Králíček Jojo

Možno som mal veľké očakávania po skvelom filme Er ist wieder da (2015). Áno, niektoré scény sú proste bláznivé, pre divákov bez štipky nadhľadu to určite bude príliš veľké sústo. Či už je tu Hitler prezentovaný akokoľvek, je len predstavou a imaginárnym priateľom zmäteného dieťaťa, ktoré si ani nevie zaviazať šnúrky na topánkach, má len jedného kamaráta a zúfalo túži po otcovskej postave vo svojom živote. Vo finále sa Hitler vyskytuje v snímke aj menej, než by ste čakali. Aj Hitler je tu však vyobrazený ľudsky, rovnako ako celá snímka. Problémom je však aj to, že sa tu neodohrá nič prevratné, na čo by ste si spomenuli aj po roku. Film ubehne a než si to stačíte uvedomiť, nespomeniete si z neho na jedinú scénku. (30.11.2020)

Pro mě osobně byl Králíček Jojo dlouho očekávaný film. Navíc od režiséra, kterému jsem za poslední léta sežral všechno i s navijákem a nepřeju mu už nic jiného, než štěstí. K tomu všemu si filmování vybral u nás v republice a ještě k tomu jej nominovali na Oskary coby nejlepší film. Chápu, že to má hodně těžké a výsledné sošky se asi nedočká, nicméně pořád by to byla hodně pěkná reklama pro naší malou zemičku, co si budeme povídat. Válečná satira je prostě téma, které vidět je a když se natočí dobře, tak se na ní snadno nezapomíná. A Taika Waititi to zvládl se ctí, i když jsem čekal možná trošku více humoru. Chvíli jsem si totiž říkal, co je satira a co je představivost samotného Joja, kterého Roman Griffin Davis hraje takřka dokonale. Ono vlastně celkově vedení herců je něco, s čím Taika problém rozhodně nemá. A jeho vedení sebe samého coby Hitlera je rozhodně to nejvtipnější na celém filmu. Ve druhé půli ale počítejte s vážnějšími scénami, které dají najevo, že i když Jojo fašisty vnímá tak, jak vnímá, pořád je období války a to není úplně sranda. Vydařená satira, ale více humoru by jí slušelo více. Pořád má ale jeden unikát a to asi nejsympatičtějšího nácka – Sama Rockwella. Dlouho jsem ve filmech neviděl tak dobře napsanou postavu. (30.01.2020)

Taika Waititi je filmař, kterého se vyplatí sledovat - za předpokladu, že vám sedí jeho poněkud neuctivý humor založený na ironické nadsázce a osobitý druh poetiky. Na Králíčkovi Jojo je jeho talent ale i limity zřetelně znát. Režisér skvěle volí herce, ze kterých dokáže vydolovat maximum, což platí zejména o dětských představitelích, včetně Romana Griffina Davise. Má vyvinutý smysl pro nadsázku, absurditu a situační komiku. Humorná část snímku funguje o poznání líp než ta, která chce dojímat a vyvolávat katarzi. Takový Kachyňa ale dokázal prodávat tragiku i smích v rámci jednoho stylu, u Waititiho přechody mezi skopičinami a vážnou polohou vyprávění působí překotně a někdy i rušivě. Režisér se nebojí využívat anachronické hudební motivy, a tak jeho hrdiny můžete sledovat ve víru 2. světové války za doprovodu Beatles či Bowieho. Sam Rockwell je jedním z největších sympaťáků, kteří kdy oblékli uniformu wermachtu a jeho ležérního kapitána, který vyměnil frontu za bandu dětí v uniformě Hitlerjugent si pravděpodobně zamilujete. Úspěch Králíčka jojo spočívá v tom, že je zábavný, svižný a vtipný. Mezinárodnímu publiku bude ale především vyhovovat jeho schopnost přinášet jasně formulovaná morální poselství příjemnou formou. Je to typická hollywoodština, která je mnohem krotčí a méně kontroverzní, než by Taika Waititi chtěl. Podobný příběh jste už nejspíš párkrát viděli v poněkud odlišném balení. Osobně mi nesedla poloha, se kterou Waititi ztvárnil Hitlera. Na můj vkus je až moc dětinský a neškodný. Přece jen bych v tom jeho satirickém ztvárnění rád viděl i trochu temnější polohu. Se 75 % celkového dojmu ale přes výše napsané nemám problém. Je to divácký film, který zaboduje i u rodinného publika. Nechce od vás žádné hluboké znalosti historie a po pravdě je raději lepší nad způsobem Waititiho vyprávění moc nehloubat, nebo najdete kazy. (31.01.2020)

