Manbiki kazoku
Zlodeji
Shoplifters
Shoplifters
Shoplifters
Shoplifters
Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Rjúto KondóHudba:
Haruomi HosonoHrají:
Lily Franky, Kirin Kiki, Džó Kairi, Miju Sasaki, Sósuke Ikemacu, Moemi Katajama, Sakura Andó, Maju Macuoka, Kengo Kóra, Akira Emoto, Čizuru Ikewaki (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Osamu je gastarbajtr, který si přivydělává kradením v obchodech. Do řemesla zasvěcuje i svého syna. Oba žijí v provizorním domě na periferii a s dalšími členy domácnosti tvoří rodinu, na které je podivné mnohem více než jen způsob obživy. Do rutiny krádeží zasáhne holčička, která si osaměle hraje v mrazu na balkoně. Osamu se rozhodne, že vzít si dítě, které rodiče zanedbávají, není zločin. Jeho čin vede k odhalení tajemství uvnitř rodiny zlodějů a zpochybnění toho, co vlastně pod pojmem rodina rozumíme. Koreedův film je citlivým, vrstevnatým a rafinovaným dramatem o bezpodmínečné lásce a důstojnosti chudých. (Film Europe)
(více)Recenze (103)
Celkem příjemně přirozené a lidské. Dvě hodiny pouhé přirozenosti a lidskosti na mě ale byly možná trochu moc. Určitě to ale nabízí hodně námětů k zamyšlení a tak... Za mě velice solidních 6/10 ()
Je společná genetická informace základem rodiny? Padouch nebo hrdina... Nicméně tempo filmu mě poněkud minulo. ()
| Fuji Television Network | V chudobnej rodine sa bežne kradne a my sledujeme príbeh niekoľko postáv, ktoré to nemajú v živote ľahké, ale ktorým fandíte aj napriek nemorálnym rozhodnutiam, ktoré počas filmu urobia. Shoplifters je autentický ázíjsky art, na ktorý sa musíte trocha pripraviť, nakoľko veľa scén prídu na prvý pohľad nekoherentné, respektíve neprinášajú pocit uspokojenia, čo sa do dramaturgie filmu týka. Film sa uzavrie na emocionálnej nôte, subjektívne to na mňa ale nefungovalo, pretože minúty predtým mi natešenie z filmu nedokázali vykompenzovať. Viac TU. | Hodnotenie: 6/10 | ()
Vskutku výnimočné dielo po dosť dlhej dobe, ktoré ma po skončení rozobralo. Je pôsobivé ako dokáže Kore'eda čistou ľudskosťou a emočnou jemnosťou balancovať medzi smútkom a radosťou, nádejou a zúfalstvom, dojať a zároveň vyvolať úzkosť alebo dokonca úsmevný pocit. Dôkaz, že ide o jedného z najzručnejších japonských tvorcov súčasnosti. Dej sa z veľkej časti odohráva medzi stenami stiesneného priestoru domčeka, kde prevláda nastavenie vlastných morálnych hodnôt a pravidiel. Ani tentokrát nechýba symbolika mora, ku ktorému si celá rodina vyrazí na menší výlet. Myslím, že ide o jedinú scénu, kde ju máme možnosť vidieť spolu mimo obývaného priestranstva v exteriéri. Zlodeji si preto právom získali môj obdiv a srdce. Subtílny, osobitý, pokorný a zároveň mimoriadne komplexný triumf osobnejších rozmerov. Someone threw her away and we found her. 90% ()
prvni hodinu to vypadalo na klasicky sockopribeh co byl xkrat zfilmovan, tentokrat z japonska. jenze druha pulka ukazala, ze japonec to ma zase jinak. ARTarna jako prase. ()
Velmi smutný film a hezký příběh ()
Naturalistický film o chudobnejšej časti populácie Japonska, o tom, že rodina nie sú iba pokrvné putá ale niečo, čo jednotlivci zdieľajú spoločne. Film postupne odkrýva tajomstvá tejto „rodiny“ a ukazuje, že nie všetko je také, ako sa na prvý pohľad zdá. Majstrovská surovosť, úprimnosť, atmosféra. 8/10 ()
