Brankář

Od sledování filmu mě dlouho odrazoval název. Fotbal mi totiž nic moc neříká. Ale chyba! Jsem ráda, že jsem nakonec tento zajímavý a pohnutý osud jednoho člověka stojícího na špatné straně společnosti, ne jeho vinou, viděla. Je to totiž hlavně dojímavý příběh o pocitech viny a odpouštění. A Bertovo počínání v bráně jsem překvapivě prožívala hned od samého začátku. (19.01.2020)

I když mám Davida Krosse moc rád, musím s lítostí konstatovat, že se mu tenhle film moc nepovedl. Herecky předvádí skoro stejně strnulý výraz a zbytek obstaral scénář, který neví, kam dřív. Jestli více romantiky, kýče, nebo a to hlavně na konci zbytečného moralizování. Je to takový hezký, milý film pro všechny se spoustou klišé, který neurazí, ale na to aby nechal nějakou hlubší stopu, na to vážně nemá. I přes všechno, co se Bertovi v životě přihodilo. A pokud chcete vědět víc, až dokoukáte titulky a poslední song, tak honem na Wiki, tak budete mít celý život, tohohle bezpochyby výtečného brankáře jako na dlani. (09.10.2019)

"Každý má být posuzován podle toho, kým sám je". Slova rabína Altmann jsou autentická, jako je v mnohém autentický celý tento životopisný film. Osud Berta Trautmana, nejprve nacistického vojáka na východní i západní frontě a držitele Železného kříže a po válce především dlouholetého brankáře Manchesteru City, který se ve své době zasloužil o usmíření Angličanů a Němců, je mnoha ohledech pozoruhodný. Velmi oceňuji, že se film netočí jen kolem Traumanovy jistě úctyhodné kariéry a rozhodně to tak není jen čistě sportovní film. Silným tématem filmu je odpuštění a odmítnutí principu kolektivní viny. Odpuštění od druhých však někdy nestačí. Trautmanovi se jeho trauma z války vrací jako bumerang v okamžiku, kdy prožívá velkou rodinnou tragédii. Odpustit sobě samému se za této situace zdá být skoro nemožné, možná ještě nemožnější, než bylo dohrát zápas finále Anglického poháru se zlomeným krkem. V obojím ohledu je životní příběh Berta Trautmana naprosto neuvěřitelný a je skvělé, že se jej podařilo v tomto filmu zachytit. (02.02.2020)

Jako kdyby to točil Spielberg ke konci osmdesátek, nebo poslední dobou. Tedy v některých aspektech nedotažené úplně do topu, místy se Keeper tváří až příliš rozevlátě a romanticky, avšak má srdce na rozdávání, takže celkově vzato mise splněna. Němci natočili něco, za co by se nemuselo stydět 8z10 áčkových režisérů v Hollywoodu. Všechny potenciální plusy které se daly zužitkovat se zužitkovaly. Máme tu neokoukané tváře, což působí svěže a autenticky, překvapivě velkorysý vizuál - především pak fotbalové scény jsou místy fantasticky nasnímané. Romantika je občas přes limit, ale kompenzuje to dobrý scénář a emocionální katarze které příchází v dobrém dávkování a mají hlavu a patu. Nejlepší film z Deutchlandu za nevím jak dlouho. A titulní song Noela Gallaghera je fantastický. (21.11.2019)

Človek nevie čo ma pochváliť skôr. Či atmosféru vojnovej doby, alebo úžasnú Freyu Mavor. Tá hrala ako z partesu, neskutočný výkon hodný niekoľkých Oscarov. (Aj keď Oscarov vyhrávajú samé hovadiny, takže to je skôr urážka). Naozaj som si ju veľmi zamiloval a neviem sa dočkať na viac filmov, v ktorých hrala. Veľmi dobrý bol ale aj hlavný predstaviteľ David Kross. Pre mňa nezabudnuteľný životopisný film, ku ktorému by som sa veľmi rád po rokoch vrátil. Nie je známe, čo nám chce film povedať skôr. Či to, že život je ku*va a môže sa vám prihodiť neskutočné utrpenie, alebo že nemeckí vojaci nemali na výber a museli všetci bojovať za svoju krajinu proti komunizmu a judaizmu. Prvá polovica je skôr o tom, aké to má nemecký chlapec ťažké v zemi nepriateľov a tá druhá je o veľkom depresívnom utrpení. Pre mňa kandidát na film roka 2018. (29.12.2020)