Slunovrat

Mě se nejvíc líbilo, že film skoro celou dobu dokonale balancuje na tenké hraně mezi realismem, LSD tripem, a absurditou. A vždy když už to vypadá, že se to zvrhne až moc, vrátí se zase o krůček zpět do normálu. Zakončit horror je samozřejmě těžký, ale tady se podle mě fakt povedlo, jelikož film sice ke konci eskaluje až moc k absurditě, přesto neporuší nastavená pravidla, a nestane se z toho pitomá věc, jak to bohužel bývá u většiny hororů. I když tohle vlastně není typický zástupce do žánru hororu. Proměna hlavní hrdinky od začátku až do konce dává dokonale smysl, a je krásná. Povedlo se i moc pěkný výtvarný zpracování - květiny, kostýmy, louky, pohanské rituály, živé hemživé květy na Májové královně, plno detailů. Zrození královny bylo dokonale psychedelicky vyeskalované, vrchol filmu. Kouknu asi ještě jednou na DC a možná napíšu nějakou ucelenější recenzi, tohle je takový výtrysk dojmů hned po filmu. Jedno je jistý, tento film se Ari Asterovi bude jen těžko překonávat. (13.10.2019)

Stačilo mi vidět pouhý trailer abych, rozpoznal(viz diskuze u filmu) jedinečnou přednost tohoto hororu a pak už jen sledovat jak někteří bystří a intelektem obdaření jedinci došli ke stejnému názoru. Slunovrat je horor, který otáčí celý žánr o 180 stupňů, rozbijí základní premisu a žánrové klišé hororu, kde horor potřebuje temné stíny a oblaka mlhy, Slunovrat přichází s jasným sluncem a rozkvetlou přírodou, kde horor potřebuje nelidské zvuky a monstra, Slunovrat přichází s úsměvy a smíchem. Slunovrat je antitezí hororu jak ho známe, přesto si zachovává napětí, úzkost, strach a buduje perfektní ponurou atmosféru. Co je vlastně na tom filmu tak děsivé? Tohle může být naprosto subjektivním kritériem, přesto se pokusím popsat obecnou objektivní rovinu. V první řadě hrdinové vstupují do mikrokosmu, autonomní izolované společnosti, která se řídí rituály a vše prožívají kolektivně a spolu. Je zde na první pohled kontrast mezi obecnými hodnotami křesťanské civilizace(život má nevyčíslitelnou hodnotu a cenu) a moderní západní společnosti( ve které se klade maximální důraz na individualitu a strach ze smrti a stáří, společnost řízenou zákony) na jedné straně a na druhé straně způsob myšlení "sekty", která vidí hodnotu lidského života někde jinde, nebojí se smrti, vše prožívá kolektivně a řídí se rituály a pověrami, které nám jsou úplně cizí a tak divák sleduje film s napětím, protože se nedokáže v takovéto společnosti orientovat a neví, jaký rituál bude následovat. Divák, stejně jako aktéři ztrácí sociální kompas, je v jiném světě ve kterém nějaké klopýtnutí může znamenat smrt. (16.10.2019)

Vždycky, když vidím nějaký dost zvláštní (čti divný) film, srovnávám ho s Lidskou stonožkou. Ta si totiž na nic nehraje, to je slušnej bizár od začátku do konce. Ale třeba Slunovrat je jiný. Tváří se děsně důležitě, cítím snahu šokovat švédskými tradicemi a legendami a zapsat se do žebříčku nejlepších hororů vůbec. Švédský vliv je tu citelný, ač ve Švédsku točen nebyl, což považuju za škodu. Potenciál Slunovrat má, přece jen hororů točených za bílého dne moc není, ale nestačí to. Chybí mi víc detailů ohledně vesničanů, víc detailů vraždění party kamarádů, prostě jako celek je to nedotažené. S bídou tři hvězdy. (31.10.2019)

Nebolo to zlè ,ale mohlo to byť teda oveľa lepšie prìležitostì na to bolo dosť dej a stopàž predsa len màlo napätia na mňa. (02.11.2019)