Rozhárané dění uvnitř "rodiny" žijící na pokraji společnosti vyžaduje trpělivost diváka, teprve poslední čtvrtina má katarzní průběh, kdy se osvětlí vztahy a osudy jednotlivců. Tvůrci lze vytknout jistou idealizaci soužití jeho postav oproti životu těch normálních. ()
Po delší době půjdu zase jednou proti davu. Přestože asijská kultura mi není nikterak blízká, šel jsem do tohohle filmu s tím, že to i tak bude filmový zážitek. Vysoké hodnocení, řada ocenění, dle stručného popisu jsem nepochyboval o tom, že se jedná o zajímavé téma... ale u mě to prostě nezafungovalo. První hodinu jsem se krutě nudil, kdy jsem uvažoval, zda má cenu sledovat dále. Dialogy mě nebavily, postavy mě nebavily. Pak jsem půl hodiny byl v naději, že by alespoň závěr mohl být zajímavý. Ale ne.. prostě ne. >| ()
Bolestný príbeh z Japonska, o jednej skupine ľudí „na ulici“, ktorí sa živili väčšinou krádežami. Dej je pretkaní zúfalstvom i vzájomnou pomocou, nenávisťou i blíženeckou láskou, klamstvom a miestami i perverznosťou. Jedna vec vo filme je zarážajúca: ľudia, žijúci na okraji spoločnosti (napr. bezdomovci, zlodeji) niekedy dokážu pomôcť cudzím ľudom viac (v tomto prípade malej Lin), ako ľudia z ich vlastnej rodiny, žijúci v normálnych, komfortných podmienkach. ()
Režisér Hirokazu Kore-eda ponúka divákovi vo svojom filme z roku 2018 iný pohľad na japonskú spoločnosť, než na aký môže byť západný človek zvyknutý. Príbeh "rodiny" Shibatovcov je totiž sociálnou sondou na jej samotný okraj, na ktorom ľudia prežívajú takpovediac "z ruky do úst", čo ich núti zachádzať až do takých extrémov, akými je napríklad kradnutie. A aby toho nebolo málo, ujímajú sa ešte aj malej Yuri (Miyu Sasaki), o ktorú jej skutoční rodičia javia minimálny záujem. Kore-eda sa touto drámou snaží dokázať, že to, čo v skutočnosti tvorí rodinu, nemusí byť nutne iba krv. A darí sa mu to vskutku znamenite. Film stavia predovšetkým na sile hereckých výkonov hlavných protagonistov (alebo antagonistov, v závislosti od diváckeho uhla pohľadu), pričom každý z nich predstavuje charakterovo jedinečný typ, hľadajúc spôsoby, ako v ich spoločnej situácii jeden druhému pomôcť. Chémia, ktorá medzi nimi funguje, postupne posúva príbeh vpred, pričom kúsok po kúsku odhaľuje skutočnosti, ktoré pred divákom vytvárajú celistvý obraz o "Shibatovcoch" a ich živote. Dejová výstavba má v dvojhodinovej minutáži veľmi dobré tempo, ktoré nie je zbytočne rýchle ani pomalé. Jedinú výhradu v tomto smere možno vzniesť voči samotnému záveru po príbehovom vyvrcholení, ktorý síce predstavuje v celkovom kontexte dôležitý dodatok, ale cítiť z neho akési naťahovanie času. Keď už je reč o závere filmu, ten ponúka nie úplne plot twist, ale minimálne veľmi zaujímavé príbehové rozuzlenie, ukazujúce skutočné vzťahy medzi ľuďmi, ktorí spolu žili pod jednou strechou. Zaujímavé je, že uhol s "únosom" Yuri sa síce môže na prvý pohľad zdať ako príbehovo nosný, ale v skutočnosti je iba akýmsi doplnením celku, od ktorého sa dej na začiatku odráža a na konci ho uzatvára. Manbiki kazoku nie je rodinným filmom o rodine, ale drámou o "rodine". Takisto je aj kvalitným dielom, ktorým je Kore-eda jednoznačne schopný zaujať diváka. Výraznými stránkami, vďaka ktorým má snímka svoju silu, sú predovšetkým herecké obsadenie, sociálny aspekt a možnosť nahliadnutia na stránku japonskej spoločnosti, ktorá je pred svetom bežne skrytá. ()
