Chvilky

Na jednej strane je nesmierne dôležité mať okolo seba rodinu, kde vás každý miluje, i keď svojim spôsobom, na tú druhú ale každý do vás vkladá nejaké očakávania, ktoré vy nemáte šancu stopercentne splniť. Riešenie? Neriešiť a žiť si vlastný život. Návod znie jednoducho, riadiť sa ním je ale podstatne ťažšie. A možno najviac nakoniec pomôže výhľad na prírodnú scenériu z plošiny. Vypnutie mozgu síce na prvý pohľad nepôsobí ako návod na vyriešenie vašich existenciálnych mindrákov, ale možno tak nájdete viac odpovedí ako u cvokárky a je to aj lacnejšie. (08.11.2020)

Ty bláho, tak tyhle "Chvilky" už bych asi další chvilku sledovat nedokázal bez toho, aniž bych si pak šel hodit provaz. A přitom je to vlastně tak krásnej a všeříkající film! Je totiž vážně umění nalepit na sebe dramatické a legrační momenty tak, aby udávaly rytmus silně melancholickému snímku. Velká láska tohlecto, a zdaleka nejen díky Jenovéfě! [Netflix] (06.01.2021)

Vykreslením vnútorného sveta hlavnej postavy zároveň pomerne funkčne vystavaná psychologická dráma, zároveň ale tým, že je to zase to isté ako vždy, to človeka znechucuje, aj keď v tomto konkrétnom prípade vyčitka  nie je fér, nakoľko ide o autobiografický snímok. Plusové body za “západniarske veci” ako je hudobné interview alebo návšteva psychiatričky, mínusové za povinné zasadenie deja na dedinu a frajera kamionistu. Ja mám niekedy naozaj pocit, že sú českí filmári presvedčení, že do kina chodia iba chudobní ľudia. Ps: Bokova s očnými linkami vyzerá jak Zooey Deschanel. (15.07.2022)

Niektorých ľudí zaráža, že dej nedošiel k žiadnemu záveru... Niektorí ľudia nemajú pochopenie pre osobnosť hlavnej hrdinky... Ja teda mám pochopenie pre všetko a pre všetkých, hlavne pre Anežku. Je divné, že ani dlhotrvajúca koronakríza u niektorých ľudí nedokáže vzbudiť porozumenie s psychickými problémami druhých. (09.11.2020)

Jenovéfa velmi dobrá, zbytek poměrně rozpačitý. Místy zajímavá zpověď současného mladého života se všemi jeho pochybnostmi a traumaty. Jenže.. naše hrdinka se nejprve setkává s babičkou, která ji připomene její nedostatky, s otcem, který s podrýváním sebevědomí prakticky pokračuje, matkou, která kromě kritiky přidá i kus vlastních démonů.. a tak pokračujeme dál. S každým strávíme nějakou chvíli, u každého částečně pochopíme, jaký je naše hrdinka asi člověk, respektive jak ji vidí její okolí plné uštěpačných poznámek a jak ji vnímáme my, diváci. A jak s tím vším tahle křehká duše (ne)bojuje. Vzájemné dialogy a situace jsou solidně odpozorované a přirozeně zahrané. Jenže chybí mi další krok. Cesta ven schází. Jen tichý a odevzdaný souhlas. To, že dcerka/vnučka mnohdy jízlivě zareaguje, nepředstavuje žádný výbuch. A ten jsem čekal. Prostě něco, co mě mělo emočně uspokojit. Ve výsledku jen nedochucený portrét mladé ženy. Dvě až tři hvězdy!! (21.05.2019)