Ari Aster by si měl uvědomit co chce točit. Myslím, že se snažil udělat epopej nebo podobenství, avšak nemá kvality na takové dílo. Všichni od něj očekávali horor a ten se bohužel nekoná. Jakmile se přijde do "vesnice" je to horší a horší a působí to hodně staticky. Děj není dynamický mnoho scén je zbytečne natahováno. Chtěl bych vědět jestli vůbec Aster byl s dílem spokojen a měl pocit: ano, přesně tohle jsem chtěl natočit. Mnohem lepším dílem zůstává Čarodejnice (2015) nebo Rituál (2017). Sklamání. (21.11.2019)

O psychickom stave režiséra tohto filmu, by sa mali začať vážne zaujímať odborníci.. Art kktina. (03.12.2019)

Začátek i trailer slibný.... co se tím ale autor snažil říct... ??? 2x pobavilo víc než kdejaká komedie, ale to jen díky své trapnosti... i Kameňák má do té trapnosti daleko... krásné prostředí, dobří herci... ale to je asi tak vše (15.12.2019)

6/10. Divnější a snad i nechutnější film jsem nikdy neviděl. Vlastně upřímně nevím, proč tomu dávám 3 hvězdy, možná že ta originalita? Několik záběrů a scén mi zde totiž i na dnešní dobu přišlo celkem za hranou a zároveň ne tolik podstatných pro děj, ale chápu, že tyto měly dokreslit "bláznivost" a fanatičnost těchto lidí, což se jim i ve finále povedlo. Musel jsem ale několikrát odvrátit zrak, a to já mám dost silný žaludek. Moc nerozumím, proč je film zařazen do žánru hororů, ale budiž. Jak píšu výše, zkrátka dávám 3 hvězdy za originalitu a protože v některých pasážích mě to celkem i bavilo, bohužel ale po určité scéně ve stodole s několika nahými babkami mě to bavit přestalo a doufal jsem v co nejrychlejší konec. (29.12.2019)

Dlouhé, nudné, předvídatelné nic (02.01.2020)

Stejně jako Shaymalanova Vesnice geniální ve své jednoduchosti, stejně jako Vesnice velmi špatně hodnocený. Nicméně pro skutečné milovníky hororů vpravdě klenot. Žádné lekačky, žádné přehnané nechuťárny - a čest výjimkám, které ovšem nejsou (jako jinde) zdaleka samoúčelné. Zdlouhavé tempo prospívá pečlivému budování atmosféry. Jakožto velký milovník tvorby mistra Lovecrafta jsem si vysloveně liboval a užíval atmosféru jedné výroční oslavy místního kultu Prastarých. Nakonec si zvyknete i na nesympatickou hlavní herečku a jejího //je to komplikované// s vizáží Chrise Pratta. (14.01.2020)

Mám rád filmy, kde jsou komunity, které vyznávají vlastnosti a pravidla o kterých se dá říct vše jen ne to, že jsou normální. Asi po 50 minutách skočí staříci ze skály a rozmašírují si hlavu na sračku. Bohužel tento moment byl pro mě strop a já po zbytek dlouhé stopáže čekal, kdy na to jaká prasárna naváže. Žádný další gore moment už nepřišel a já odcházel spát s vědomím, že jsem viděl lepší filmy o ujetých komunitách. Namátkově třeba Apostle od Evanse ( režiséra Zátahů). (24.01.2020)

Dvě a půl hodiny dlouhý film o folklórních slavnostech na severu Švédska, které zahrnují kromě zpěvu písní a tanečních maratonů rovněž neustálou konzumaci nejrůznějších halucinogenů, asistovanou reprodukci s geneticky vhodnými jedinci, destrukci lebky obří palicí či upalování zaživa, vše naprosto čistě, ekologicky a v souladu s přírodou. Prostě jiný kraj, jiný mrav. A není to náhodou, že právě zde, v socialistickém Švédsku, se dalo dohromady pár chytrých zelených hlav a vyvrhlo na svět vzteklou záškolačku Grétku. Děj je sice víceméně předvídatelný, ale překvapivě to udrží pozornost po celých téměř 150 minut a to je co říct. (26.01.2020)

