poster

Chvilky

  • anglický

    Moments

    (festivalový název)

Drama

Česko / Slovensko, 2018, 93 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • M.Niccals
    **

    Strašně mě štve, když někdo, byť asi ve snaze o jakýsi celkový umělecký minimalismus, šoupne do filmu dialogy, které jsou totálně stupidní a absolutně nerealistické. Respektive takhle: všichni, kromě hlavní hrdinky jsou relativně normální, ale ona mluví jako hotentot. Kdyby takhle někdo mluvil a choval se ke svým blízkým, tak by ho asi brzo poslali k šípku. Ale možná to byla ta pointa. Do Anežky nevidíme, otázka je, jestli i ona vidí sama do sebe - viz scéna u psycholožky. Na cokoliv, co jí kdo řekne buď mlčí nebo odsekává jako malý fracek a v podstatě vypadá, jako by byla uvnitř úplně zamrzlá a emocionálně naprosto vyhaslá. Nešťastná holka po večerech udržuje k zániku předem odsouzené vztahy a budí se s morální kocovinou. Ale mimo to se o ní nic víc nedozvíme, žádný progres, uvědomění, katarze, NIC. Měl jsem co dělat, abych se udržel a dodíval se do konce.(8.7.2019)

  • Martrix
    **

    Režírovat svůj vlastní scénář, by měli jen opravdu talentovaní, ale hlavně soudní tvůrci. Beata Parkanová minimálně jedno z toho postrádá v tak velké míře, že stvořila film, který působí tak amatérsky, že ho někteří lidé považují za artmovie. Dlouhé záběry o ničem + krátké dialogy o h...ě = spousta prostoru pro úvahy, co se děje v hlavě Anežky (pro 99% heterosexuálních mužů opravdu hooodně složité zadání). Do těch jalových záběrů by se hodily titulky, kde by Beata Parkanová ozřejmila, co se vlastně tímto filmem snaží sdělit. Možná to bylo zřejmé ze scénáře, ale z filmu jistě ne. Pokud se pokoušela ukázat své démony, nebo pohled na svět, je mi jí líto, ale nic víc pozitivního asi o Chvilkách napsat nejde.(27.4.2019)

  • kajas
    **

    Zajímalo by mě, komu režisérka a scenáristka v jedné osobě tento snímek adresovala. Zda lidem, kteří si za postavu Anežky dosadí sami sebe (a nebudu zastírat, že několik úvodních scén mi opravdu připomnělo vlastní příbuzné), nebo lidem, kteří zneužívají své nejbližší, chtějí jenom brát a ne dávat. Výsledek je každopádně velmi rozpačitý, protože z hlavní hrdinky si skutečně nelze brát příklad. Nikdo z rodiny se jí nezeptá na její potřeby a přání, a když je konečně může vyjádřit - byť na sezení u psycholožky - raději jen mlčí a pláče. Hm.(5.7.2018)

  • Filmmaniak
    **

    Všude samá sociální deviace, ale rozhřešení nikde. Hlavní hrdinka (výborná Jenovéfa Boková) se bytostně trápí s pesimistickou babičkou, nicnedělající matkou, náročným otcem i ženatým milencem tak moc, že to u psycholožky ani nedokáže vyjádřit slovy, a jako řešení se rozhodne zachovat zcela stupidně a nebezpečně pro sebe sama. Všichni do ní akorát rýpou a podrývají jí sebevědomí, ale ona to vždy jen pasivně přijme, nikomu nic neřekne a přetvařuje se, aby se pak mohla vyplakat někde v soukromí. Řada diváků, též do jisté míry podobně utiskovaná a citově manipulovaná vlastní rodinou, se v tom jistě pozná, avšak film jim z té pasti cestu ven neposkytne, místo toho jen tiché trpění. Z filmu čišící a zpočátku značně pozoruhodná opravdovost a cit pro dialog nakonec válcuje chladná deprese, jejíž "chvilky" s rodinnými příslušníky nabízejí světlo na konci tunelu jen velmi nezřetelné a mihotavé.(1.7.2018)

  • Pierre
    ***

    Jako sonda do různých chvilek života mladé ženy film celkem funguje. Dialogy jsou autentické a jako ze života. Ale přece jenom mě ta série podivných figurek z Anežčina života trochu otravovala a některé situace mě spíš otravovaly. . Sama Anežka mě štvala svými sarkastickými poznámkami, které začaly být později až monotónní. A filmů naprosto chyběl jasný závěr. Ovšem Jenovéfa Boková předvedla fakt neskutečný výkon. Naprosto skvěle se do Anežky ponořila. Hodnocení jsem zastavil na lepších třech.(12.8.2019)