěstí až na vyjímky už moc neřeší a kokot na plátně moc neoxiduje, takže se film začne věnovat spíš těm jatkám a metalu - a hlavně road tripu do Norska, při kterém to konečně začne mít i docela solidní grády. Ale pořád je to film víc pro mainstream než pro metloše. 7/10 (13.05.2020)