Nikdo nic neví

Josefu Machovi prý bylo vytýkáno, že natočil film s touto tématikou. Údajně se za dob komunistů nesměly točit komedie s tématem druhé světové války. Nechápu proč. Bylo přece po válce, tak proč si z toho neudělat legraci a celou situaci trochu odlehčit. Ve filmu se výborně doplňují dva výborní čeští herci, Jaroslav Marvan a František Filipovský. Komedie mi připoměla francouzské komedie Sedmá rota a Velký flám. (08.02.2009)

„Stát! Lidi, neblázněte! To je všechno omyl! Tam toho řežou privátně!“ Musím říct, že jsem docela zklamaný. Nevím, jak velkou roli v tom hraje fakt, že jsem francouzské a britské „vzory“ (snad s výjimkou Haló, haló!) nikdy nevyhledával, protože mně dělalo problémy se na jejich humor patřičně naladit, ale ani domácí Nikdo nic neví nakonec nebylo výjimkou. A kupodivu naivita snímku je to, co mi vadilo nejmíň. Asi nejvíc mě dráždila naprostá jednoduchost a předvídatelnost. Prakticky každý vtip odtušíte hned v jeho přípravě. Pravda, párkrát se nějaký ten podařený fór objeví, ale téměř výhradně jde o gagy situační, podařenou hlášku aby tu jeden hledal s lupou. Nejlepší jsou tak rázovité postavy a jejich představitelé. Ti drží film po celou dobu nad vodou, a to i přesto, že jim tvůrci vložili do úst minimum opravdu vtipných replik. Jen díky nim se divák pořád docela slušně baví a vyloženě nenudí. Herci to vytahují na lepší průměr, ale víc ani ťuk. „Co děláš, člověče, neumíš jezdit?!“ - „No neumím, ale de mi to príma!“ (13.01.2017)

Dávno před Sedmou rotou uměli Češi i z tragické situace vyřešit vynikající komedii či spíše grotesku ne nepodobnou americké klasice. Ten film se mi poslední dobou míjel, ale vzpomínky na to, jak dva tramvajáci nevědí, kam s ním, mi zůstaly už od dětství. Filipovský, Marvan a Neumann, to byli mistři české veselohry. Linkers byl ovšem také skvělý. (16.01.2018)

Válečná komedie natočená jen rok a půl po skončení druhé světové, je jen další důkaz, že člověk se otřepe ze všeho a že humor je jednou z cest, jak čelit tvrdé realitě.  Tvůrci se ale vypořádávají s nácky a kolaboranty poměrně korektně. Jakoby přece jen neuteklo dostatek času a nechtěli bagatelizovat strach, který esesmani vzbuzovali. S výjimkou postavy vyděrače, kterého si střihl Linkers a který posloužil ať už v tuhém, nebo vláčném stavu jako zástupný fackovací panák, se do zesměšňování nacismu nepouštěli. Díky tomu sledujeme soustavu gagů, která dává takovému filmu potřebné odlehčení, ale nijak se nefilozofuje, nemoralizuje. Nejde ani o ztřeštěnost, jako třeba Eso es, ale spíš povzbudivé mrknutí na diváka....už je po všem, do kin zase pomalu míří zábava. Dnes bohužel víme, že na předválečnou komedii se už navázat nepodařilo. (28.04.2023)

Stylová groteska s prvotřídním humorem. Je poněkud absurdní, že film byl doceněn relativně nedávno, téměř šedesát let po své premiéře, ale vzhledem k době, ve které vznikal, je to zčásti pochopitelné. Tropit si šašky z tragického období nenáviděné okupace bylo tehdy na pováženou, ostatně jediní, kdo si dokázal tento subžánr osvojit, byli francouzští kolegové, kteří především v sedmdesátých letech pohlíželi na válku jinýma, veselejšíma očima. Machův snímek je čistě absurdní groteska s pásmem ještě absurdnějších gagů, pohrávajících si s nerudovskou myšlenkou "kam s ním?". Prostřednictvím vynikajícího Eduarda Linkerse a dalších hereckých představitelů v čele s Marvanem, Filipovským, Neumannem i Janou Dítětovou potom z filmu doslova tryská žádaný komediální esprit, upozorňující na v současnosti již tolikrát vyslovovaný hlad po kvalitním humoru. Nikdo nic neví, osamělý případ v dějinách československého poválečného filmu, lze do jisté míry vnímat jako nonkonformní záležitost, která neměla v době svého vzniku na růžích ustláno. P. S. Dokud člověk může, má se smát, nikdy neví, kdy ho smích přejde. (26.10.2008)