Studená válka

A zatímco my do nekonečna vzpomínáme na "zlatá šedesátá" a velebíme Miloše Formana, Poláci si dávno vychovali další generaci nástupců svých kinematografických ikon. Studená válka je režisérský balzám, pro každýho kdo chce vnímat silný příběh lásky plný kotrmelců s perfektně drsně poetickým zakončením. Film má vždy nedovyprávěnou scénu, která se dokončí až v další scéně, ono to může působit zmatečně, ale ve filmu to má dobrou návaznost a vtahuje diváka do příběhu. Šetří se dialogy, ale vyprávění kamerou jede na plný plyn. Scény z baru budu mít v hlavě dlouho, bohémskost a touha po svobodě versus osudová láska. Je vyslovená radost sledovat tenhle film na plátně a užívat si mistrovské režie, kvalitních hereckých výkonů hlavních představitelů a skvělé hudební složky filmu. Hodnocení to tady má všelijaký, ale pro mě je tohle dlouho neviděná filmová dokonalost. (11.07.2018)

Vizuálně Pawlikowski exceluje ještě víc než v oscarové Idě, po níž si zopakoval černobílý obraz i poměr stran, a přinejmenším v první půlhodině jeho snímek dokáže učarovat dravou a dynamickou režií i příběhem lidového pěvecko-tanečního sboru, který se musí podvolovat přáním režimu. Na něj navazující hlavní dějová rovina, melodrama o dvou nesympatických hlavních hrdinech, kteří by hrozně moc chtěli být spolu, ale dělají přitom všechno proto, aby spolu být nemohli, se však omrzí rychleji než dokolečka omílaný popěvek ojojoj. (03.07.2018)

Písničky (OJOJÓJ - Dwa serduszka, cztery oczy, co płakały we dnie, w nocy) a černobílé fotografie skvělé, melodramatický příběh je dobře zasazen do dobového prostředí, byť on sám až tak přesvědčivý není... Paweł Pawlikowski věnoval film svým rodičům, jejichž osudy rámcově zobrazuje, a možná právě v tom je oko, do kterého se jeho příběh nechal chytit. A možná také proto byl pro mě filmový osud ansámblu Zespól Piesni i Tanca Mazowsze (ve filmu Mazowsze zaměněn za Mazurek) zajímavější než lapálie mileneckého páru, který má hodně blízko k Pierre Louÿsově "La femme et le pantin", či filmové variantě (nejvíce asi Luis Buñuel "Cet obscur objet du désir!") (06.05.2019)

Formálně na vysoké úrovni, Pawlikowski v tomhle ohledu bezesporu umí. Na příběhové úrovni se musí divák smířit s tím, že vyprávění je leckdy zkratkovité a reálie režimu či životních procesů jsou odstaveny na vedlejší kolej; podřízeny ústřední melodramatické lince o věčné lásce navzdory okolnostem a především politické zvůli. To chtěl podle všeho Pawlikowski sdělit, jelikož za tímto cílem si nekompromisně jde, logika příběhu ho tolik nezajímá. Poetiku snímek však má a na metaúrovni komentuje proměnlivé vlny studené vlny napříč dekádami. Není to prvoplánová romance, nýbrž funkční snímek o složitosti vztahů. Dobrá práce, ale pro mě úplná špička ne. (03.07.2018)

Na to, abych pochopil motivace postav, byl příběh příliš málo rozvedený. Rozumím tomu, že lidé, kteří po sobě touží nakonec zjistí, že společné soužití nefunguje, ale tady jsem nenašel odpověď na to proč. Stejně tak mi hlava nebrala to opakované -SPOILER- prchání a vracení se do komunistického Polska. Nicméně vzdor tomu to mělo něco do sebe. Poetický ráz se mi líbil, herci byli fajn a snad nikde mě nebavily lidovky tak, jako tady. Nicméně tady si měl Pawlikowski nechat své artové choutky pro sebe. Škoda námětu. 60% (02.02.2019)