Slunovrat

Ari Aster ma so svojím talentom po Hereditary už druhýkrát príjemne odrovnal. Midsommar je skvelou kombináciou niekoľkých hororov, z ktorých som najviac cítil prítomnosť Rituálu. A také niečo rozhodne môžem. Nejde síce o čistokrvný horor, no to mi pri rôznych thrillerových prvkoch plných tajomna a strachu vôbec neprekážalo. (24.09.2019)

║Rozpočet $10miliónov║Tržby USA $27,426,361║Tržby Celosvetovo $42,291,572▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $1,085,847║ Tržby za predaj DVD v USA $208,946║ Režisér Ari Aster sa teda riadne profiluje na horor zvrhlíka pár exceláns. Niekedy solí riadne brutal scény, až zamrazí. Veľmi otvorený všetkému, ešte keď čo to doladí, tak bude z neho majster hororu aký tu dávno nebol. Veríme mu, že to časom dá vo veľkom po všetkých stránkach. /60%/ (30.12.2019)

Přiznávám se, že jsem jel na " Slunovrat " do kina se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem byl natěšenej díky pozitivním ohlasům i díky traileru, který dokázal dostatečně navnadit. Na druhou stranu mě ale odrazovala poměrně dlouhá stopáž. Jak jsem do kina jel, tak z kina i odjíždím. A to se smíšenými pocity. Stopáž filmu mi sice nakonec nepřipadala tak dlouhá, hlavně díky tomu, že děj dokázal celkem zaujmout. Horší už to bylo s koncem filmu. To co ze snímku ve finále nakonec vylezlo nebylo podle mýho gusta. Navíc mi místy " Slunovrat " připadal jako komedie. A evidentně jsem nebyl sám. Párkrát jsem se totiž nejenom já, ale i celej sál hlasitě smál. Což podle mě u tohoto snímku nebylo záměrně. Když to shrnu, tak jsem od " Slunovratu " čekal daleko víc. Film sice nabízí pár silných scén a momentů, díky nimž se dá v pohodě přežít i delší stopáž, vše ale kazí ( podle mě nepovedenej a nehodící se ) konec. Ve výsledku si tak u mě tihle milovníci halucinogenních drog vysloužilo slabší 3 hvězdy. Komentář zakončím jako jeden nejmenovaný ( bývalý ) uvaděč počasí na ČT. " Slunce v duši ". (02.08.2019)

Horrorové subžánry jsou svázány tradicemi; a o "folklórním horroru" to platí dvojnásob. Jak ostatně také jinak, když máte film, jehož jádrem je dodržování a ctění tradic, že? Snad proto se do nich příliš tvůrců nehrne. Protože vypořádat se s tím, že divák bude vědět "odkud kam to celé směřuje", to jistě není nic lehkého. Co vědět; bude to očekávat a snad i vyžadovat. A co hůře, dostáváte se do pozice, kdy chtě nechtě vystavuje své dílo poměřováni vůči wickermanovského piedestalu kultovnosti. Přesto se v posledních letech několik vlaštovek objevilo. Asterův Slunovrat je z nich nejlepší (byť má paradoxně blíže k nové Suspirii než Wicker Manovi). Ostatně jako u všech nejlepších horrorů je "strašení/znepokojivost" jen prostředek jak nahlížet na obyčejné problémy. A tak je Slunovrat v první řadě mrazivá psycho studie nefunkčního vztahu/rozchodu; a ruku v ruce s tím jde, že je to studie znepokojivá, nepříjemná, skvostně nasnímaná, nějakým tím gore efektem obohacená a strhujícím způsobem zahraná. (08.09.2019)

Přesvědčivá ukázka toho, že husí kůže může naskakovat divákovi i u filmu, který se z velké většiny odehrává za bílého dne. Ari Aster má všechny náznaky nebo mytologické spojitosti promyšlené do posledního detailu, symbolika hraje prim a Florence Pugh je v civilní rovině prolínané s psychickými potížemi dokonale přesvědčivá. Jenže tenhle Slunovrat trvá neúměrně dlouho, pár zvratů, byť sugestivních a znepokojivých, je vidět na míle daleko - a pak přijde poslední půlhodina. Specifická, zarážející, neopakovatelná, ale hlavně přepálená. Přemýšlím o ní už docela dlouhou dobu, ale pořád ji nedokážu brát vážně. Rozumím tomu, co a proč se při rituálech děje, ale pomyslná hranice je překročena každým skupinovým heknutím. (17.06.2021)