Zajímavý psychedelický úlet. I přes dlouhou stopáž jsme to s přítelkyní dokoukali a komentovali (02.02.2020)

Jedním slovem psycho (23.02.2020)

Po stránce kamery mě to bavilo, bavili mě barvy, lokace i herecká ucelenost... ale sakra co to mělo bejt za psychadelický počin? Ten konec mi přišel úplně ujetej a v režii zřejmě došly drogy. Připomíná mi to The Village (2004) (13.04.2020)

Takhle si představuju netradiční film. Není to přeplácaná artová pejlovina, je to barevné a krásné tak akorát. A přitom ze všeho toho sluníčka a přírody dokáže běhat mráz po zádech. Už jen po shlédnutí úvodní scény mi došlo, že laťka napětí a nesraní se s dějem bude vysoko. A zbytek filmu je divák provázen za ručičku s poměrně nevěřícným výrazem, přesně tak, jako kdyby opravdu byl také návštěvník oné neznámé komunity. Určité momenty rozvíjí zajímavé pochody myšlenek (kde je hranice toho co je divné, v rámci odlišných kultur?). Samozřejmě gradace jede na plné pecky a vyvrcholení filmu již není nevěřícné zírání s otevřenou pusou ale regulerní WTF moment. I tak vzhledem ke skvěle vybraným postavám, mé neschopnosti předvídat příběh a poměrně čerstvému závanu v rámci hororové scény jsem odcházel s kina naprosto spokojen. Plus Florence Pugh to v roli přirozeně sekne. (11.05.2020)

Na začátku film vypadal nadějně: letní přesto čímsi mrazivá atmosféra, sympatická hrdinka, podivné prostředí pohanské komunity... Postupně ale přišlo jen zbytečně explicitně ukázané násilí, snůška klišé, nelogičností, otřepaných rituálů vygradovaných až ke grotesknosti a především naprostá předvídatelnost dalších scén. Žádné navození pocitu znepokojujícího tajemství, jaký by si tento typ filmu žádal, se autorovi nepovedlo, zato film vyvolává smích na nechtěných místech. Holt něco jako byl britský Rituál (Proutěný muž, The Wicker Man) z roku 1973 už asi nikdo jen tak nenatočí. Bohužel. (02.08.2020)

65% (08.09.2020)

Na to, že ide o "najlepší horor, ktorý si musím pozrieť !1!1!!", som sa nudil. Teda až na scénu s oplodňovaním za pomoci ženského klubu šikovných rúk pre zdatné seniorky - počas tej som sa smial. Ale aby som nebol len kretén, tak dám hviezdičku za každý leap of faith (aj keď ten druhý by si v bazéne vyslúžil tak max 5/10). Čo mi ale vadilo najviac, bola dĺžka (a to som nevidel Director's cut). V Pach krve išlo o cca to isté, len s horšou kamerou a viacerými "chybami genetiky" a trvalo im to podstatne menej (a mal som po dopozeraní viac pocitov, než pri tomto skvoste kinematografie). (15.11.2020)

Kdybych mohla tak mačkám fwd hned ze začátku, bylo to hrozně utahaný a psychologicky strašné.Každopádně kamera výborná,efekty skvělé, hudba nádherná a příroda úchvatná, to vše dohromady opravdu hezky ladilo. Když došlo na objímání, měla jsem chuť ihned někoho obejmout taky - až tak to na mě zapůsobilo.Příště, až si pustím podobný film, tak si k němu určitě udělám houbový čaj, ať mi to rychleji uteče:-D Will Poulter je mi vzhledově nesympatický herec a hodí se mi spíše do béčkových komedií, ale když už došlo na tu jejich hromadnou intoxikaci, tak jsem se zasmála a pochopila, že se tam hodí.A Florence mě opět přesvědčila, že je to úžasná herečka, klobouk dolů. Musím uznat, že mě nakonec ten film příjemně nepříjemně překvapil .. (15.11.2020)