Králíček Jojo

Waititiho autorské motivy dospívání, problematických vzorů a snahy napasovat se do společenské role, která člověku vůbec nesedí, zde dosáhly levelu naprosté vypravěčské geniality a filmařské bravury. Film o nacismu a xenofobii, ale i lásce a hrdinech, který je současně hurónsky vtipný, drásavě devastující, ale i plný naděje. Protože často ten největší nepřítel číhá v zrcadle a stačí jen sebrat sílu se mu postavit, i když to může být sakra těžké. Králíček Jojo je čirá filmová dokonalost na všech úrovních a složkách, neposlední v řadě také v castingu. Vedle skvostně vedeného Romana Griffina Davise a "baby Nicka Frosta" Archieho Yatese tu v každé své scéně září Sam Rockwell a Scarlett Johansson podává životní výkon v jedné z nejlépe napsaných ženských figur všech dob. Film roku, jak toho uplynulého, tak bezesporu i toho právě započatého. --- Podrobněji v recenzi a následné debatě pro Reflexe: Film rádia Vltava. (01.01.2020)

Jako by Wes Anderson natočil prequel Už je tady zas a scénář mu napsal Roberto Benigni...vyznívá to jako pohádka, ale v podstatě jde o komplexní pohled na dění v Třetí říši, jen silně zakódovaný, neboť je přefiltrován rastrem desetiletého kluka - státní propaganda cílená na všechny kategorie, tedy i malé děti, plošné vymývání mozků, jak ho známe i z dob komunistické totality od nás (pionýr coby Hitlerjugend) hypertrofovaný kult osobnosti (tady silně karikovaný postavou Führera ztvárněnou samým režisérem), instituciolizované násilí, popravy ve veřejném prostoru, nacionalismus, antisemitismus... Taika Waitiki se na filmy zobrazující svět vnímaný dětskýma očima specializuje, je to vždy část světa či etapa historie nehostinná a nepřátelská, proto ji Waitiki zlidšťuje humorem a ironií...jeho druh obvykle velmi černého humoru navazuje na francouzké crazy kostýmní komedie z druhé světové, nejvíc asi upomíná ke kultovnímu seriálu Haló haló... (06.02.2020)

Po defloraci trhu genitálními krvesaji vyslyšel satanžel Trapka Mamtiki volání mamonu, spláchl svůj talent i poměrně vytříbený sysel pro tumor do hajzlu a zaprodal se kýčovitému masovému komerčnímu pičismu, košer dojení tupých mastodontních hospodyněk a korektnímu rozhihňávání přihřátých slaboduchých smíšků. Čili začal pásově produkovat rádoby sofistikované audiovizuální pamrdy, které filmově teoretická věda jednoznačně definuje jako „Trapnou infantilní kokotinu s homosexuálním přesahem.“. A tak tu teď máme rozjařeného juvenilního HJ fanatika s kuním xichtem, groteskní nacisty a klauní gestapo včele s až peklotyčně trapně čurákujícím Hitlerem na straně jedné, a na té druhé seriózně zádumčivé kůl židy se sem tam nějakým tím vážně visícím oběšencem, abychom přes tu jakože óóóóóóbrovskou legraci nezapomínali pietně ohlodávat holou kost, propagandisticky ignorujíc jiné genocidy a zbylých zcela zanedbatelných 35 miliónů nežidích civilních obětí 2SV. No tutové téma, u kterého téměř každý majitel holyúdského studia okamžitě udělá stojku, ať je to sebevětší pičovina. To celé pomleté do až otravně nudné žlutohnědé řídké hmoty laskavé k lopatám, s naprosto žinantními humory pro nedonošence a vykalkulovaným kýčovitým brnkáním na patos hovnožravým kvocientním invalidům. (11.01.2020)

To se to Waititimu točí, když na režisérské židli sedí dva. On a dítě, co v něm zůstalo.. Nějaký čas mi trvalo, než jsem se naladil na jeho noty, ale u Bowieho Das Heroes mě už měl definitivně v hrsti. Kromě vulgarity ignorujícího humoru a neustále aktuálního poselství, že je dobré svého nepřítele nejdříve poznat, než jej odsoudíš, k tomu nemalou měrou přispěly i herecké výkony. Od svérázného kapitána Rockwella, přes malého Jirku Olivu z My všichni Adolfovi povinní a jeho kamaráda Nicka Frosta juniora, až po rohatou za zdí Thomasin McKenzie. Pravda, dramatický oblouk tohoto láskyplného dopisu matce není příliš nápaditý, ale tady šlo spíš o to jak než o čem.. (21.01.2020)

Oceňuji dílčí scény, které jsou naplněny vtipnými gagy (vše se Samem Rockwellem a Stephenem Merchantem), ale příběh jako celek mě ponechal docela chladným. Taika Waititi má styl a velmi mu jde humor, ale v dramatické rovině mě zatím moc nepřesvědčil. Na druhou stranu to chce opravdu mistrnou ruku pro napsání role pro Rebel Wilson, aby její nesnesitelnost byla ději a humoru filmu ku prospěchu. Jedna poznámka na konec: Ačkoliv Heroes od Davida Bowieho můžu kdykoliv a kdekoliv, po relativně nedávných snímcích Charlieho malá tajemství a Rohy už mi použití této písně v klíčových scénách jakéhokoliv filmu připadá jako totální klišé. (24.05.2020)