Kore'eda točí pro trpělivého diváka. Vyplatí se poddat se tempu a užít si příběh a skvěle civilní herecké výkony. ()
Kto lásku naozaj potrebuje, ten si ju nájde bez ohľadu na jej formu. A s nečakaným, roztomilým pojednaním o vine v závere! Predvoj oscarového Parazita ponúka pohľad na chudobnú rodinu z okraju spoločnosti v lepšom svetle, než sa dá uveriť, teda paradoxne presný opak Parazita, ktorý ju podáva v horšom. ()
Zlodeji je predovšetkym film o rodine.Film sleduje skupinu ludi žijucich v chudobnej časti Tokia ,ktori žiju v tiesnenych podmienkach.Tuto nezvyčajnu rodinu tvoria babička,jej vnučka Aki,Osama a Nobuju ktori tvoria par a asi 10-ročny chlapec Sota.Ten spolu s "otcom" travi svoje dni kradežami v potravinach.Cosko sa k nim prida male dievčatko Yuri o ktoru jej krkavčia matka nejavy velky zaujem a doma musela čelit a tyraniu zo strany otca.Z väčšej časti su všetci štastni.Na vylete si babička všimne že jej nohy su už zostarnute a zakryje ich pieskom.Iluzia nebude trvat večne,ale ponuka aspon kratky komfort.Rovnako ako tato rodina.Ziadny sučasny japonsky režiser nepreskumava rodinu hlbšie ako Koreeda. ()
Redefinice rodiny jako společenství lidí, které si můžeme zvolit, a kde je všem členům spolu dobře. Domov, který zde vytvořili doslova na hromádce, je spojen hlavně dobrým srdcem. V druhém plánu je pak už vedlejší, ze se jedná o lidi na okraji společnosti moderního Japonska - myšlenkově je to příběh univerzální, ale také příjemně nejednoznačný. Za to, jak nestranně, extrémně citlivě a civilně je to natočeno, musím udělit pátou hvězdu. ()
tento film mal skončiť asi o polhodinu skôr a bol by výborný. tých šesť citovo vydieračských a zle natočených koncov mu naozaj nebolo treba, len čo sa zbytočne domotal sám do seba a skomplikoval na úkor celkového vyznenia - všetky informácie odtiaľ sa dali hravo prepašovať do deja pred zatknutím. ale chápem všetky festivalové pohonky - je to predsa len japonská socdráma. a boli cecky. ()
Málokdy dostanu víc, než očekávám. Lehké, krásné, uvěřitelné drama. ()
Japonská kinematografia sa pochlapila. Výborne zrežírovaný scenár, skvelá hudba, kamera, výprava, kostýmy a čo bolo najpodstatnejšie, veľmi prirodzene herecky zahrané. Aj keď trošku roztiahnutá, ale slušná dráma, kde sa nestrieľalo, nevraždilo, nesmilnilo, ponúka hlboký zážitok a hodnotne pútavý dej, kde opäť malá postava Lin pôsobila, ako čerešnička na torte, navyše s veľmi pôsobivým záverom. Pre akčákov nič moc, ale ostatným sa oplatí k tomu zasadnúť. ()
Tento snímok zobrazuje "typickú" japonskú rodinu a v zásade ma len utvrdil v tom, že Japonci sú vlastne takí magori a trošku pripečení, resp. žijú si tak po svojom. Bol to celkom autentický náhľad do rodinného života netypickej rodiny a divák si z toho odnesie, čo chce. Na môj vkus to bolo dosť nudné a jednotvárne, ale milovníkom artu to určite odporúčam. 60 % ()
Související novinky
Centrum Prahy ožije 27. MFF Praha - Febiofest
MFF Praha - Febiofest již 18.9. 2020 odstartuje 27. ročník. Mění své působiště a jeho novým domovem se stává Cinema City ve Slovanském domě. Promítat se bude také v Ponrepu, Edison FilmHub a nově v… (více)
Nej filmy roku a PF 2019!