Když jsem viděl ty řady hvězd jak na americké vlajce, docela jsem byl zvědav jaký film bude. V kině mi totiž na toto pustili před jiným filmem upoutávku a jediné co jsem si u ní uvědomil bylo, že to bude asi divné. A bylo. Kiwi Waititi dle mého názoru natočil komedii o období, kterému jednak nerozumněl, které nezažil a navíc bylo na míle vzdálené jeho rodišti. Z toho celého vzniklo jakési nepochopení závažnosti látky se kterou se rozhodl pracovat. Už jsem to psal jinde. Nevadí mi černý humor, nevadí mi absurdní komedie dokonce ani z války dělající si legraci z vážných témat. Tady to ale místy zavánělo jakousi až neúctou cizince v prostředí které nezná (oběšení lidé na náměstí atd..). Asi jako kdybych uprostřed maorské původní vesnice lpící na zvycích a tradicích se rozhodl postavit vedle chýše šamana výrobnu kynutých knedlíků. Buď to měl celé točit jako takovou nějakou šílenou a absurdní komedii z druhé světové, nebo měl film točit jako drama. Vyvážit totiž obě polohy do rovnováhy a šoupnout to do jednoho filmu, to chce kumšt a ten tu evidentně chyběl. Celkově si kladu otázku komu byl film vlastně určen. Řadu věcí dnešní divák (chápej teenager připojený celý on-line na sociální sítě a youtube) prostě nezná, protože se o to nezajímá. Stěží ví kdo byl Hitler. Řadu narážek a ,,vtipů'' na Židy těžko mohl pobrat. Ten kdo o tom něco ví nebo jeho rodinu dokonce postihl holocaust (mezi ty se řadím já) , ten i přes hlavní zápletku filmu musel leckdy asi jen velmi ztěžka polknout pár hodně hořkých ,,komediálních'' scén a narážek na Židy... Ve filmu je pak i spousta chyb v reáliích a to dokonce i v období kdy se odehrává. Hitler např. vypráví Jojovi o atentátu a Stauffenbergovi (tedy o 20.7.1944) aby pak matka Jojovi vyprávěla, že spojenci jsou již v Itálii (tedy léto 1943 rok před atentátem v bunkru ) atd... Do toho ta typická british english Davise mixlá americkou Johanssonové a novozélandskou šišlavštinou jako že dojč z úst Waititiho...a to všechno z úst Němců v německých uniformách... Sem tam se povedl nějaký vtip (mně pobavilo to multi zdravení Heil Hitler a němečtí ovčáci), ale tím to haslo. Od ztřeštěného nevtipného začátku (a momentu kdy jsem prstem kroužil na tlačítku OFF) film v závěru sklouzne do vyloženě dramatického až slzičkového konce ...A to závěrečné procitnutí hrdiny... eh. Tohle mi prostě nesedlo. Potěšilo však to, že byl celý točen u nás, což bylo zřejmé skoro neustále. Dávám tedy za dva protifašistické letáky. * * (08.02.2020)

Moc pekne. Dokaze to pobavit, dojat aj velmi kruto chytit pod krkom. Herci do jedneho uzasni, rovnako sklbenie zanrov. Najlepsie vsak je, ze sa tomu vyborne dari predavat svoj message. Nackovia su totiz banda nesvojpravnych a zmanipulovanych oviec, z ktorych si musime robit srandu aby sme sa ich nebali. Nielen v nasich koncinach dolezita zalezitost, ktora snad aspon niekomu otvori oci. 9/10 (26.01.2020)