Deník princezny

Pro mě dokonalá pohádka, na kterou se občas ráda znovu podívám. Párkrát se mi stalo, že jsem přemýšlela, zda se na konci dané scény hlavní hrdinka neprobudí ze snu, jak ujeté to bylo. Mimochodem, předtím vypadala líp... (a pokračování jsem naštěstí neviděla...nebo že by jo? Každopádně nic zapamatováníhodného.) (24.08.2011)

Gary Marshall chtěl tento snímek věnovat teeagerům. Nevím jaký k tomu měl důvod? Že by jako uměřenější reakce na vlnu teen filmů, ve kterých se děje všechno možné no však ty ingredience znáte. Jenomže se v něm nezapřou sklony tvůrce romantických komedií jako jsou Pretty Woman nebo Nevěsta na útěku . Marshall trpí režijní schizofrenií. Neustálý svár mezi tím, jak pobavit teeagery a přitom neurazit dospělé publikum dovádí k šílenství... samotného diváka. 2 (slovy dva) gagy se Marshallovy opravdu povedly. Jenomže co s tím zbytkem, který trvá neuvěřitelné dvě hodiny? Možná, že stopáž je tím nejhlavnějším problémem filmu. Za dvě hodiny se totiž dá stihnout mnoho a nebo se taky dá pěkně nudit a natahovat. Deník princezny bohužel splňuje to druhé. I když se tady ani nedá hovořit o nějakém promarněném potenciálu. Už samotný námět je dost směšný (ale dá se to nějak přejít). Scénář, který na sebe nalepil jednu banalitu za druhou, taky není vrcholem inteligence. Patnáctiletá outsiderka se najednou dozví, že má nastoupit na trůn v malém evropském království. No, a protože se to odehrává v San Francisku, tak se to samozřejmě neututlá... No a o bezradnosti režiséra jsem už psal. Samozřejmě, najdou se lidi, kteří moje výše vypsané řádky odbydou tím, že se moc zaobírám filmařskými nedostatky a nenechám se filmem prostě unášet a jednoduše se pobavit filmem na tzv. jedno použití . Jenomže Deník princezny nesplňuje ani toto kritérium. O nějaké pohodovosti se hovořit nedá. Snímek je příliš strnulý. Herecké obsazení je značně rozkolísané. Julie Andrewsová jako královna sice působí majestátným a autoritativním dojmem, ale to je vše. Anne Hathawayová herecky taky zaboduje jenom jednou. A to ve scéně, kdy se z ošklivého káčatka stane krásná mladá ženská. V tu chvíli jsem i já zpozorněl u televize a jinak znuděný výraz mi na tváři na chvíli vystřídal náznak... ehm, chtivého úsměvu. Mile vyhlížející ranař a řidič Joseph v podání Hectora Elizonda je vynikající a jeho postava alespoň stojí za to. Deník princezny je (ne)překvapivě tupá a nudná slátanina, která bez nějakého sebenáležitějšího vysvětlení obere diváka o DVĚ! hodiny času. (17.04.2005)

Marshall mě velice nenadchl s Pretty Woman a o pár let přišel s podobnou sračkou, při jejímž sledování jsem takřka cítil, jak mi klesá (už tak nízké) IQ. Usmál jsem se jednou, když princezna rozmlátila skleničku, ale zbytek filmu jsem jenom oněměle trpěl. Zpětně si nedovedu představit, proč jsem si kurva pouštěl dvojku. Ta už hraničila s eutanazií. 15% (25.11.2016)

Splněný sen každé dívky, vlhkost se zvedala každým dalším pitomoučkým průšvihem hlavní hrdinky, ovšem realita je poněkud krutější. Anne Hathaway mám však jako herečku docela rád a ani tady to z její strany nebyla vyložená katastrofa. Samotný děj – to už je něco jiného, ale narazil jsem tu na několik situací, u kterých jsem se nenuceně zasmál. Nicméně souhlasím, že tohle je především určeno 12-15 letým dívkám, nikoliv širokému „publiku“… (10.01.2019)

Jako fanynka knížek o Mii jsem si film nenechala ujít v kině. I když mírně upravili příběh (v knize není otec Mii mrtvý, myslím, že je jen neplodný), tak převést knihu na plátno se docela vydařilo. Je to typický průměr a snad každá holka snila o tom, že by se tohle jednou mohlo stát - že by byla najednou princezna... (05.03.2013)