Smrtonosná past

Jeden z absolutních vrcholů akčního filmu v historii. Všechny díly jsou super, ale jednička je nejvíc excelentní a zdá se mi, že zraje jako víno, čím je starší tím je lepší... Filmu se nedá vytknout naprosto nic, od námětu, herců, kamery, střihu, vtipu, hlášek, brutality, hlavního hrdiny, který dostává brutální kapky a nakonec stejně se všemy vyjebe ... Prostě převrat v dějinách akčních filmů. Tímto filmem si Willis jednoznačně zajistil bezstarostnou kariéru a důchod. (26.05.2008)

Skutečnost, že americký filmový průmysl vedou židé, cenzuru katolíci a diváci jsou protestanti, ukazuje na tamní mimořádnou spolupráci: jedněm jdou do kapsy výdělky, druzí zajistí odstřiháním závadností návštěvnost a třetí se přijdou poveselit do kina. Nestojí právě na tomto velký trik Hollywoodu, o němž vypráví první Smrtonosná past? Na elementární úrovni ten film můžeme samozřejmě číst jako příběh o newyorském policajtovi, který vystřílí bandu teroristů, ale vedle toho tu máme i příběh o nacistovi Gruberovi, kterého přivábila do mrakodrapu chuť nastřádaných židovských peněz. Gruber se svými německými pohůnky představuje cosi jako relikt, který se nepodařilo chytit spojeneckým oddílům před Norimberskými procesy. Jestliže měl Goebbels za nacistického Německa na starost vnitřní Německo a Hitler válku, pak tady zajišťuje analogicky PR-ko dekadentní aristokrat s pokřiveným světonázorem Gruber a válku jeho pochopové určení na špinavou práci. Co je ovšem klíčové a co si uvědomil Marlon Brando, židé a představitelé mocné židovské lobby, kteří kontrolují a vládnou Hollywoodu, si dávají dobrý pozor, aby ve filmech nebyli nikdy zobrazováni negativně a už vůbec ne jako loutkáři hýbající světovou šachovnicí, a proto jsou v první Smrtonosné pasti filmu vydávány za Japonce, konkrétně za japonskou finanční společnost Nakatomi sídlící v moderním mrakodrapu v centru L.A. Podobná cenzura proběhla mimochodem v Německu, kde jména jako Karl a Hans, ale i Fritz, Kristoff nebo Heinrich nahradily jejich anglické ekvivalenty. Kdo je pak ale Willis, který nám v triádě teroristé-oběti-zachránce chybí? Willis je nejspíš novodobá kombinace Abraháma, Mojžíše a krále Davida v jednom. Prostě Superman, sám velký Jahve, který se zjevil, aby po Egyptu, Asýrii, Babylonu, Římu opět vysekal židy z problémů. Odsud chápeme i původ slavného výroku Johna McClanea o krůtě a obyčejným vánočním stromečku, kterým odkazuje k šábesu (židé Vánoce neslaví, to je další kamufláž pro západní křesťanské publikum), kdy by se mělo v klidu odpočívat, jenže on musí lízt v nějaký blbý rouře. Podobný výrok známe z Biga Lebowskiho, který rovněž o šábesu nekoulí. Jenže záchrana lidských životů je přece jen něco jiného než kuželky. (08.09.2011)

