Chvilky

Film typický pro ono takzvané art publikum. O výborném a uvěřitelném hereckém projevu není pochyb. Název filmu je vypovídající. Je o o chvilkách hlavní postavy. Příběh, který by směřoval k nějakému vyústění, změně či dramatu tu nenajdete. Jsou to jen chvilky ze života, vesměs s trpkým nádechem. (viděl jsem: 1x) (11.11.2020)

Každý kdo od filmu očekává pouze příběh a vedení z bodu A do bodu B, může být zklámán a podle hodnocení to i tak vypadá. Já ovšem jsem fanoušek absolutní tvůrčí svobody a přístupu k filmu a čím víc přemýšlím o tomto dílku od Beaty, tím víc jdu z hodnocením nahoru. Vše je soutředěno na hlavní hrdinku a kličem k silnýmu filmovýmu zažítku jsou dialogy a osoby, které se kolem Anežky vyskytují, to celý jsem pak zpátky dal do Anežky a vyšel mě scéristicky velmi silný film ve kterém herecký zcela vládne Jenovéfa a vládne na jedničku. Další milé setkání s rámci festivalu 3kino s režisérkou a Jénovéfou. Přesně to mě v ČR chybí interakce s tvůrci, je to zvláštní vzájemně od sebe chceme slyšet názory, ale krom VIP projekcí pro sponzory je strašně málo možností ( i v USA je jích x krát víc ) se s tvůrci potkat a dát řeč, proto si velmi vážím, že přesně tohle mě 3 kino umožňuje, protože člověku to umožní vidět film z tvůrčího úhlu pohledu a formulovat si vlastní pocity z filmu. Beata s Jenovéfou jsou neskutečně sympatický, milý a zábavný ženský a moc jim přeju, aby měli s filmem úspěch. (04.11.2018)

Kvalitný výkon Bokovej, ale film nie je žiadny feel good snímkom, ako to tu niektorí chcú označiť. Naopak, skôr z takého neutrálu je to film typu feel bad, keď sa ocitneme v koži hlavnej postavy. Dievča, ktoré nevie povedať nikomu nie a každému je jedno, ako sa má vlastne ona. Film v podstate artovejšieho-filozofickejšieho štýlu o nedocenenej existencii. (06.05.2019)

"Anežko co potřebujete? Každý něco potřebuje… Co potřebujte, abyste mohla cítit své potřeby?" Chvilky, které stráví studentka Anežka u psycholožky, patří za mě mezi nejsilnější momenty tohoto jinak docela těžko stravitelného filmu, Sice tu dotyčná ze sebe není schopna vydat ani slovo, divák sledující všechny ty předchozí Anežčiny "chvilky" (nevyžádané rady, které je dotyčná nucena přijímat od jednotlivých členů rodiny, nepříliš utěšený milostný život, obětavá péče o babičku i psychicky nemocnou matku) však tomuto mlčení i docela rozumí. Čemu ale moc nerozumí je, co bylo či je příčinou všech těchto toxických "chvilek". Ve finále to v člověku vyvolává pocity bezvýchodnosti a beznaděje. Jenovefa Boková tuhle bezvýchodnost a beznaděj ztvárnila skvěle. Ale to mi v tomto případě na víc než na 3 hvězdičky nestačí (08.07.2022)

Zajímalo by mě, komu režisérka a scenáristka v jedné osobě tento snímek adresovala. Zda lidem, kteří si za postavu Anežky dosadí sami sebe (a nebudu zastírat, že několik úvodních scén mi opravdu připomnělo vlastní příbuzné), nebo lidem, kteří zneužívají své nejbližší, chtějí jenom brát a ne dávat. Výsledek je každopádně velmi rozpačitý, protože z hlavní hrdinky si skutečně nelze brát příklad. Nikdo z rodiny se jí nezeptá na její potřeby a přání, a když je konečně může vyjádřit - byť na sezení u psycholožky - raději jen mlčí a pláče. Hm. (05.07.2018)