Henry: Portrét masového vraha

Nejsyrovější, nejhnusnější, nejdepresivnější, nejnechutnější, nejrealističtější, nejbizarnější, nejvíce kufr zvedající film o sériovém vrahovi, co jsem kdy viděl a zřejmě snad i co byl kdy natočen. Otis je ta nejčistší a nejryzejší esence zvrácenosti, jakou znám. Je to prostě hnus. Už vám došlo, že to je pochvala? (26.06.2011)

Vyloženě atmosférický, těžko stravitelný thriller a drama, který vypráví dosti přesvědčivě a reálně o jistém údobí života dvou maniaků a sestry jednoho z nich, která se k nim přistěhuje. Film je z psychologického hlediska docela zajímavý v tom ohledu, jak vykresluje hned dvě tváře zla v člověku. Zatímco Ottis je perverzní zakomplexovaný idiot a úchyl, Henry je inteligentní psychopat. Ottis se na Henryho přisaje jako přísavka, je odporný, hnusný, nesympatický ... Henry je v podstatě záhadný a chvílemi sympatický, namakaný chlap, který jen v určitých intimních ohledech selhává a neví, jak se chovat. Film ale jasně ukazuje, že psychopatie jako porucha osobnosti je mnohem nebezpečnější, než tupá perverze ... S Ottisem by na kafe žádná slečna nešla, zatímco s Henrym ano. A v tom je ten paradox, protože ten opravdový stroj na smrt je právě Henry ... kalkulující, chladný, necitlivý vrah, násilník a zabiják, který nad pácháním vraž přemýšlí a ví moc dobře, že pokud jich bude chtít ještě hodně vykonat a užít si to, musí být opatrný a dodržovat jistá pravidla... Dost ale filosofování o psychologii postav, v literatuře by se toho každý zájemce dočetl více. Film je opravdu nesmírně silným náporem na divákovu psychiku. Vůbec nedramatizuje vypjaté scény, nečekejte žádné extra gore řádění atd. Tohle není horror, tohle je pokus o rekonstrukci reality dvou psychoušů, což se v podstatě velice daří a o to je účinek mohutnější. Je to hnusný, oplzlý, znepokojivý, těžký, atmosférický a mrazivý film ... ale tím pádem velice povedený. Není to film pro zábavu, je to film pro ponaučení a vytvoření hrubé představy o životě sériových vrahů ... (13.05.2008)

Snímek jsem chápal doslovně, jako Henryho portrét, tedy jakési vykreslení jeho zvrácené osobnosti. Z toho důvodu jsem nepostrádal kriminální linku, kde by vyšetřovatelé pátrali po vrahovi obětí. Většina obětí je ukázaná až zmasakrovaná, tedy nevidíme to, jak byly zabity. Zatímco kamera pomalu obkružuje zavražděnou ženu sedící na pohovce, slyšíme tak trochu z dálky její křik během mučení, než zemřela. Samozřejmě dojde i na zabíjení v přímém i nepřímém přenosu, kdy na příklad mučenou a následně zavražděnou rodinu sledujeme na monitoru, tedy už zprostředkovaně, ale naopak muže, jehož se Henry rozhodne zabít se svým komplicem, když předstírají poruchu auta, vidíme přímo v krátkém úderném záběru. Rooker vypadá vskutku odpudivě a to ani nemusí porcovat mrtvolu. Vlastně ani jeho kamarád se sestrou nejsou žádná neviňátka, především v Otisovi dřímá zlo, jemuž na svět v plné kráse pomůže Henry. Klíčové je setkání s děvkami. A v závěru stačí jen kufr ponechaný u cesty, aby si divák domyslel, co se stalo. Syrové, špinavé. (14.03.2021)

To zase jednou tvůrci českého překladu upustili uzdu fantazii a tvořivosti a posíleni vlastní nevzdělaností a debilismem udělali z velmi úspěšného sériového vraha obyčejnou masovou nulu. Žánrové zařazení mezi horory je zde opět omylem. Jedná se o čisté životopisné drama. Divák v podstatě sleduje spíše pouze psychologický portrét hlavního aktéra. Samotných činů moc k vidění není, neboť to doba a technika ani pořádně neumožnila. Přesto atmosféra je moc pěkná. Každý člověk má určitě alespoň jednoho koníčka. Samotářský Henry si rád čas od času někoho zabije. Bylo docela příjemné sledovat nuzný život hlavních tří aktérů. Přežívali ze dne na den. Bez smyslu žití. Vraždy prováděli velmi spontánně a bez sebemenšího důvodu. Prostě se jen nudili. Tohle pro někoho zřejmě může být trošičku šokující a proto jsou v oficiálním textu distributora ty kecy ohledně nějaké kontroverze. Hvězdičkami plýtvat nebudu, protože musím ocenit jistou originalitu a fascinoval mě i ten hnus, který snímek celou dobu provázel. Jedná se o zajímavý portrét sériového vraha a lidé, kteří v tomto vraždícím oboru začínají by si snímek určitě neměli nechat ujít, neboť se jedná o záležitost inspirativního charakteru. (08.02.2015)

Syrové, pravdivé... neprůstřelné. "Trezorový" film, mapující několik dní v životě jednoho vraha a jeho přátel. Na rozdíl od běžných filmů o psychopatických sériových zabijácích, tenhle se liší celým svým pojetím - hlavně hlubokou psychologickou studií vraha i jeho okolí, vynikajícími hereckými výkony a naprostou uvěřitelností. John McNaughton byl nejen režisérem, ale také spoluscénáristou a podílel se i na skvostně mrazivé hudbě. Není divu, že si tenhle film pobyl pěkných pár let v trezoru. Od většiny prvoplánových a senzacechtivých "vrahounských životopisů", se liší asi tak markantně jako Dostojevský od Blesku. A na rozdíl od jiných šokujících snímků, budete mít nejen jistotu že tohle se může stát - budete přesvědčeni, že právě tohle se teď někde děje. Každopádně tomu filmu těžko může někdo vyčíst, že je takový jaký je. Bez kompromisu, bez jakékoliv stylizace ukazuje odvrácenou tvář lidskosti. Vyjímečná záležitost pro silné povahy. (20.11.2005)