poster

Chvilky

  • angličtina

    Moments

    (festivalový název)

Drama

Česko / Slovensko, 2018, 93 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Necrotongue
    ****

    Docela bych chápal každého, kdo sníží hodnocení kvůli tempu příběhu, já jsem byl ale zocelen včerejším setkáním s Jimem Jarmuschem, takže se mě to nikterak nedotklo. Na film jsem se podíval hlavně kvůli Jenovéfě Bokové a nebyl jsem zklamán, po celou dobu celý film táhla a její Anežka mě bavila jako málokterá filmová postava. Patřila totiž mezi nás ulitáře, kteří si pečlivě budujeme svoji pevnou skořápku, pod níž málokoho pustíme. Anežka naštěstí ještě neovládla přirozeně vyhlížející umělý úsměv, a byla tak o to zajímavější. Tohle mě opravdu bavilo.(9.5.2019)

  • xxmartinxx
    **

    Vidím, že režisérka natočila před pěti lety studentský film se stejným jménem, tak se pouštím do sféry dedukcí a tipuju, že tenhle scénář od té doby pilovala, každé slovo vyvážila zlatem, a vložila do toho veškerou energii. Což může být dobře, ale tady není - tomu filmu chybí nějaký plynulost a přesvědčivost, každé slovo čpí záměrem. Jako příklad jde uvést, že dcera s psychicky narušenou mámou je překvapená, když po ní máma chce, aby si ruce utřela do konkrétního ručníku, ačkoliv jde zjevně o její zvyk. Jde o jasnou ukázku toho, že svět filmu neexistoval před jeho začátkem a postavy nemají žádnou paměť. U filmu, který by zjevně chtěl být tak moc intimní a ze života, to je problém. Místy jsem se nahlas smál lopotné snaze dialogů obsáhnout toho tolik najednou a brutálně mlátit diváka do hlavy jemnými nuancemi a dvojsmysly, aniž by fungovala elementární logika. Je to přemyšlené a nedomyšlené zároveň. A navrch to nemá bohužel sebemenší cit na to, jak lidi mluví (když začne kamioňák náhodně přepínat mezi dlaždičskou mluvou a improvizovanou poezií, je to fakt wtf), aniž by z tohohle zcizení něco vytěžil. Celou dobu se to pohybuje v jakémsi limbu ne dost silné tragédie a ne dost přesvědčivého dramatu.(11.1.2019)

  • Martin741
    ***

    Spociatku vyborny film, fakt to zacina namakane, holka si udrzuje rodinu v pohode ale za cenu permanentneho ustupovani a vyhyba sa konfliktom a nedorozumeniam. Cesta do pekla jest dlazdena najlepsimi umyslami, o tomto je film, a funguje. Kulisy su vyborne, dialogy obycajne, tempo namakane, skoda len toho ustreleneho zaveru - kludne mohla vybuchnut a film by sa skoncil tym, jak si rodina ide poradit s jej vybuchom a naslednymi nasledkami. To bych uvital, takyto koniec vo filme bol o hovne - teda zase pardon, mne to uniklo a chcel som napisat ze nebol domysleny a posobil slaboducho. Parkanova je zrejme rezisersky talent do buducnosti. sledovat jej tvorbu . 67 %(24.8.2019)

  • bari68
    ***

    Tento film teraz komentujem asi cca po týždni od zhliadnutia. .... Veľa vecí ma už k tomu ani nenapadá. To je aj jeden z dôvodov, že Chvilky divákovi asi neostanú dlho v pamäti, že sa k nim bude myšlienkama vracať. Prítomný film nemá nejaké slabiny, ktoré by boli do očí bijúce,ale silné miesta, či jasnú filmovú reč mení v konverzačné, ľahko artové dielo. Výnimkou je Jenovéfka, ktorá týmto výkonom si sošku zaslúžila. Gratulujem.(3.5.2019)

  • JitkaCardova
    ****

    Po počátečním ošívání se mě tenhle film pohltil přesně tak, jak chtěl a měl, veškerou svou nepříjemností, až fyzickou naléhavostí, kterou předvádí a nechává pocítit. Skvělý formát, který jednoznačně funguje, nemůže nefungovat. **** Divák má, musí mít, protože to zná z vlastního života či okolí, což samo je na tíživosti mechanicky přidávající vědomí, neodbytný pocit prožívané kumulace, zahlcení, dušení, stupňování tlaku, repetitivnosti - ač přitom reálně jde ve filmu jen o jednoduché řetězení stále nových situací, o sled neopakujících se etud, názorných příkladů, kdy s Anežkou prožijeme typické setkání s každým z lidí v jejím životě právě a pouze jedinkrát. (S babičkou ji vidíme dvakrát, ale podruhé jen proto, že setkání s dědečkem se bez babiččiny asistence neobejde.) **** Film nás repetitivnosti vlastně milosrdně ušetří - o to horší to je. Únava pochází z naší zkušenosti se stejným fenoménem, víme tak dobře, co Anežka prožívá, do čeho se nechává vtahovat a jak a proč ty nešťastné mechanismy fungují - a je to o to těžší, že ona je nezkušená, že se nebrání, ještě to chtě nechtě živí a v nás poučenějších se všechno kroutí, protože my už víme, známe abecedu duševní hygieny a zlaté pravidlo, že topícímu se nepomůžeme, budeme-li se topit s ním, necháme-li se od něj stahovat pod hladinu, nevzepřeme-li se i silou, abychom se mohli nadechnout. **** Životní situace jsou tu přesně odpozorované a minimalisticky odprezentované se vší svou tíživostí, malostí, zasmyčkovaností, absurditou nefunkčních argumentů, malicherných výčitek, míjení či zakrývání podstaty, omezeností rozhledu, zdánlivou bezvýchodností - a právě v té lapidární, lékárnické formě podání nejmenšího možného množství jedu, na němž lze sledovat jeho destruktivnost, se skrývá síla snímku - v tom, jak zkušeně pojednává o pastech pro nezkušené. **** Za těžiště celého odprezentovaného řetězu situací, který po vypnutí kamery, víme, bude prostě pokračovat dál, dál za obzor, dál, než Anežka i z už trochu vyvýšeného stanoviště právě vidí, dokud - a pokud - ho sama aktivně nepřetrhne, k čemuž bude potřebovat ještě větší rozhled, pochopit nápovědu a vystoupat ještě výš, nebo dokud se pod tím tlakem pasivně nezhroutí a nenechá semlít jako jiní - lze považovat scénu u nedůvěryhodné psychoterapeutky, kde ze sebe (pochopitelně) nedostane ani slovo, ale nutně si musí uvědomit dědičné dispozice v ženské linii a porovnat se na životní ose s maminkou i babičkou. **** Rukopisem i silou vyznění - v odstupu i v účasti zároveň - to připomíná nejlepší rané věci Kelly Reichardt (Old Joy, Wendy a Lucy). **** Jenovéfa Boková byla pro tuhle roli vybrána jako dokonalý fyziognomický typ, pokud to pro ni nebylo přímo napsáno. Což zároveň znamená, že zůstávám zvědavá, jestli pod dobrým režisérem bude schopná hrát suverénně i úplně odlišné typy postav, nebo zda se jí film pouze trefil do osobního charakteru (stejně jako pozdější Bláhovcův Karel, já a ty). *~(18.5.2019)