Akční klasika 80' let a akční film tak jak se patří. Bruce svou postavu podává velmi přesvědčivě a vy mu celou dobu držíte palce. A záporák kterého zde ztvárnil Alan Rickman byl rovněž skvělý, nebezpečný a nevyzpytatelný a i zde se osvědčuje pravidlo, že je nesmírně důležité, aby byla hlavní záporná postava opravdu dobře zahraná, což se zde naplňuje beze zbytku. Jestli to byl tenkrát hit hned po uvedení do kin, a jestli udělal z Bruce Willise přes noc akční hvězdu první velikosti (která mu pak už zůstala), o tom dnes už žádná, ostatně i dnes po letech nás stále tento film oslňuje a připoutává k televizním obrazovkám. Snímek je opravdu velkolepým zdůrazněním optických a technických kvalit, měl nápad, šťávu i vtip v podání hlavního hrdiny. Scény na budově a v hořící budově toho japonského koncernu mě tak trochu připomínaly scény ze slavného thrilleru Skleněné peklo. Sám režisér McTiernan vedle toho dokázal i opravdu mistrně vystihnout vzrušenou a napínavou atmosféru souboje jedince (zde ale zdůrazňuji že i ohroženého a zranitelného), se skupinou zločinců první velikosti v dokonalé izolovaném prostoru. A navíc dodal snímku i tu patřičnou a potřebnou dávku někdy tak trochu ironického humoru (což se u stejných žánrových filmů, jen tak nevidělo). Film jsem ale ke vší mé smůle, vždy viděl jen v dabingu, tak nemůžu porovnat, co se tam od sebe v dialogu s originálem odlišovalo...Akčním snímkům (a převážně těm tupým), moc nakloněn nejsem, ale tento se mě už tenkrát doopravdy hodně líbil-jevil se mě jako jeden z těch mála inteligentních a proto hodnotím tak jak hodnotím. Pozor ! Neplést ale se Smrtonosnou zbraní !!! (04.06.2007)

Najlepší vianočný film? Pre mňa určite a reprízu si dávam takmer pravidelne presne vo vianočnom období. Prelomový akčný film, ktorý už režisér Mctiernan ťažko prekoná. Tvrdý non-stop akčný film, odohrávajúci sa v uzavretých priestoroch mrakodrapu pripomína katastrofické filmy. Po tomto úspechu si mohli Willis i Mctiernan vyberať. Willis z toho vyťažil maximum. McTiernan bohužiaľ na podobný úspech čaká. Myšlienka, že akčný film je tak dobrý, ako je dobrý hlavný záporák tu platí, pretože Alan Rickman je výborný. To všetko dolaďuje kvalitný hudobný doprovod od už, bohužial zosnulého M. Kamena. Jeden z mála akčných filmov, ktoré sú nadčasové a ani po rokoch nestratili iskru.V rámci žánru čistých 100%. (11.02.2009)

"TY HAJZLE! JÁ TĚ ZABIJU, I KDYBYCH TĚ MĚL ROZKOUSAT A SEŽRAT!" Bílé tílko vs drahý smoking, dialogy vedené se sebou samým vs chladnokrevné příkazy s německým přízvukem. Newyorský polda John McClane, který přiletěl do L.A. strávit Štědrý večer dohadováním se s odcizující se manželkou vs uhlazený evropský zločinec na úrovni Hans Gruber a jeho grupa profíků, kteří si chtějí pod vánoční stromeček nadělit 600 mega ze sejfu firmy, pro kterou Johnova manželka pracuje. Zasraná westernová přesilovka, kde Pan obyčejný Američan musí ochránit japonské peníze před německými sviněmi a bude nato zoufale sám, protože neschopné a bezohledné bezpečnostní složky a média, která se zapojí v půlce filmu, situaci jen zhoršují. Johna to bude stát hodně prolézání výtahovými a větracími šachtami, krve vyceděné z rozřezaných chodidel po sprintu naboso přes střepy a taky jeden bungee jumping z explodující střechy mrakodrapu na požární hadici... Willis a Rickman září a McTiernan zručně buduje atmosféru i monumentální akční drama a otáčí kormidlo akčního žánru od masakrálních osmdesátkových vybíjených s neprůstřelnými přefouknutými svalovci, kteří nepotřebují dobíjet zbraně, do realističtějších a sebeironičtějších vod. Akční milník, po kterém zní Óda na radost už navždy jinak. Lituju každého, kdo si v třináctiposchoďovém paneláku nehrál s kamarády na to, že je to Nakatomi Plaza. (21.01.2007)