Fabrika

Bykov opět poukazue na zkorumpovanost Ruska, ale zároveň i na nezbytnost existence sociálních vrstev (protože jinak společnost prostě nemůže fungovat). A jak chce dát za pravdu více stranám, navíc sofistikovanou konstelací postav ale přitom polopatě (film je čistým mainstreamem), trochu mu to rozložení sympatií mezi hráče této vražedné hry ke konci zadrhává, a je pocitově zmatenější. Díky nepředvídatelnému vývoji a kvalitní formě je však jeho biják pořád vysoce “enjoyable”. [Helsinki IFF] (29.09.2019)

Kritika systému, nekritika systému, jakmile vidím lidi v kuklách s AKMSkami v ruce, jak postávaj v omšelých fabrikách a zdevastovaných planinách, padne na mě strašnej videoherní Stalker vibe. Jinak vlastně podobně jako předchozí Bykovovův Durak i tohle působí jako perfektní debut v tom, kolika způsoby chce vyloženě vyřvat do světa nějakou nespravedlnost, aniž by si odpouštěl různé žánrové zkratky, artefakty či třeba akční scény. Fabrika působí méně vyspěle než Durak, v něčem je psána nadšenou dětskou rukou, ale zároveň je zřejmé, že jejím majitelem je někdo, kdo sleduje současné filmy a dokáže tak otáčet některá nabízející se klišé. Z tohoto hlediska je to taková součinná radost sledovat. Jakkoli se film snaží být bezvýchodný a tíživý. (27.11.2019)

Příjemné překvapení. Dramatický thriller, který vychází z jednoduchého nápadu a stačí mu jedna stará továrna v dáli za městem, deštivá noc a několik herců. Vztahy mezi postavami se mění, někdo samozřejmě něco tají, sympatie diváků jsou rozhozeny mezi více postav na obou stranách konfliktu, možná to chtělo jen trochu silnější konec. Já sice chápu, proč to skončilo takhle, ale bez spoilerů se v tom nemůžu rýpat... (06.09.2019)

Ve srovnání - kterému se člověk nevyhne - s autorovým předchozím snímkem Hlupák mě tento oslovil výrazně míň. Jednak mi přišlo, že většina motivů z Fabriky (korupce, arogance mocných, bezmoc chudých) se už objevila ve zmíněném starším filmu (a celkově se nemůžu ubránit pocitu, že jsou oba filmy natočené v podstatě přes kopírák, jen s jinou výchozí situací), a jednak mě zklamal samotný závěr - zatímco finále Duraka je šílená depka, která ten film působivě uzavírá, tady mi zakončení přišlo takové podivně rozplizlé (ani se pořádně neukáže, jak vlastně Šedivák dopadl), jako takový konec-nekonec (byť to vlastně končí úplně stejně jako Hlupák, tedy špatně, jak bývá u ruských filmů tohoto ražení obvyklé). A vlastně se mi tam místy i trochu vkrádala nuda a taky mi to přišlo lehce předvídatelné - v podstatě od začátku jsem věděl, jak to dopadne, a odtušil jsem vývoj i v některých dalších momentech. Není to špatný film a Bykov mi je hodně sympatický, ale za mě tentokrát bohužel jen průměrný dojem. (11.11.2019)

"CEMENT HAS MORE VALUE THAN HUMAN LIFE OVER HERE." ------------- 5 ľudí v kine pre 250 ľudí je neskutočne úžasné, čoby, je to neopísateľne úžasné (pretože máš pocit, akoby to premietali len a len pre teba, no a taktiež preto, lebo sa ti za chrbtom žiadny bastard nevykecáva a nahlas nekomentuje to, čo sa deje na plátne, vedľa teba chalan nestokuje na mobile, čím ti osvecuje celú periférnu plochu, lebo sa nudí, a v celom kine nie je žiadny ruch zo zasraných popcornov a iného jedla, lebo proste nedá sa asi vydržať dvojhodinka bez žrádla, všakže?). No ale naspäť k veci. Je to tak neskutočné ako film samotný. Drsný a dravý hudobný podmaz na štýl Jóhannssona či Guðnadóttir pumpuje adrenalín do žíl a nedovolí ti ani na moment zastať a nadýchnuť sa, drží ťa v sedačke totálne uchopeného a spomedzi všetkých Bykových filmov v tomto hrá najväčšiu rolu. Keď už hovoríme o režisérovi, Fabrika je od jeho predchádzajúcich diel úplne iná, zo sociálnej drámy sa stal thriller par excellence. Yuri si ani tentokrát nedáva servítku pred ústa, kritizuje systém a Rusko aj naďalej. Hereckému ansámblu jednoznačne dominuje Yuriho dlhoročný kolaborant Denis Švedov, no ani ostatné v rámci možnosti príbehu nie sú na zahodenie. Už neviem, čo viac by som povedal. Pre fanúšikov novodobej ruskej kinematografie sú filmy Yuriho Bykova a Andreja Zvjaginceva absolútna povinnosť a Zavod nie je výnimkou. Keby sa dalo, idem znovu. (20.10.2019) Vedel som, že opakované zhliadnutie v pohodlí domova bude film stáť hviezdu, už vtedy to bolo pomerne na hrane, a tak sa nakoniec aj stalo. To všetko vyššie uvedené však ale platí aj naďalej. (4.9.2019) (20.10.2019) (14.5.2023) (04.09.2019)