Režie:
Spike LeeKamera:
Chayse IrvinHudba:
Terence BlanchardHrají:
John David Washington, Adam Driver, Topher Grace, Laura Harrier, Jasper Pääkkönen, Michael Buscemi, Ryan Eggold, Paul Walter Hauser, Corey Hawkins (více)Obsahy(1)
Na začátku sedmdesátých let minulého století se Spojené státy vařily v záplavě demonstrací za lidská práva. V téže době se jeden mladý černý kluk s gigantickým afrem (John David Washington, syn Denzela Washingtona) rozhodl rozšířit řady coloradské policie. Ron Stallworth byl první Afroameričan v tomhle sboru. Jeho přijetí mělo zacpat pusu čím dál naštvanější černošské komunitě. Aby těch změn nebylo zase příliš, šoupli nadřízení Rona do archivu (= oddělení evidence důkazů), kde měl co nejméně překážet. Jenže Ronovy ambice byly o poznání větší. Soustavným tlakem na nadřízené se mu nejdřív podařilo svléknout uniformu a v civilu infiltrovat politické mítinky „černých bratrů“. Protože se mu nechtělo donášet na bližního svého, zvednul sluchátko, vytočil číslo Davida Dukea (Topher Grace), místního předáka Ku-klux-klanu, a omotal si ho kolem prstu. Naprosto přesvědčivým způsobem se prezentoval jako fanatický vyznavač bílé rasy a David Duke mu to spolknul i s navijákem, jelikož ho po pár telefonátech vtáhnul do struktur klanu. Když pak bylo potřeba nasadit do akce zapáleného rasistu Rona Stallwortha i fyzicky, ujal se té role Ronův kolega Flip Zimmerman (Adam Driver), který s nadšením docházel na tajná i veřejná setkání členů klanu s cílem získat co nejvíc informací a překazit plánované násilné operace. Zní to neuvěřitelně, zní to komicky, skutečně se to však stalo. (Cinemart)
(více)Videa (7)
Recenze (490)
Viem, čo tým chceli povedať. Je to dôležitý film. Ale na môj vkus, ak to beriem „len“ ako film, tak to bol proste film nudný. Ešte kým boli v utajení alebo telefonovali s vedením KKK, malo to bez debaty napätie a niečo do seba, ale akonáhle sme nedajbože riešili ich osobný život (randenie), šlo to prudko nadol a nezachránila to ani fajn retro atmosféra. A koniec mi pripadal značne neuspokojivý; zdalo sa mi, že dôstojne neuzavreli ani jednu dejovú linku – v tomto smere by som uvítal oveľa viac doslovnosti. ()
Tři a půl hvězdičky. Komedie to určitě není. Oproti tomu je to dost zdlouhavý. Příběh zajimavý, jenže... zase až tak zajímavý není. Teda pokud nejste černoch, který chce bojovat za svý práva a Trump je pro vás bílý prase. Nebo pokud nejste černoška, tedy afroameričanka, která chce bojovat za svý práva a Trump je pro vás bílý šovinistický prase. __ Celou dobu mi bylo úplně jedno, jestli ty černoušky někdo pokrosí nebo upálí. Vlastně jsem si trouchu přál, aby toho černýho policajta někdo sejmul, protože mě sral. __ Je to tak zábavné, jako když se rozhodnete cestovat z Ostravy do Prahy autobusem, takže přestupujete v Brně, celých 7 hodin sedíte a modlíte se, ať už jste tam. Jste kreténi, protože vlakem se to dá zvládnout za tři hodinky a dát si v RegioJetu cheesecake za 19 Kč. ()
Historka, která i přes svůj velký dramatický a střídmě sociologický potenciál pouze polechtá vlastní možnosti a potěší jen gradovaným nepředvídatelným závěrem. Ve zbytku času (a nejvíc v trestuhodně hloupě přilepeném epilogu) je to Spike Lee ve své nejhorší formě, tedy v podobě zaslepeného kazatele křičícího na celé kolo. S myšlenkami, které chce sdělit, plně souhlasím, ale jejich forma je tak strašidelně upachtěná, že týden po projekci mám problém rozpomenout se na příjemné špičkování Washingtona s Driverem a vybavují se mi jen donekonečna omílané narážky na tehdejší popkulturu a společenské stopy pro natvrdlé, proto jsem s hodnocením tentokrát přísnější. ()
Když se dívám na tu rozmanitou škálu filmových žánrů a rámců, do nichž už Spike Lee téma mezilidské nesnášenlivosti dokázal vpašovat, mám takový pobavený dojem, že celý život pilně trénoval, aby jednou natočil tenhle film. Film tak parádně vybalancovaný mezi tím, co je ještě humorně nastavované zrcadlo, v němž se pro nějaké samoúčelné pobavení neztrácí míra informace o absurdních a děsivých principech rasismu v žité realitě, ale v němž se zároveň zrcadlená realita nikdy nestane tak děsivou a absurdní, aby divákovi nadlouho zamrzl na rtech ironický smích. Nepustí vás to sklouznout ani na jednu stranu, i přesto, že vyprávění prochází hodně divokou akcelerací a eskalací a ta jemnost, s níž Lee drží oba pádící koně na lehce přitažených otěžích, bere dech. *** A pokud jde o ten četně diskutovaný závěr - např. ve Válce s Bašírem po konci kresleného příběhu následují přilepené dokumentární záběry, které celý animák odsoudí jako eufemismus a shodí ho stejně, jako by ho režisér rovnou zmuchlal a vyhodil z okna - umělecké zobrazení je tu jen naivním a ohleduplným kašírováním nepředstavitelně surovější reality. Kdežto tady jsou naopak reálné záběry tou správně rafinovanou třešničkou na dortu celého díla a fungují jako jeho plynulé prodloužení a břitké dotvrzení. Jsem nadšená, že něco takového skutečně může tak pěkně zafungovat. *** A mimochodem, za zmínku stojí i dost odvážná, vtipná a funkční práce se střihem. *** ()
Čekal jsem větší eskalaci, ale vlastně proč ne - spousta sugestivních scén a důkaz, že Lee je pořád ve formě a i když o něm chvíli nebylo slyšet, má smysl od něj čekat živé filmy. Sice už to je rebel poměrně kultivovaný a ochotný přijmout systém, ale pořád s pekelnou schopností trefit jeho problémy do černého. ()
Galerie (57)
Zajímavosti (26)
- Pokud vám byla závěrečná hudba u popisování nedávných událostí povědomá, jednalo se o poupravenou píseň „Photo Opps“ od Terence Blancharda. Ten se Spikem Lee v minulosti pracoval na filmu Inside Man (2006), kde se píseň objevila poprvé. (tom.nosek)
- Topher Grace strávil mesiac skúmaním Davida Dukea, vrátane čítania Dukeovej autobiografie a sledovania jeho záberov. Grace tvrdil, že zistil, že Duke je ešte väčší rasista ako predpokladal. Aj napriek jeho rasizmu je najstrašnejšia Dukeova schopnosť očariť publikum. (zajo91)
- David Duke (Topher Grace) nezjistil, že Ron Stallworth (John David Washington) byl černý muž až do roku 2006, kdy mu reportér Miami Herald řekl jeho příběh. (mrtynbaca)
Reklama