Bílý palác

Film se mi líbil. Na Jamese Spadera se dobře kouká a na starší Susan Sarandon taky. I chemie mezi nimi fungovala, tak to hodnotím jako lepší průměr. Film má dobré dialogy. Ten film můžu viděti i několikrát za sebou a vždy mi něco nového dá. Spader a Sarandon jsou mí oblíbení herci, tak mi nedělá problém vidět to znovu. Susan Sarandon je tu nesympaticky trhlá, ale právě proto, že je úplně jiná než její milý, proto má film své kouzlo. Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují. (22.11.2015)

Tři roky po své slavné roli a rok před další si Susan Sarandon střihla roli starší učitelky vášně. Jistě to není klasický romantický film, na druhé straně zde jedinou překážkou stojí jakési společenské normy, které už ale v 90. letech jistě nebyly tak upjaté, jak se zde hovoří. Jistě, někdo se mohl dívat na ženu, která je starší než mladík přezíravě. Našli by se tací. Ale že by tedy Amerika tak svobodnou zemí, jak se o ní hovoří? Těžko říct. Spíše než se společností, jak se téměř na konci ukáže, bojují oba sami se sebou a se svými tragédiemi. Susan Sarandon zde ale jasně potvrzuje, že i v tomhle věku byla pořád kočka. (04.05.2023)

Vzťah medzi staršou ženou a mladým mužom z odlišných spoločenských tried naráža na obavy mladíka z prijatia ženy jeho rodinou (ako sa neskôr ukáže oprávnené). Jediné, čo môže udržať ich pomer je sila vzťahu. Námet o skôr narodenej partnerke nie je nový. Zaujímavé je napr. porovnanie s Fassbinderovým filmom Strach jesť duše. Mandoki konflikty s okolím, vyplývajúce z neprimeraného vekového rozdielu nestavia do popredia, zameriava sa spoločne prežité chvíle udržiavané vášňou, konfliktami, vyznaniami. Oproti nemeckému predchodcovi ale len kĺže po efektnom povrchu prvotného očarenia partnerom. Koniec je v znamení morálneho poučenia o úprimnej láske, ktorá prekoná všetky prekážky (hrdinovia sa pri jej verejnom prejavení dočkajú potlesku). Napriek tejto uhladenosti ide o pôsobivý príbeh, ukazujúci ako sa nielen spoločnosť, ale aj samotní aktéri vzťahu vzpierajú životu odlišnému od daných spoločensko - vzťahových vzorov a pravidiel. 70% (02.02.2006)

Romantická dráma spájajúca osudy dvoch traumatizovaných ľudí, mladého úspešného Maxa a zrelej čašníčky Nory. Obaja totiž prišli o svojich milovaných, Max o manželku a Nora o syna. Tá naviac akoby trpela utkvelou fixáciou na Marilyn Monroe. To všetko spolu s vekovým a spoločenským rozdielom vytvára množstvo dramatických situácií, ktorých sa herci a produkcia zhostili celkom dobre. Produkcia naviac dodala kvalitný hudobný podklad, ktorý však na mnohých miestach akoby bol odniekiaľ vypožičaný. Tento netriviálny ľúbostný pomer však nakoniec končí banálnym happyendom. 65% (23.10.2023)

Bílý palác nejde úplně stranou žánrových klišé romantických melodramat / komedií, přičemž je znát, že výchozí text / scénář (byť knižní předlohu jsem nečetl) nepatří mezi ty nejsilnější pilíře, nedá se zbavit ani pocitu jistého rutinérství či řemeslnictví (i co se režie týče), valná většina scén i pochodů hlavních postav je v podstatě očekávaná, chybí mnou tak oblíbená (a u jiných nenáviděná) jistá forma nedořečenosti (americký závěr je "dořečený" až běda)... nicméně nedá se říct, že by tu nic nefungovalo. Velmi pomáhá pozdně osmdesátková (či snad časně devadesátková) atmosféra opírající se o sice ne úplně objevnou, ale z valné části vhodně zakomponovanou hudbu George Fentona (pár přešlapů promíjím). A to zásadní, tedy ne úplně konformní vztah dvou lidí odlišného věku i společenského postavení jistou hloubku (min. emoční) v žánru hollywoodské (neokázalé) pop romance nabízí. Pouto mezi hlavními postavami, tedy starší Norou (Susan Sarandon) a mladším Maxem (James Spader) nepůsobí tak ploše a neuchopitelně, jak jsem si poslední dobou v podobně tématicky laděných filmech (komerční i nekomerční produkce) bohužel zvykl vídat, naopak. Nakolik je to dáno solidními a především sympatickými herci, kteří svůj part rozehrávají velmi vkusně je pak otázkou... "I´m 43... and be 44 in December." - "I´m 27." │60% (29.02.2016)