Brankář

Poměrně přeceňovaný film, řekl bych. Aniž by jste někdy o Trautmannovi slyšeli, nebo si o něm něco vygooglili, budete dvě třetiny stopáže o krok napřed, protože je to fádní a předvídatelný příběh. Navíc vcelku nudně natočený. Takto jde dělat životopisný film o nějaké superzajímavé postavě, ale ne o neznámém brankáři. Téma vypořádání se s válečnou minulostí a přijetí ze strany Angličanů, tvůrci ničím neobohatili, takže fajn dobovka, ale co dál? Trochu zajímavější byl až přechod do Manchesteru, ale i přes dvě dramatičtější události, je to jaksi bezkrevné. Scénář se otírá o mnohá témata, která by jiskřila, pokud by se do nich tnulo, ale Rosenmüller neměl koule na to, aby diváky(a producenty) poslal do nekomfortní zóny. Zůstal u životopisného klišé. Přitom ten příběh vybízel k zařvání Válka je vůl! Nebo dokonce: lidi jsou bestie bez ohledu na barvu vlajky. Bohužel proběhlo jen zašeptání: mějme se rádi, válka už skončila. (07.08.2023)

Válka, nenávist, fotbal, láska, štěstí, tragédie, bolest, život. Tenhle film má všechno. Nad očekávání povedená biografie, která je o fotbale spíš jen okrajově, za to ale přináší komplexní příběh člověka, který rozhodně neměl na růžích ustláno a zažil toho za jeden život víc, než by si většina z nás vůbec dovedla představit. (29.06.2019)

Já vám fakt nevím. Všeobecně nemám rád žádný tým pocházející z průmyslového centra Velké Británie. A když k tomu přidám fakt, že hlavní hrdina je fašista na nepřátelském území, nemám pražádné pochopení pro jeho brankářský um, který ho vystřelil do síně slávy ještě před tím, než se klubu ujal šejk Mansour bin Zayed Al Nahyan. 66 % (23.10.2019)

Áno, môžeme si tu odškrtávať všetky klišé životopisných športových snímok, ale ak toto nepredstavuje pre vás problém číslo jedna, tak každý fanúšik žánru a futbalu si film užije ako finále európskeho pohára. Ako finále majstrovstiev Európy a sveta už nie, až o zas tak výnimočné dielo nejde. Je ale uveriteľné, civilne zahrané, má tú svojskú anglickú špinavú atmosféru, rozumej dedinský štadión, škaredý tréner, obhrublí foookujúci hráči, zasmradená šatňa. A nakoniec aj staré Wembley. Pokiaľ ale nepoznáte životopis Berta Trautmanna, tak vás, najmä ku koncu, prekvapí viacero dejových zvratov. (28.06.2019)

Človek nevie čo ma pochváliť skôr. Či atmosféru vojnovej doby, alebo úžasnú Freyu Mavor. Tá hrala ako z partesu, neskutočný výkon hodný niekoľkých Oscarov. (Aj keď Oscarov vyhrávajú samé hovadiny, takže to je skôr urážka). Naozaj som si ju veľmi zamiloval a neviem sa dočkať na viac filmov, v ktorých hrala. Veľmi dobrý bol ale aj hlavný predstaviteľ David Kross. Pre mňa nezabudnuteľný životopisný film, ku ktorému by som sa veľmi rád po rokoch vrátil. Nie je známe, čo nám chce film povedať skôr. Či to, že život je ku*va a môže sa vám prihodiť neskutočné utrpenie, alebo že nemeckí vojaci nemali na výber a museli všetci bojovať za svoju krajinu proti komunizmu a judaizmu. Prvá polovica je skôr o tom, aké to má nemecký chlapec ťažké v zemi nepriateľov a tá druhá je o veľkom depresívnom utrpení. Pre mňa kandidát na film roka 2018. (29.12.2020)