Studená válka

On byl charismatický a talentovaný umělec, ona krásná a dost drzá na to, aby zpívala u něj v souboru. Zamilovali se, jak už to tak ve filmech chodí, ale oba měli dost svých chyb a byli příliš sobečtí na to, aby ideální lovestory vydržela déle než vždy pár let. Bonno zpíval v osmdesátých letech: "I cannot live with or without you...", Pawlikoski volí pro stalinské Polsko lidovou píseň, která má podtrhnout emoce, magnetizmus a kouzlo hrdinů, ale myšlenka vlastně zůstává. Hudba spolu se skvělou kamerou Lukasze Žala unáší diváka atmosférou snímku i energií Joanny Kulig a daří se jí nechat ho jen okouzleně zírat na plátno. Co se však Pawlikovskému nedaří, je zapojení problémů doby, železné opony a vlastně celé studené války do příběhu hrdinů. Divák musí vyvinout opravdu velké úsilí, aby si sám dovysvětlil, že jednání postav vlastně souvisí s režimem, jednotlivé situace často vůbec nefungují pohromadě a motivy Zuly s Wiktorem většinu času nedávají smysl. Srovnání s Idou mi tím pádem přijde hodně ambiciózní myšlenka. Studená válka bohužel vzdává jakoukoliv snahu pohrát si s obsahem, a tak jej raději nechává ubít (byť geniální) formou. Mně osobně to na dobrý film moc nestačí. (20.07.2018)

Objektívne to je určite skvelý film. Lenže mne ako kultúrnemu barbarovi sa nepáčil, pretože bol čiernobiely, príliš epizodický, nevysvetľoval dôvody konania postáv dostatočne explicitne. Ale hlavne, ten záver a la Rómeo a Júlia, pohol dej smerom, ktorým by poľská kinematografia nemala vykročiť, lebo to pred ňou urobilo už príliš veľa európskych národných kinematografií a niekto by mal zostať filmovým optimistom. (21.03.2020)

Absolutní dokonalost. Nejsem si jistá, jestli má cenu něco dalšího psát. Těch superlativů bych našla hafo. Hned od začátku jsem si neskutečně užívala výtvarnou stránku záběrů, i proto jsem vděčná za černobílé zpracování námětu, v barvě by se totiž ztratila veškerá působivost. Z hlediska hudebního bych těžko pátrala napříč světovou kinematografií po něčem tak nádherném a uceleném. Do takto vkusně propracovných reálií zasazený příběh osudové lásky dvou lidí toužících nejen jeden po druhém, ale také po svobodě, v době, která volnosti a snům zrovna nepřála, nemohl dopadnout špatně. Tím chci říct, že to Paweł Pawlikowski prostě nemohl pokazit, když měl tak báječné kulisy v záloze. Hereckým výkonům se rovněž nedá nic vytknout, navíc i typově se zamilovaný pár skvěle hodil do období 50. a 60. let minulého století. A samotný závěr? Lépe se to už snad ani zakončit a natočit nedalo. Nezbývá mi tedy nic jiného, než Polákům vyseknout poklonu za tuhle filmovou lahůdku. (100%) (04.08.2020)

Studená vojna... navonok radostné budovanie socializmu verzus skutočné politické temno, to celé verzus sloboda v kapitalistickom západe, na pozadí hudby. Táto pozoruhodná artová snímka stavia viac na atmosfére než na príbehu, ale vynikajúcim spôsobom. Cestujeme naprieč štátmi Európy, tromi dekádami po 2. svetovej vojne i rôznymi hudobnými štýlmi, pričom dosť silný dojem vo mne vzbudili vystúpenia folklórneho súboru (v 50. rokoch odporne zneužitého pre politickú propagandu). Slabšou líniou je bohužiaľ romantický príbeh medzi speváčkou a skladateľom, odohrávajúci v často krátkych podivných útržkoch, ktoré v rámci vzťahu nejdú príliš do hĺbky. Zlomí sa to až v osudovom okamihu Wiktorovho zatknutia, kde z ničoho nič vzplanie po rokoch veľká láska. Veľmi prekvapivé... moderná história je ale asi príliš zložitá na to, aby sme niekedy pochopili motiváciu konania niektorých ľudí. (80%) [Kino Úsmev, Košice - Projekt 100 ]                                           // PS: V bulletinu k akcii "Projekt 100" nájdeme v rencenzii Přemysla Martinka zaujímavé porovnanie tohoto filmu s budovateľským dielom Vladimíra Vlčka a Pavla Kohouta Zítra se bude tančit všude, tematicky veľmi podobným. (08.10.2018)

» U nás máme stále renomovaný SĽUK a v Poľsku asi ešte majú Mazurku ? « 『 Svojsky by som to pomenoval, ako : PĽUK - Poľsky ľudový umelecký kolektív 』A akýsi “nasledovník Krzysztofa Kieślowskiho,” Pawel Pawlikowski opäť nakrútil „chladný” čierno-biely snímok z umeleckého prostredia s výraznou prácou d.p. Łukasza Żala. _ Škoda, že i my nemáme podobného režiséra, ktorý by mával takýto filmový úspech na rôznych festivaloch vo svete. Kulig s Kotom sú síce zaujímaví, ale o nič strhujúceho sa z ich strany nejednalo ! Odohráva sa vo viac, ako v dekáde, vo výprave od severu po juh, čím naberá väčšiu „hmotnosť” , no je to tak samoúčelné, až to občas bolí na duši ! Najsympatickejšie na všetkom je to, že strihač Kaminski f-i-l-m zostrihal do ani nie 90 minútovej podoby, čiže veľmi nehrozí, aby sa dostavil pocit nudy pre potenciálneho diváka, na ktorého čaká „nemilé prekvapenie” ? Po oscarovej Ide sa mi dostalo ďalšieho priemerného filmu od tvorcu, ktorý obľubuje klasickú európsku kinematografiu, nakrúca na black and white materiál, čo mi je po chuti, ale jeho dva filmy po sebe, ako celky, sú pre mňa nezáživné... (25.01.2019)