Film, od kterého jsme kvůli komplikacím při natáčení (výměna režiséra) raději nic velkého nečekali. Bohemian Rhapsody. Dnes suverénně nejoblíbenější a masami nejlépe hodnocený filmový šlágr roku.… (více)
TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD.cz tradičně sestavili trojku nej filmů a seriálů, uvedených do distribuce nebo na filmových festivalech v uplynulém roce. S pěti hlasy jednoznačně vyhrávají mezi filmy… (více)
Be2Can hlásí rekordní počet zapojených kin
Be2Can: rekordní počet zapojených kin, Zlatá palma, současný německý film, čínská senzace ve 3D a čerstvá cena Fipresci z Benátek pro maďarský film Be2Can – přehlídka soutěžních a oceněných filmů… (více)
Během dvou desetiletí byla pláž, rodinný dům a nemocnice fyzickými doménami filmů Hirokazu Kore-eda. Jeho styl by se dal popsat jako kinematografie drobnosti, zabývají se zároveň minulostí a přítomností, a kde Kore-eda zkoumá trnité přechodné stavy lidského života. Kinematografie, která zkoumá, jak neovladatelné vnější okolnosti ovlivňují naše pocity identity a příslušnosti. Japonský filmař Hirokazu Kore-eda tvoří esteticky vytříbené tiché filmy, v případě Naší malé sestry se zabývá rozpadlou rodinou, které schází otec - jako v jeho předešlých snímcích Nobody Know (2004), I Wish (2011) a Jaký otec, takový syn (2013). Vyprávěcí tempo Kore-eda je jedinečné (někdo by nazval minimalistické,ovšem): Konflikt mezi postavami trvá dlouhou dobu (i několik let), než se odhalí. Postavy jen málokdy mluví o sobě. Záběry plné detailů jemně poodkrývají čas a prostor - jedna se tak o velice intimní drama, které nikam nespěchá a kde režisér svoje postavy nesoudí. Koreeda je mnohými kritiky považován za tvůrce, který pokračuje v tradici humanistické kinematografie tvůrců jako Jasudžiro Ozu (Příběh z Tokia), či Mikio Naruse. Na Ozuv klasicismus Koreeda navazuje v mnoha případech: Zdůrazňuje nepatrné okamžiky každodenního života v jehož důsledku se postavy nepřetržitě projevují spánkem, hodováním u stolu a chůzí. Na tento způsob zachycení se vyjadřuje Donald Richie (odborník na Japonskou kinematografii, Jasudžira Ozu) pojmem vycházející z filozofie Zen-Buddhismu “mono no aware” (citlivost k pomíjivému) . Tímto pojmem častuje jak Ozua, tak i Hirokazu Koreeda. Demonstruje je pak na scénách projíždějících vlaků, letmě zaznamenanou přírodou. Rozjímání obou filmařů nad takovými okamžiky pak poukazuje na to, jaký význam dávají oba tvůrci času. Stejně jako v Ozuově kinematografie, tak i v případě Kore-eda, dobro a zlo tu není representováno absolutními termíny. Postavy jsou jak silné, tak i slabé, jako většina obyčejných lidí. Kore-eda se nechal slyšet, že nemá zájem na vytváření hrdinských, superhrdinských, či záporných postav. Chce jednoduše ukazovat lidi, jací jsou. Paradoxně Kore-eda odmítá jakoukoliv inspiraci od Ozu, či z filozofie Zenu.Tyto pojmy však můžeme pochopit jako dědictví hluboce usazené v kultuře japonska, který lze modernizovat. Pravděpodobně to je důvodem, proč je Koreeda schopen natočit filmy s japonským nádechem, ale současně takové, které vyjadřují univerzální hodnoty. Kore-eda pracoval na předešlých snímcích s Mikija Takimoto či Jutaka Jamazaki - Zloději jsou jeho první spoluprácí s kameramanem Ryuto Kondo. Natáčelo se na 35mm film, pro Kore-edu je to již tradiční postup, pro Ryuto Kondo to byla první práce s klasickým filmem. Kore-eda po každém natáčecím dnu sestříhal záznam podle asistenčních videí a připravil se tak na další natáčecí den. Na základě střihu z předešlého dne, tak mohl vložit záběry do rozpracovaného filmu, nebo vytvářet nové scény na základě sestřihu. Scénář byl tak často jen orientační náčrt. Tenhle perfekcionismus je velmi vzácný, zvlášť u režiséra, který si i sám stříhá svůj film. () (méně) (více)